Husy alsaské

Husy alsaské patří k menším plemenům hus, zástupcům krajových plemen vhodných pro drobné chovy. Jsou důvěřivé, krotké, vzorně sedí na vejcích a starají se o svá mláďata.

Německy: Elsässer Gänse

Anglicky: Alsatian Goose

Slovensky: Hus Alsaská

Francouzsky: Oie d’Alsace

Původ: Francie

Kroužek: průměr 22 mm u obou pohlaví

 

 

Vznik plemene

Alsaské husy jako plemeno vznikaly na konci 19. století, v době německé říše, ke které bylo Alsasko připojeno po prusko-rakouské válce. Dnes je Alsasko ‒ francouzsky Alsace, německy das Elsass, alsasky s’Elsass, česky dříve Elsasko ‒ nejmenším regionem Francie. Leží na hranicích s Německem a jeho kuchyně je velmi ovlivněna tou německou. 

V kraji ideálním pro pěstování vína se studenými zimami a horkými léty si chovatelé již v roce 1880 dali za cíl vyšlechtit husy pro uspokojení poptávky po foie gras – jemných tučných játrech delikátní chuti. 

Prostřednictvím četných křížení a selekce měly vzniknout husy s objemnými trupy a nízkýma nohama, s hmotností 4‒5 kg, vhodné pro nucený výkrm. 

Na barvě v počátcích nezáleželo, vyskytovala se zvířata šedá, bílá i strakatá. 

Použity byly původní husy z údolí dolního Alsaska, okolí měst Zorn, Bruche, Sauer, Moder a Ried. Uvádí se, že se křížily s husami labutími. 

Chov hus v Alsasku má mnohem delší tradici, sahá až do dob římské říše. Podle spisů byly ve středověku vzácnou komoditou, příprava byla spojena se slavnostními událostmi. V roce 1495 dokonce podmínky pro výkrm hus podléhaly předpisům. 

Ženy z Kochersbergu prý vynikaly v technice nuceného krmení (tato technika pochází ze starého Egypta a vychází z pozorování divokých hus, které se před dlouhými podzimními a jarními cestami samy krmí).
Od 16. století zavedli rolníci z alsaské židovské komunity výrobu foie gras. Technika se dále rozvíjela. Husa je nuceně krmena od čtrnáctého týdne dvakrát až třikrát denně, kukuřice se vaří a přidává se tuk, sůl a mléčné kvasy. Chovatel musí zamezit stresu zvířete tím, že jím bude manipulovat obratně.

Mezi vyhlášenými recepty, které regionu vládnou, vyniká husí drobová polévka, plněný husí krk, husa se zelím, husí guláš na alsaský způsob, husa s kaštany, samozřejmě nesmíme zapomenout na husí foie gras z Alsaska. 

V Alsasku jsou tyto husy oblíbené na svátek svatého Martina, kdy je husí pečeně tradicí. Festival se nazývá Martinsgans.

Hejna alsaských hus čítala až 100 000 jedinců, z toho tři čtvrtiny byly chovány v Porýní. Díky velké poptávce se začaly dovážet husy také z Maďarska, Československa a Polska. 

Stavy alsaských hus začaly díky těmto dovozům klesat. Hejna alsaských hus se postupně obnovují, zbývá kolem 7 000 jedinců.

Alsaská husa byla uznána jako čistokrevné plemeno až 40 let po prvním výskytu, a to v roce 1920. 

V roce 1960 bylo plemeno označeno za ohrožené, péči o ně převal Svaz drůbežářů Bas-Rhin s chovnými stanicemi. 

Roku 2000 vznikl nový Club de France na ochranu alsaské husy v jejích třech barevných rázech: šedá, bílá a strakatá. Nejpočetnějším rázem je divoká. 

Plemenné znaky

Jde o plemeno menšího tělesného rámce, s širokým trupem, zaoblenými tvary, poměrně nízkým, ale širokým postojem a krátkým krkem.

Hlava se požaduje spíše menší, krátká, nesmí být mohutná. Čelo je nevýrazné, plynule, bez znatelného zlomu do něj přechází světle červený zobák. Zobák by měl být spíše kratší, nejvýše středně dlouhý, u kořene je jeho výška větší než šířka.

Oči lemované úzkými žlutooranžovými očnicemi mají u divokých hnědou barvu, u bílých modrou. U strakatých se připouští hnědá i modrá barva očí, obě oči musí mít stejnou barvu.

Krátký, široký trup tvaru člunku nesou zvířata téměř vodorovně. Široká záda jsou po stranách zaoblená, poněkud klenutá. 

Prsa by měla být plná, zaoblená, hladká, bez kýlu. 

Také břicho musí být plné, oblých tvarů, ale nepříliš hluboké, bez podbřišku. Pouze u starších hus je povolený jednoduchý, malý, rovný, ve středu břicha nesený podbřišek.

Krk musí být krátký, ideálně velmi krátký, požaduje se silnější, vzpřímeně nesený, zdobený silně tvarovaným peřím. Dlouhá a široká křídla pevně přiléhají k trupu.  

Poměrně krátký ocas je nesený mírně nad vodorovnou linií.

Holeně by měly být krátké až středně dlouhé, dobře zmasilé, zcela zakryté peřím, poměrně silné běháky se požadují kratší, masové až žluté barvy podle věku zvířete.

Opření pevně přiléhá k trupu, na dotyk je tvrdší.

Nejčastější exteriérové vady

Výlukovou vadou je příliš velký tělesný rámec, úzký nebo vysoko nesený trup, kýl, volná, visící křídla, krk labutího typu, tzn. dlouhý a zahnutý, příliš dlouhý zobák nebo i jen náznak hrbolu, příliš vysoký postoj, dvojitý podbřišek u husy nebo jakýkoli podbřišek u housera.

Trestá se klenuté čelo, oranžová barva zobáku nebo běháků, plochá prsa, slabší krk nebo řídké opeření.

Barevné rázy

Husy alsaské se chovají ve třech barevných rázech, a to divoké, divoce strakaté a bílé. U nás jsou uznány pouze divoké.

Divoké mají zbarvení divokých hus. Barva je pokud možno šedá, jemně do černé přecházející šedá barva s jemným bílým lemováním. 

Ocas je šedý s bílými okraji, peří na břiše a v okolí kloaky by mělo být světle šedé až bílé. 

Oči jsou hnědé. 

Výlukovou vadou jsou bílé letky.

U divoce strakatých je barevná hlava, jedna čtvrtina až jedna polovina krku, peří na ramenou tak, že při pohledu shora připomíná tvar srdce, ale nepříliš přesahuje na křídla a dolní část zad. 

Barevné jsou také holeně a rejdováky. Toto peří je šedohnědé, na ramenou, bocích a rejdovácích bíle lemované. 

Bílé je hrdlo, o něco světlejší hlava a krk jsou povolené. Ostatní peří je bílé. 

Výlukovou vadou je velmi nerovnoměrná kresba krku a ramen, silně přerážející bílá na hlavě nebo v horní části krku.

Užitkovost

Houser stáří do 1 roku dosahuje hmotnosti 4,0–4,6 kg, husa 3,3–3,9 kg, u starších zvířat se požaduje hmotnost: houser 4,4–5,5 kg, husa 3,7–4,8 kg.

Slovenský standard uvádí hmotnost housera 4,0–4,5 kg.

Snáší až 30 vajec s bílou skořápkou, násadová vejce by měla mít minimálně 120 g.

 

Specifika chovu

Alsaské husy jsou nenáročné, skvěle využijí pastvu, proto jsou vhodné pro extenzivní podmínky. 

Mimo nucený výkrm spotřebují velmi málo zrnin. 

Jako u všech zvířat je nutností přístup k čisté pitné vodě. 

Jsou dobrými rodiči.

Klub

Na ochraně a rozvoji alsaských plemen pracuje Klub slepic a hus Alsaska. 

Informace o něm naleznete na stránkách nebo na Facebooku.