Gekko vittatus Tento hnědý a bíle pruhovaný gekon, který bývá někdy označován jako gekon páskovaný, jindy jako gekon čokoládový, pochází z...
Tento hnědý a bíle pruhovaný gekon, který bývá někdy označován jako Gekon páskovaný, jindy jako gekon čokoládový, pochází z oblasti mezi Jávou na západě a Šalamounovými ostrovy na východě. Jeho základní zbarvení může být světle žlutohnědé až čokoládově hnědé v kterémkoliv z přechodných mezistupňů těchto barev a je doplněno pravidelnou kresbou bílých proužků od očí do týla. Odtud pokračuje středem hřbetu jeden pruh po kořen ocasu. Samotný ocásek je zdoben pěti příčnými bílými proužky.
U zvířat, která řadu let chovám, je základní zbarvení za optimálních podmínek prostředí odlišeno podle pohlaví, přičemž samci jsou světlejší a samičky tmavší. Kresba bílých, respektive béžových pruhů byla u všech jedinců vždy stejná, bez viditelných odlišností. Pouze jeden z odchovaných kusů měl dva poslední proužky ocasu spojeny v jeden široký, čímž vznikal dojem bílého ocásku. V daném případě mohlo jít buď o odchylku způsobenou inkubační teplotou (74 dní inkubace tomu nenapovídá), nebo podmíněnou geneticky. Mládě však bylo přenecháno jinému chovateli a teprve čas ukáže.
Samce od samiček lze rozeznat velmi snadno podle dobře vyvinutých stehenních pórů vybavených hřebínky mazu, i podle zvětšených váčků hemipenisu. Určení pohlaví je však možné až od určitého věku, respektive určité velikosti zvířat, a u mláďat jde vždy spíše o odhad podle tvaru tělesných proporcí či odstínu základní barvy (ta ovšem může být mírně měněna podle vlivů prostředí a při rozrušení při chytání).
Pro chov 1,1, nebo 1,2-3 se doporučjí terária 70x70x50 cm s denní teplotou 28-30 stupňů Celsia, noční teplotou 23 stupňů Celsia a rel. vlhkostí 50 % (Kraus, Kocián 1998). Já sám chovám zvířata v páru v teráriích 40x45x40 cm, 50x50x50 cm, ale vyzkoušel jsem i ubikace 80x45x40 cm a za dobu pěti let se mi nikdy nepodařilo sestavit chovnou skupinu, která by spolu vycházela. Ať už šlo o zvířata nepříbuzná či příbuzná, vždy docházelo ke zničujícím soubojům mezi zástupci stejného pohlaví. Příkladem může být chov sourozenecké skupiny 1,3, která spolu vyrůstala od vylíhnutí. Vztahy mezi mláďaty byly bez problémů, ale zhruba kolem 6 měsíců stáří docházelo mezi samicemi stále častěji k bojůvkám, jež u 8 měsíců starých zvířat vyústily v hierarchické uspořádání skupiny, v němž nejsilnější samice obývala terárium spolu se samcem a byla ve vynikajícím zdravotním i výživném stavu. Druhá samice byla nucena přebývat většinu času v úkrytu, ale její zdravotní i výživný stav byl ještě uspokojivý. Poslední samice úkryt prakticky neopouštěla a vlivem stresu i nedostatku potravy se u ní brzy projevilo měknutí kostí zřejmé při odchytu a pokusech o obranné kousnutí (bez pevného stisku, čelisti se poddávají). Tento kus musel být utracen a dosud zdravá beta-samice oddělena od chovného páru.
Chov při průměrné teplotě 28-30 stupňů Celsia s občasnými letními výkyvy až na 33 stupňů Celsia a zimními teplotami 25 stupňů Celsia, bez lokálního zdroje, jen s mírným podlahovým topením a s nočním poklesem na 22-24 stupňů Celsia je při chovu ideální. Vlhkost není v tomto případě měřena, ale každovečerní porosení ubikace zajiťuje její dostatek.
Chovný pár za těchto podmínek snáší zhruba od stáří 8-10 měsíců pravidelně každý měsíc 2 vejce, která upevní na sklo, větev, kůru, apod. Při snášce si samička počíná podobně jako další druhy gekonů lepících vejce, tedy přidržuje vajíčka zadníma nohama, dokud vápenitá skořápka nepřischne k podkladu. Pokud zvíře v této chvíli vyrušíme, může dojít ke ztrátě vajíčka, jež na podkladu neulpělo.
Již od druhého dne po snášce začíná samec samici pronásledovat. Popichuje ji čenichem a olizuje její ocásek. Postupně za stálého olizování, "ochutnávání" a "nakusování" se dolíbá až ke krku, kde samici uchopí a následně dochází ke spojení, jež trvá 2-5 minut. To se ovšem podaří zpravidla 4-5 den po předchozí snášce, protože řada "líbacích" pokusů není dokončena. Samice se snaží unikat, vlní poslední čtvrtinou ocásku a i sama samce popichuje čenichem či olizuje. Někdy ale toto koketování nahrazuje nechutí vedoucí až k šarvátkám uvnitř jinak osvědčeného páru. Samec se při námluvách ozývá slabě slyšitelným štěkotem, který by se dal napodobit rychle opakovaným, neznělým TTTTT...
Asi týden až 14 dní po páření jsou na samici patrná další vejce, která při pohledu zespodu prosvítají. Ale i v této době je neustále samcem obtěžována. Asi měsíc plus-mínus 4 dny po předchozím kladení dochází k další snášce.
Přilepená vejce jsou inkubována v přirozených podmínkách chovné nádrže a délka vývoje trvá podle literatury 80-90 dní, v mém případě 72-116 dní (viz graf). Velký rozptyl v délce inkubace je způsoben kolísáním teplot v závislosti na vytápění bytu i ovlivnění počasím (např. letní vzestup teploty i při vypnutých zdrojích terárií). V žádném případě nedoporučuji předčasnou manipulaci s vejci, protože nedočkavost v tomto případě vždy zapříčiní zničení zárodku. Jestliže jsou vejce oplozená, teplota v nádrži neklesá pod 20 a nepřekračuje 33 stupňů Celsia a jesliže každý večer dostatečně porosíme (bez problémů stříkám vlažnou vodu přímo na vejce), pak dříve či později k líhnutí dojde.
Vřele doporučuji zakrytí vajec síťkou nebo dírkovaným kelímkem, protože vylíhlá mláďata se mohou stát potravou pro své rodiče. Je ovšem zajímavé, že mladší chovná zvířata častěji své potomky zhltnou i při jinak velmi dobrém krmení hmyzem, zatímco starší páry, nad 3 roky, již tolik ke kanibalismu netíhnout (když je hlad nedonutí). Zároveň je zřejmé, že tato starší zvířata již nejsou tolik plachá. Nechají se odstrčit rukou, pošťouchnout, či pohladit, a přestože jim to není dvakrát příjemné, odcházejí pomalu a s přehledem, zatímco např. rok stará zvířata při přiblížení ruky na 5-10 cm buď útočí s otevřenou tlamkou, nebo v panice prchají. V obou případech se dá říci, že jde o určité vzory chování získané na základě zkušeností.
Vylíhlá mláďata se krátce po vyklubání většinou ještě uvnitř síťky obklopující vejce, svlékají. Tentýž nebo následující den jsou odchycena a přemístěna do malých terárií 20x20x20 cm s podlahovým nebo stropním vytápěním, denní teplotou 30 stupňů Celsia, nočním poklesem na 20-24 stupňů Celsia a každovečerním prorosením, jež v tak malé ubikaci zajišťuje vyšší vlhkost vzduchu, než v nádržích rodičů. Jsou krmena drobnými cvrčky, moučnými moly, smýkaným hmyzem, vždy s popraškem vitamínů a minerálií. Při této dietě dobře rostou, ve stáří 2 týdny měří zhruba 7 cm, ve 2 měsících již 12-13 cm, kolem 1 roku dorůstají na 23-25 cm, v pěti letech 24-26 cm.
Dospělá zvířata přijímají cvrčky všech velikostí, starší jedinci jsou ochotní vzít potravu i z pinzety, ačkoliv na to nebyli dopředu připravováni. S chutí pohltí velké červy Z. morio, drobný smýkaný hmyz a tu a tam i myší holátko. Kašičky nechtějí, ale s nadšením olizují kapky nektaru vytlačované injekční stříkačkou z infuzní hadičky. Nektar připravujeme z vlažné vody, medu, vitamínových preparátů Combinal AD a E, někdy s přídavkem rozmačkané pilulky B-komplexu nebo Spofavitu. Přídavek šťávy z ovoce nebo kompotové šťávy je možný, ale podle druhu ovoce je pak značně ovlivněn individuální příjem. Základní verzi nektaru olizují všechna zvířata s velkou chutí, jde ovšem pouze o doplněk, který nabízíme nepravidelně, zhruba 1x měsíčně.
Práškové vitamíny a především minerálie předkládám při každém krmení ve formě poprašku krmného hmyzu. Občas vysypu trochu směsi i na substrát v teráriu, kde je pak možné pozorovat, především samice, jak tyto volně předložené preparáty konzumují.