Naučte se o nás starat

Zvěrolékařský průvodce exotickým chovem

•pokračování z FAUNY č. 23

U ostatních zvířat se vyplatí zkontaktovat veterinárního lékaře, který poskytne informace o místě vyšetřování vzorků. Některé veterinární ústavy mají svozovou službu, která několikrát týdně objíždí spádovou oblast a vzorky sbírá. Na jiné veterinární pracoviště bude nutné vzorky dovézt nebo je tam poslat. Veterinární lékař také pomůže vyplnit žádanku a poučí žadatele, jakou sumu asi za vyšetření zaplatí. V každém případě půjde o menší peníz než co stojí zvíře, které by opomenutím tohoto úkonu uhynulo.

U obojživelníků a plazů půjde v první řadě o vyšetření stran přítomnosti vnitřních cizopasníků. Zvláště importy z cizích zemí bývají velice zamořeny. V zájmu parazitů je udržet svého hostitele naživu co nejdéle, ale ve spojení se stresem po odchytu a dopravě ho mohou zahubit velmi rychle. Vzorek trusu od zvířete (nebo skupiny zvířat, žijí-li pohromadě) vložíme do nádobky (lahvičky, kelímku s víčkem apod.) a označíme. Trusu od velkých zvířat nemusí být mnoho, stačí kousek velikosti lískového oříšku. Je jasné, že od žabek ho bude podstatně méně. Trus musí být čerstvý. Mnohdy je třeba hledat cizopasné prvoky, které by pobyt v chladničce nebo dokonce v mrazáku zabil. Pochopitelně od kolekce plazů, kteří nežerou pravidelně (někdy vůbec ne) nezískáme všechny vzorky naráz. Lepší však je poslat je v několika etapách než je řadu dní shromažďovat a skladovat. Uvedené vyšetření je u obojživelníků a plazů důležitější než bakteriologické. Existuje mnoho zárodků, které zvířeti nevadí, ba dokonce nejdou ani zlikvidovat a které mohou uškodit až při případném oslabení jiného původu.

U ptáků je záhodno udělat obě vyšetření, parazitologické i bakteriologické, stejně jako u savců. U obou těchto zoologických tříd mohou být požadována dovozním veterinárním povolením i další vyšetření, např. odběr krve nebo preventivní aplikace léků. V tomto případě požádáme o odběr nebo dodání léků veterinárního lékaře, se kterým budeme jinak při obdržení nálezu konzultovat výsledek. Veterinární lékař nám objasní stupeň nebezpečnosti případně objeveného parazita nebo bakterie, způsob jejich odstranění a vhodnou aplikaci léčiv.

Může se stát, že zvíře v karanténě uhyne. Pro reklamaci je výsledek pitvy z autorizovaného veterinárního ústavu nezbytný. Pitva je ale velmi důležitá i z hlediska ochrany zbylých zvířat. Výsledek pitvy může odhalit takovou příčinu, že je možné ostatní živočichy úspěšně přeléčit. Veterinární lékař sepíše s majitelem nebožtíka žádanku a konzultuje s ním nález. Pokud by bylo majiteli líto ostatků zvířete, neboť ústavy je nevracejí, nechť probere s veterinárním lékařem příznaky, za kterých zvíře uhynulo. Je možné, že zvěrolékař nebude mít třeba proti stažení kůže námitek a pro výsledek není kůže rozhodující. Naopak jsou na světe nemoci, kdy při pouhém podezření je manipulace s kadaverem riskantní a veterinární lékař ji rozhodně nedoporučí. Navíc není zaručeno, že se stahovač neporaní. Nebudeme po tomto rozhodnutí pokoušet osud, mohli bychom kvůli škrábnutí skončit na pozorování na infekčním oddělení, neboť jak pravil zkušený kolega, uzrají všichni. Ze stejného důvodu budeme s ještě živými zvířaty zacházet opatrně a nenecháme se jimi poranit - výsledek by mohl být stejný.

Během karantény zacházíme i s odpady jako s potencionálně infekčním materiálem.

•pokračování ve Fauně č. 1/2001
(Výňatek z knihy Naučte se o nás starat, připravované k vydání v nakladatelství DONA.)