Přestože psi patří mezi smečková zvířata a v jejich přirozenosti je držet se své smečky, nejspíš i vaše štěně se po pár společných procházkách otrká a místo poslušného následování se začne vzdalovat a prozkoumávat své okolí. A pokud je něco zaujme, bez delšího přemýšlení se nezkušené štěně vydá neohroženě i přes rušnou silnici. Ještě předtím je proto dobré myslet na to, jaké vodítko pro štěně vybrat a jak na něm štěně naučit chodit.
Vodítko a obojek pro štěně by měly patřit do každé základní štěněcí výbavy. Stejně jako obojek také první vodítko vybírejte pečlivě.
Zpočátku, zejména pokud si domů přivezete štěně menšího plemene, sáhněte po lehčí a tenčí variantě vodítka, nejlépe z kůže či textilu. Počítáte-li s tím, že váš drobeček do budoucna zásadněji poroste, myslete na to, že budete muset vodítko později vyměnit za tlustší a pevnější.
Vyhněte se při nákupu moderním flexi, samonavíjecím, vodítkům, která pro učení psa chůzi na vodítku nejsou dvakrát vhodná. Podporují totiž psí tendenci tahat, čehož se později hůře zbavuje.
V případě štěňat se vyhněte také vodítkům s amortizérem, tedy gumovou, pružící částí, která jsou přímo určena k tahání. Pokud se je rozhodnete později používat, třeba při běhu nebo jízdě na kole se psem, nikdy je nepřipínejte k obojku.
Přesný termín toho, kdy učit štěně na vodítko, úplně neexistuje, obecně ale platí, že s dvouměsíčním štěnětem, které jste si přivezli domů, můžete pomalu začít v podstatě hned.
Ve chvíli, kdy jste štěně dostatečně seznámili s obojkem a nemá s ním problém, je načase na něj připnout vodítko. Stejně jako v případě obojku zvykejte štěně na vodítko pomalu a bez nátlaku. První krůčky na něm zkuste klidně už doma, kde to štěně zná a kde jeho hlavinku nezaměstnává tolik okolních vzruchů.
Ve chvíli, kdy vyrazíte ven, snažte se nechat vodítko neustále trochu prověšené a štěně k chůzi spíše pozitivně motivujte. Je naprosto běžné, že štěně nechce chodit na vodítku úplně okamžitě. Nebojte se proto využít všelijakých lákadel a přivolat k sobě štěně pamlskem nebo hračkou.
Pokud štěně s vodítkem nemá zásadní problém, ale třeba se někde trochu zapomene, zkuste mu mírným tlakem připomenout, že má jít. Podaří-li se mu to, pochvalte je a pokuste se ujít pár dalších kroků. Neustále je přitom za sebou volejte na pamlsek či hračku a důkladně povzbuzujte.
Kdyby se ale vzpouzelo, pusťte opět vodítko z ruky na zem a celý postup několikrát zopakujte. Nebude dlouho trvat a vaše štěně si na vodítko zvykne.
Můžete také narazit na to, že nezkušené štěně kouše vodítko.To většinou mívá dva důvody: buď si chce hrát, nebo je vodítko obtěžuje. V prvním případě je dobré přesměrovat kousání na hru s hračkou. Pokud ale vidíte, že je štěně frustrované, potřebujete udělat krok zpátky a začít od začátku.
Poté co jste první kroky zvládli, možná se dostanete naopak k otázce, jak naučit štěně netahat na vodítku. Zejména malá štěňata v sobě mají přemíru energie a jen těžko je zpočátku přinutíte k pomalé chůzi. Nechte tedy jít štěně jeho vlastním tempem, pouze však na délku vodítka. V okamžiku, kdy začne hodně tahat, nenásledujte je, zastavte se a neutrálním povelem (mlasknutí, „hej“) převeďte jeho pozornost na sebe. Když se na vás štěně otočí nebo rovnou přijde za vámi, pochvalte je a pokračujte v procházce vámi zvoleným směrem.
Ideální je být rychlejší než štěně a jeho pozornost na sebe přesměrovat o okamžik dříve, než začne tahat. Nebude dlouho trvat a štěně pochopí, co se od něj žádá.