Kromě psích společníků s námi od nepaměti žije také malý, otravný a zároveň nebezpečný hmyz – blechy. Ty se nevyhýbají ani těm nejmenším štěňatům a neplatí ani známá fráze „to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou“, takže se s chutí zakousnou i do nebohého pejskaře. Je tedy namístě vědět, jak přistupovat k odblešení štěňat.
Mikrokosmos psího kožichu mohou tvořit nejrůznější druhy blech – psí, kočičí, lidská, dokonce i blecha ježčí. Pokud na tohohle nevítaného pasažéra psího kožichu vůbec narazíte, půjde zásadně jen o dospělé blechy, které se živí krví. Stovky vajíček, larev a kukel se však nachází v psím pelechu, dece, na které pes ležel, či v kotci.
Zablešené štěně se může cítit podobně jako dítě s neštovicemi nebo člověk, který prošel hejnem komárů. Rány po bleším kousnutí svědí, a není tedy divu, že štěně může být podrážděné, nervózní až agresivní a citlivé na dotek. Otravných blech se navíc bude snažit zbavit. Pokud tedy u štěněte zpozorujete úporné drbání, zpozorněte.
Neustálým drbáním si štěně může přivodit také strupy a boláky. Zejména při alergické reakci nebo horším stupni zablešení si může postižená místa škrábat a kousat horlivěji, čímž si snadno přivodí poranění kůže na celém těle až ztrátu srsti.
Dalším příznakem toho, že štěně má blechy, může být také úbytek váhy. Zaprvé proto, že je štěně z ustavičného svědění ve stresu, zadruhé proto, že blechy mohou přenášet dalšího parazita – tasemnici psí. Blechy zde fungují jako mezihostitel tasemnice. Ve chvíli, kdy pes infikovanou blechu v zápalu okusování svědících míst spolkne, má tasemnice vyhráno a vesele se dostává do trávicího traktu. Pejskaři tak přibývá další úkol – cíleně štěně odčervit.
Blechy u štěňat navíc dokážou vysát poměrně velké množství krve a způsobit tak anémii – chudokrevnost. Ta může být zejména v případě štěňat vážících jen několik set gramů život ohrožující.
Že má štěně blechy, zaručeně zjistíte pročesáním srsti kartáčem nebo hřebenem. Nejčastěji je přitom potkáte v oblasti hlavy, krku, na hřbetě až k ocasu. Dobrou pomůckou je i bílý papír, na kterém během česání poznáte, co vše z kožichu vypadlo.
Mnohdy přitom vůbec nemusíte narazit na dospělou blechu. Častěji v srsti objevíte pouze malé černé kuličky – asi jako zrnka máku – které po rozmáčknutí zčervenají. Jedná se totiž o výkaly blech s nestrávenou krví. Tyto výkaly jsou jasným důkazem přítomnosti blešího řádění. Vedle výkalů můžete narazit i na bílá vajíčka oválného tvaru.
Pokud už tedy máte jasno, že štěně má blechy,je načase rychle myslet na to, jak je odblešit.
Řešit příchod nového štěněte a blechy zároveň nemusí být pro začínajícího pejskaře úplný med. Naštěstí i na to jsme v dnešní době poměrně dobře vybaveni. Na trhu najdete spoustu různých přípravků k odblešení štěňat. Nejvhodnější přípravek na blechy pro štěňata bývají spreje, které můžete mnohdy použít už v prvních dnech štěněte. Od 7.–8. týdne je možné použít i pipetku s roztokem, obojek, šampon proti blechám pro štěňata, popřípadě tablety.
Ve všech případech však nezapomeňte číst příbalové letáky, i v případě sprejů dodržovat doporučené dávkování a dbát na rady veterináře.
Kromě samotného štěněte nezapomeňte zkontrolovat a vyčistit také všechna místa, která navštívilo a kde pobývalo. Právě tam se totiž nachází vajíčka, larvy a kukly, které je třeba co nejdříve zlikvidovat. Pokud tak neučiníte, za pár dní budete mít v domě a na štěněti blechy zase. Vyperte proto všechny textilie – oblečení, ložní prádlo, deky – na vysokou teplotu, vysajte čalounění, koberce a také pelíšek. Použijte také dezinfekci na povrchy bezpečnou pro vašeho mazlíčka.