Téměř žádný majitel štěněte se tu a tam nevyhne štěněcí árii v podobě tklivého kňourání. Kňučení štěněte je na jednu stranu zcela přirozeným projevem, pokud jej však nebudete korigovat, může se z něj stát i nepříjemný zlozvyk. Na to, pročštěně kňučí a jak je to odnaučit, se zaměříme v následujícím článku.
Štěně kňučí, až člověku přijde, že pláče, protože se najednou ocitlo bez matky a sourozenců. Možná se budete cítit provinile, že jste je odtrhli, to ale nemusíte. Buďte mu vždy nablízku a věnujte mu pozornost, aby mělo pocit bezpečí. Můžete mu udělat místečko v každé místnosti, kde pobýváte, ať vás vidí a vy máte jistotu, že se nikam nezatoulá.
Projevům štěněcího smutku se možná nevyhnete ani v hodinách, kdy byste si raději užívali nerušeného spánku. Pokud vaše štěně kňučí v noci, uklidnit jej můžete třeba tím, že mu do pelíšku vložíte deku či jinou věc s pachem jeho matky, kterou jste si vzali od bývalých majitelů. Jestli nemáte, nevadí, dejte aspoň nějakou svou.
Pokud nejste připraveni na to, že s vámi pes bude spát - nebo se ve vaší posteli minimálně válet - celý život, určitě jej ani jako ukňourané štěně neutěšujte tím, že jej vezmete spát k sobě.
Nechoďte přítom ke štěněti ani hned, jakmile zakňučí. Počkejte, jestli se uklidní. A pokud ani po chvíli ne, teprve potom k němu zajděte. Pokud byste k němu po každém kníknutí běželi, zvyklo by si a kňučení by se odnaučovalo velmi těžko.
Aby štěně v noci lépe spalo, je určitě dobré je unavit hrou nebo procházkou. Tuto aktivitu ukončete tak dvě hodiny před spaním a psa zklidněte. Přesto, že vám jeho kňučení bude první noci rvát uši a bude se možná zdát nekonečné, buďte silní a vydržte.
Není nic neobvyklého, že také štěně samo doma kňučí, minimálně zezačátku. Začíná se totiž nudit a přemýšlet, čím by se mohlo zabavit. Tomu můžete předejít tím, že budete učit své štěně postupné samostatnosti.
Můžete začít tím, že odejdete z místnosti a odměníte štěně za to, že zůstalo v klidu. To platí i o odchodu z bytu nebo domu. Ze začátku jen na malou chvíli, aby nebylo štěně frustrované. Tuto dobu postupně prodlužujte.
Než budete muset odejít z domu na delší dobu, psa vyvenčete, pohrajte si s ním, nakrmte a dejte mu jeho oblíbené hračky, ať se může zabavit a zapomenout na to, že se ocitl sám.
Spousta zejména začínajících pejskařů si myslí, že se bez nich štěně ani na chvilku neobejde, a věnuje mu až přílišnou péči. To ale vede pouze k přílišné fixaci psa na majitele.
Štěně, tak jako malé dítě, se dokáže vylekat z obyčejných věcí – zakašlání, kýchnutí, vysavače a dalších. Také vylekané štěně často začne kňučet, stáhne uši dozadu a ocas mezi nohy. V tomto případě štěně slovně uklidněte, pohlaďte, ale přehnaně nechlácholte. Uvidíte, že časem si na všechny pomyslné nástrahy zvykne.
Občas se také stává, že štěně kňučí, přestože je zdravé a vy víte, že jste mu poskytli vše potřebné. Mnohdy se tedy prachobyčejně snaží získat vaši pozornost. Nechcete mu hodit balonek, už dlouho jste je nepohladili, chce vaši ponožku – to všechno jsou ve štěněcí hlavince důvody, proč kňučet. A jejich repertoár je široký.
Tento zlozvyk ale není dobré podporovat. Neberte proto psa do náruče a nehlaďte ho hned, jak zakňučí. Podpoříte tím opět jen to, že štěně bude kňučet vždy, když bude chtít vaši pozornost.
A jak odnaučit štěně kňučet, pokud si tím opravdu jen snaží získat vaši pozornost? Zkuste je klidně chvíli ignorovat a věnujte se mu teprve tehdy, až budete chtít vy. Pokud s naříkáním přestane, pochvalte ho.
Kňučením může štěně dávat najevo také nejrůznější zdravotní problémy. Pozorně je proto sledujte. V případě, že psa něco bolí, kňučení bývá časté a intenzivní. Dostaví-li se další příznaky jako nechuť k jídlu, letargie či má štěně průjem, je čas zajít k veterináři. Dalšími důvody zvukových projevů mohou být také hlad nebo vykonání potřeby.
Čím více času budete trávit se svým novým kamarádem, tím lépe rozpoznáte druhy kňučení, budete je schopni řešit a štěněti v určitých věcech také vyhovět.