Perlička přilbová je mým oblíbeným ptačím druhem. Svým exotickým zjevem, přilbou, barvami na hlavě a holém krku, silnými běháky i chováním mi připomíná malého kasuára.
V literatuře je popsáno 9 (resp.10) poddruhů perličky přilbové (Numida meleagris). Osm z nich (N. m. meleagris, N. m. reichenowi, N. m. papillosus, N. m. somaliensis, N. m. galeatus, N. m. mitratus, N. m. marungensis, N. m. coronatus) žije v relativně velkých počtech na území většiny států subsaharské Afriky.
Jednotlivé poddruhy perličky přilbové zde od sebe oddělují geograficky vzdálená území, takže nemůže docházet k jejich křížení. Zbývající dva poddruhy se vyskytují jen v malých počtech mimo oblast subsaharské Afriky. N. m. sabyi v severní Africe ‒ na severozápadě Maroka a N. m. Jemen na Arabském poloostrově ‒ na jihozápadě Jemenu.
V obou případech se jedná o malé izolované populace žijící v hůře přístupné polopouštní horské krajině. Tyto perličky jsou dosud předmětem zkoumání ornitologů a přírodovědců. Poddruh N. m. sabyi byl dokonce považován za vyhynulý a N. m. Jemen není dosud zařazen jako desátá subspecie.
Nejdůležitějším morfologickým znakem, kterým se od sebe jednotlivé poddruhy perliček přilbových odlišují, je velikost a tvar jejich přilby.
Spatření perliček přilbových (domnívám se, že výstižnější je toto pojmenování než kropenatá) v africké přírodě je pro mě vždy velikým zážitkem. Záměrně píši spatření, protože o delším pozorování perliček přilbových až na úplné výjimky nemůže být řeč.
Ačkoliv se jedná o relativně velké pestře zbarvené ptáky, jejichž lesklé peří v často fádním šedozelenožlutém zbarvení rovinaté africké savany přímo svítí, je jejich fotografování poměrně obtížné.
Perličky, většinou v hejnu o počtu 8 až 15, hledají potravu na zemi, kde sbírají semena, hlízy, hmyz nebo drobné plže.
Stále postupují travnatou savanou a jen občas se zastaví na odkrytém místě, vždy však v těsné blízkosti vysoké trávy nebo keřů, kam se při sebemenším vyrušení okamžitě ukryjí.
Perličky při vyrušení létají jen výjimečně, ale velmi rychle běhají. Na místo, ve kterém byly vyrušeny, se již nevracejí.
Snadněji lze pozorovat jen některé poddruhy perliček přilbových žijící v polopouštní krajině, které v období sucha pravidelně a ve velkých počtech přilétají k napajedlům. To jsem měl příležitost pozorovat pouze jednou v Národním parku Etosha v Namibii. Jednalo se o poddruh N. m papillosus.
Ostatní pozorování byla většinou jen náhodná krátká setkání s perličkami v rezervaci Massai Mara na jihu Keni (N. m. reichenowi), v deltě Okawanga na severu Botswany (N. m. papillosus) nebo v rezervaci Berenty na jihu Madagaskaru (N. m. mitratus). Na Madagaskar byl tento poddruh perliček introdukován z Tanzanie.
Z deseti poddruhů perličky přilbové jsem tedy ve svém archivu našel pouze tři.
O další fotografie jsem požádal své přátele. Podařilo se mi získat unikátní fotografie poddruhů perliček přilbových z Etiopie a Jemenu od Romana Horského a z rezervace Samburu na severu Keni od Vaška Šilhy.
Celkem je zde proto publikováno sedm poddruhů perliček přilbových z deseti. U všech je věrohodně doloženo i místo pořízení snímků, což je dostatečný důkaz pro jejich správné určení.
Foto kasuára, kterého jsem fotografoval v ptačím parku na Bali, přikládám jen pro zajímavost. Třeba i pro někoho z vás budou teď „ty naše obyčejné domácí perličky“ vypadat více exoticky.