Ptáci mizející z našich z našich chovů – holoubek pruhovaný (Geopelia striata)

Holoubek pruhovaný, nazývaný také holoubek žíhaný nebo vlnkovaný – Geopelia striata má celkem 5 poddruhů. Indomalajský poddruh (Geopelia striata striata) je označován také jako holoubek jestřábí, australský poddruh (Geopelia striata tranquilla) je nazýván také holoubkem mírovým. Dalšími poddruhy jsou Geopelia striata mangens, Geopelia striata audacis a Geopelia striata placida. Rozlišení jednotlivých poddruhů je poměrně obtížené, liší se především místem výskytu, tvarem zobáku a detaily ve zbarvení. 

Jejich domovinou je rozsáhlé území, například Barma, Malajský poloostrov, Jáva, Sumatra, Borneo, Filipíny, Madagaskar, ale žijí také v Austrálii a na Havajských ostrovech. 

Podle Datheho byl první dovoz těchto holoubků do Evropy realizován v roce 1851 do zoologické zahrady v Amsterodamu v Nizozemsku.   

Zbarvení těchto holoubků příliš nehýří barvami, snad proto v našich chovech nejsou tolik rozšířeni. Dospělí a vybarvení jedinci jsou však velmi elegantní.

Obě pohlaví jsou stejně zbarvená, samička bývá oproti samečkovi drobnější, mívá také menší a kulatější hlavu. Rozlišení pohlaví je proto jednodušší u starších ptáků, kdy sameček je již od samičky svojí postavou i chováním snadněji rozpoznatelný. 

Bohužel jsou tito holoubci v současnosti v ČR nabízení zcela ojediněle, osobně znám jen velmi málo chovatelů, kteří je chovají. Já jsem tyto holoubky choval mnoho let, ale v současnosti je již nechovám.

Kromě vlastního pořízení ptáků do chovu je také problém v názvosloví, kdy někdo chová holoubky pruhované a jiný mírové, přitom se může jednat o stejný druh, oba mohou být také každý jiným poddruhem.

Viděl jsem (ale pouze na fotografii) tyto holoubky skořicové mutace, kteří byli velmi elegantní. 

Chov

Ideální je chov těchto holoubků ve voliérách, ale přes zimu je nutné je chovat v zatepleném zimovišti. Je možné je také chovat ve větší kleci. 

Společnost křepelek, astrildovitých či pěnkavovitých ptáků jim nevadí, ale s jinými druhy holoubků nebo s holoubky svého druhu často bojují, především v době hnízdění. 

Holoubci jsou zrnožraví, proto s jejich krmení není problém, u mne se krmení skládalo ze stejných semen jako pro astrildovité ptáky, především z různých druhů prosa s přídavkem lesknice, dále byla podávána směs pro kanáry s řepkou, semencem, lněným semínkem, s přídavkem nigeru a máku. 

Byla také podávána suchá vaječná míchanice. 

Ze zeleného krmení pak žabinec, pampeliška, různé trávy, nasekané kopřivy apod. 

Minerální směs kromě krmného vápna obsahovala také drcené dřevěné uhlí, jemný písek, drcené převařené skořápky vajec a drcené sépiové kosti.

Odchov

 

Můj první pár holoubků pruhovaných byl umístěný do voliérky 2 × 2 × 2 m, společně s pásovníky čevenozobými, stračkami hnědohřbetými a astrildy rákosními. 

Původně byl do společné voliéry umístěn i pár holoubků diamantových, který byl pro výrazné neshody s pruhovanými holoubky z voliéry odchycen. 

Voliéra byla po obvodu stěn vybavena borovými větvemi, na několika místech byly umístěny slámové malé ošatky jako hnízdní podklady a dvě mělké dřevěné bedničky asi 15 × 15 cm. 

Ptáci byli dlouhou dobu poměrně plaší a k nám rezervovaní. Nikdy divoce nelétali po voliéře, ale k napáječce i na krmítko chodili pouze bez naší přítomnosti. 

I když byli ptáci do této voliéry umístěni již v dubnu, dlouho nejevili zájem o hnízdění. Tokání samečka a první hnízdění začalo až v červenci, kdy si ptáci pro hnízdění vybrali malou slámovou ošatku (o průměru asi 15 cm) v borových větvích ve výšce asi 1,8 m, kam nanosili snítky sena a snesli dvě vejce. 

Ptáci velmi pečlivě seděli, střídali se na snůšce a po 14 dnech se jim vylíhla dvě mláďata, která byla kromě zrní také krmena vaječnou míchanicí z uvařených vajec, strouhanky, kukuřičného šrotu apod. 

Ve voliéře byla umístěna i lampa na chytání hmyzu, která byla zapínána spínacími hodinami v noci, takže ptáci měli ráno k dispozici nalítaný živý či usmrcený hmyz. 

Po několika dnech slabší z mláďat uhynulo, starší bylo okroužkováno kroužkem o průměru 4,5 mm. Toto mládě asi po 14 dnech opustilo hnízdo a zdržovalo se především na zemi, kde bylo rodiči dokrmováno. 

Je zajímavé, že v době odchovu staří ptáci zcela ztratili plachost a bez rozpaků si chodili pro potravu i na napáječku také při naší přítomnosti, ani při vstupu do voliéry neopouštěli hnízdo.

Ještě v průběhu krmení mláděte samička snesla další snůšku, ale na vejce nezasedla. Pár zasedl až na další  snůšku po odstavení prvního mláděte. Z této snůšky opět odchoval jedno mládě. 

Po vyhnízdění byla mláďata opět k chovném páru přidána, aniž by docházelo k šarvátkám. Poté byli všichni ptáci umístěni společně do zimoviště a byli k sobě zcela přátelští. 

Holoubky jsem odchovával několik let, většinou od dvou párů. Chov holoubků mi bohužel ukončila nešťastná událost. 

Dokončoval jsem výstavbu rodinného domu a holoubci i jiní ptáci byli již uklizeni v dokončené suterénní místnosti. Holoubci (míroví, pruhovaní, vrabčí, diamantoví) byli umístěni do klecí hned u země, ostatní ptáci (drobotina) v klecích v horní polovině místnosti. Do domu přišel topenář montovat ústřední topení a také v místnosti s ptáky k radiátorům letoval měděné příruby a trubky. Vše proběhlo v pořádku, práce byla dokončena a topenář odešel. 

Druhý den ráno, když jsem přišel do této místnosti, byli všichni ptáci v klecích do metrové výšky od země mrtví. Pravděpodobně výpary z letování trubek udělaly své. Ptáci v horních klecích bez problémů přežili. Tím skončil můj chov holoubků pruhovaných, ale také vrabčích, diamantových a dalších.   

Holoubci pruhovaní jsou velmi milí, klidní a elegantní ptáci, kteří si určitě zaslouží více pozornosti a větší rozšíření v našich chovech. 

Jelikož jsem tyto holoubky choval již před mnoha lety, je možné, že dnes skořicovou či jinou mutaci již chová i někdo z našich chovatelů. Pokud tomu tak je, určitě chovatelská veřejnost uvítá další informace o těchto holoubcích.