„Možná je svět jenom jeden a možná tím, že zachraňujeme divočinu, zachraňujeme tu část sebe samých, která potřebuje lví drápy a vlčí vytí.“ – Teresa tsimmu Martino
Průchodnost krajiny je pro zvířata životně důležitá. Bohužel síť vozovek a dálnic i zástavba lidských sídlišť jsou natolik husté, že mohou být pro savce až nepřekonatelné. V naší krajině je u dálnic zoufalý nedostatek vhodných ekoduktů, po kterých by zvěř mohla volně procházet, zato nadbytek nepřekonatelných plotů. Přitom výměna genů je pro zdravou populaci nevyhnutelná. Pokud tvory donutí civilizační tlak k nadměrné příbuzenské plemenitbě, záhy se objeví genetické defekty. Názorným příkladem je bizarní případ vlčí populace na Královském ostrově v Hořejším jezeře, který ale člověk nezpůsobil.
Zajímavou enklávou jsou bezesporu proslulí vlci z Isle Royale. Národní park Isle Royale se nachází na severu amerického Michiganu v blízkosti hranic s Kanadou. Tvoří ho lesnatý ostrov Isle Royale a dalších přibližně 450 menších přilehlých ostrovů omývaných vodami Hořejšího jezera.
Ostrov nemá žádné stálé lidské obyvatele. Isle Royale je 72 kilometrů dlouhý a maximálně 14 kilometrů široký. Nejvyšším bodem ostrova je Mount Desor (425 m n. m.). Pobřeží Královského ostrova je skalnaté a kamenité.
Na ostrově rostou boreální (severské) lesy, které tvoří jedle balzámová, smrk sivý, bříza papírovitá, topol a jeřáb americký. V západní části ostrova najdeme i listnatý les, kde nejčastěji roste javor cukrový a bříza žlutá.
Národní park Isle Royale byl vyhlášen 3. dubna 1940. Do nejpřísněji chráněné kategorie jako „divočina“ (Wilderness) byl zařazen 20. října 1976. Unikátní ekosystém ostrova Royale byl v roce 1980 zapsán na seznam mezinárodních biosférických rezervací.
Rozloha národního parku činí 2 314 kilometrů čtverečních, z toho jen 540 kilometrů čtverečních představuje souš.
V roce 1949 během mimořádně tuhé zimy přešel po ledu na ostrov vlčí pár z Kanady. Na ostrově žilo mnoho losů a zkušení lovci měli prostřený stůl plný velmi nebezpečné potenciální kořisti.
Od té doby na ostrov nemigroval žádný další vlk. Po nějaký čas vlčí populace prosperovala a vzrostla až na padesát šelem.
Potom se však projevily choroby způsobené příbuzenskou plemenitbou, u jedinců se objevily deformace kostí způsobující paralýzu, objevily se i psychické poruchy a zvýšená agresivita a populace prudce poklesla na pouhé dva vlky.
Vlčí populaci po mnoho let studoval proslulý zoolog a vlčí specialista L. David Mech, který o svých výzkumech napsal knihu The Wolves of Isle Royale.
Vymřením vlků zmizel z ostrova přirozený predátor losů. Množství těchto velkých kopytníků vzrostlo natolik, že likvidují přírodní zdroje ostrova a ohrožují tak i jiná zvířata, s nimiž o potravní zdroje soupeří.
„Isle Royale slouží jako výstražný případ obnovy vlků v přírodě,“ píší Jim a Jamie Dutcherovi v knize Skrytý život vlků. „Nemůžeme očekávat, že jednotlivé smečky přežijí v izolovaných oblastech, které zrovna my lidé považujeme za přijatelné. Virtuální ostrovy v mořích vytvořené lidmi nesou stejný genetický risk jako přírodní ostrovy. Když ve směsici faktorů navíc figurují i lovci, stane se, že vlci, kteří putují z jedné populace do druhé, ani nedojdou do své destinace a skupiny vlků se izolují ještě víc. Pokud nejsou genofondy dostatečně velké a zeměpisně spojené, může být zdravotní stránka vlčích populací značně poškozena.“
Správa národního parku stála před zásadním rozhodnutím, jak své oáze divočiny účinně pomoci. Nakonec se rozhodli vypustit na Isle Royale vlky odchycené v kanadské divočině.
Tak byli na ostrov v březnu 2019 za pomoci kanadské armády dopraveni ve vrtulnících čtyři vlci, kteří byli odchyceni na dvě stě kilometrů vzdáleném ostrově Michipicoten a v pevninském parku v Ontariu.
Jedná se o vlčici a tři samce. Vlčí kvarteto je jen prvním krokem v pokusu obnovit prosperující populaci šelem na Královském ostrově. Správci parku počítají, že v příštích čtyřech letech by na ostrov mohly zamířit až dvě desítky kanadských vlků.
Při reintrodukci bylo nutno vybírat ta správná zvířata, která mají zkušenosti s lovem losů a která budou schopna se rozmnožovat.
Zoologové pečlivě sledovali, jak se vlci vypořádávali se stresem, který jim celá operace nutně přinesla: ulovení, transport a následné vypuštění do neznámého prostoru byly pro vlky nepochybně silně traumatizující.
Vědci však vyjádřili naději, že vlci jsou natolik inteligentní a odolná zvířata, že se s problémy přesídlení hravě vypořádají. Nejvíce by jim v tom měl pomoci dostatek kořisti, který jim ostrov poskytuje.