Nejeden majitel štěněte se vyděsí, když svému drobečkovi na břiše najde bouli. Nejčastěji se jedná o pupeční kýlu. Kýla u štěněte není ničím zas tak neobvyklým, není však radno ji podcenit. Na to, jak vzniká, jak ji rozpoznat a jak se dá tento zdravotní neduh řešit, se proto zaměříme v následujícím článku.
Pupeční kýla je stručně řečeno výhřez části orgánu přes pupeční otvor.V období, kdy je štěně ještě v matčině lůně, přijímá živiny přes pupeční šňůru. Během porodu se vytváří takzvaný pupeční kroužek, který se do 24 hodin po narození stahuje a uzavírá. Pokud ale v důsledku nízkého tonu břišní stěny nedojde k jeho stlačení, nebo v případě nepravidelného tvaru břišního prstence, může dojít ke vzniku kýly u štěněte.Velkou roli zde hraje především genetika.
Kromě pupeční kýly existují i další typy tohoto onemocnění, relativně často se i u dospělých psů můžete setkat také s tříselnou kýlou. Ta bývá o něco rizikovější než kýla pupeční, a hlavně často oboustranná. Pokud tedy psovi najdete bouli na jedné nebo obou vnitřních stranách stehen, vyrazte co nejdříve k veterináři.
Hlavním vodítkem, jak poznat kýlu u štěněte, je měkká bulka na břiše, která zpočátku není bolestivá a lze ji zatlačit zpět do břišní dutiny.
Existuje ale i druhý typ kýly, takzvaná nepravá kýla.Rozdíl mezi pravou a falešnou kýlou je v jejím obsahu. Zatímco pravá kýla je plněna výhřezem části vnitřního orgánu, obsahem nepravé kýly je pouze tekutina. Tento typ kýly se často objevuje v různých časových intervalech i na jiných místech těla (tříslo, slabiny…). Neléčená štěněcí kýla postupem času roste a může dosáhnou velikosti slepičího vejce i větší. Někdy může také měnit barvu a tvar.
Pupeční kýla u štěňat je na začátku spíše kosmetická vada, která štěněti nijak nevadí a bezprostředně je neohrožuje na životě. Co ale může být vážným nebezpečím, je v případě pupeční kýly takzvané uskřinutí.Jinými slovy jde o odumření té části střeva, která je v kýle vyhřezlá. Tento stav je pro štěně velmi bolestivý a nebezpečný. Hrozí nejen infekce, ale i smrt zvířete, a proto je nutný okamžitý zásah veterináře.
Jak poznat pupeční kýlu u štěněte, zaznělo již v úvodu tohoto článku. Co ale dělat, objevíte-li tuto anomálii u svého pejska? V každém případě nepanikařte. Navštivte co nejdříve veterinárního lékaře, který po vyšetření rozhodne o dalším postupu.
Pokud je kýla malá, navrhne pravděpodobně vyčkat do věku 6 měsíců štěněte a následně kýlu chirurgicky odstranit. Tuto operaci lze spojit i s případnou kastrací v případě štěněte-fenky. Chirurgické odstranění kýly je poměrně jednoduchým zákrokem prováděným v celkové anestezii. Lékař vpraví vyhřezlou část orgánu zpět do břišní dutiny a břišní stěnu uzavře několika stehy. Jinými slovy napraví to, co příroda pokazila. Operace pupeční kýly u štěněte je radikálním řešením, které předejde možným závažným komplikacím v budoucím životě pejska.
Většina příčin vzniku štěněcích kýl je podmíněna geneticky. Zvířata, která jsou předpokládanými nositeli pupeční kýly (sama se s tímto problémem narodila), se z chovu ve většině případů vyřazují. Bohužel ale nositeli mohou být i ta zvířata, u nichž samotných se kýla neobjevila.
Kupujete-li si štěně s úmyslem získat věrného a skvělého psího kamaráda, nedívejte se mu na bříško, ale do očí a vybírejte srdcem. Pokud ale uvažujete o založení vlastního chovu, důkladně se původního chovatele vyptejte na výskyt kýly u rodičů štěněte či v minulých vrzích.