Tajemný svět papoušků: Nový člen domácnosti – papoušek

Rozhodli jsme se a vybrali si podle rady někoho zkušeného nebo jen tak v náhlém hnutí mysli papouška do domácí péče jako budoucího miláčka? Zpravidla jsme zvolili druh nebo poddruh nejčastěji podle barevné kombinace opeření, velikosti postavy, a zejména jestli pták „umí mluvit“. Je to běžný postup neznalého obdivovatele papoušků.

Výběr

Papoušek by měl však především pocházet od seriózního chovatele, nikoliv z množírny. Bude to nový člen domácnosti podobně jako kterékoliv jiné společenské a chytré domácí zvíře, a to bychom si měli vybírat podle povahy (i své) – temperamentu – na doporučení někoho zkušeného.

Nezapomínejme, že si kupujeme přírodně ustrojeného divokého ptáka, který se nevyklubal s přátelským vztahem k člověku. Je však pro něj, jako sociální zvíře, vrozeně uzpůsoben.

Hodnotný vztah pak může vzniknout, pokud se papoušek setká s přátelským člověkem ještě jako mládě. Vhodné je, aby tento proces sbližování začínal od období, kdy je mládě chovatelem zpravidla ručně dokrmováno a následně odstaveno, nebo od jeho odstavení rodiči, což je správná chvíle k převzetí mláděte do domácí péče.

Život s lidmi

Pták však musí získat ještě u chovatele dostatek podnětů (jako řízený kontakt) a z nich nabýt zkušenosti, jak se následně vyrovnat s životem mezi lidmi. Kontakt s opatrovníkem a prostředím jeho domácnosti by měl probíhat s porozuměním a mimo klec, jemně a citlivě.

V opačném případě existence nevhodných podmínek prostředí a malého zájmu opatrovníka je pták od počátku odsouzen k živoření plném strachu a úzkosti. Z toho pak může plynout jeho nepřekonatelná plachost nebo i agresivní chování, kdy se stane útočným a kousavým. 

Některé vlastnosti ve vývoji mláděte (jakožto u vrozeně divokého zvířete) však mohou být postupně v procesu zkrotnutí utlumeny. Může to být i mateřský pud u krotké samičky upnuté silně na opatrovníka. 

Mnohé pro vznik přátelského vztahu mezi papouškem a člověkem záleží na intenzitě včasné socializace (vrůstání do prostředí) ptáka ve styku s rodiči, sourozenci a s tím, kdo se bude o něj zodpovědně starat.

Mládě se musí naučit hrát si a vycházet nejen s příslušníky svého druhu, ale také se svým opatrovníkem, a čím je hra s nimi vyhledávanější a spontánnější, tím více vzniká zájem doplňovat si vrozené vzorce chování také zkušenostmi a učením.

Kontakt

Život jsou dotyky, jsou přenosem smyslového vnímání do vědomí. Papoušek si svůj záměr, co se chystá podniknout, prověřuje v mysli obrazně i s možnými dopady.

Chápe význam přátelského přístupu a mazlení. Dokáže si v mysli vyvolat libé pocity spolu s obrazy navazujícího děje, přiřadit k nim jednoznačný signál, kterým potom vybízí opatrovníka k pohlazení či ptačího partnera ke spolupráci.

Mezi papouškem a člověkem postupně vzniká přátelské pouto a z divokého jedince se stává krotký pták, který se navíc pomocí pozitivní motivace dá vytrénovat, aby udělal to, co po něm žádáme. Důležitou roli zde hraje kontakt, laskavost a odměna. 

Neobejdeme se bez trpělivosti, důležitý je zájem si něco o životě papoušků přečíst a teprve pak se můžeme rozhodnout, zda chceme o nového člena domácnosti zodpovědně pečovat až do jeho odchodu na věčnost, což bude představovat dlouhodobou zátěž, neboť papoušci nás při dobrém zacházení mohou i přežít.

Kdo nakonec přistoupí po zralé úvaze ke koupi papouška, musí také ještě zvážit otázku, co od vztahu s ním očekává a jaké by měl mít vlastnosti. Bez nezbytných informací renomovaného chovatele a specializované literatury se neobejdeme.

„Jen takové zvíře se může stát naším přítelem, které se dokáže snadno přizpůsobit prostředí i životnímu stylu svého majitele. V žádném případě nesmíme považovat zvíře za hračku.“  Zdeněk Veselovský (1928–2006).