Většina dobře socializovaných psů kontakt s jinými psy vyhledává a je jim příjemný a zároveň většina chovatelů své svěřence dobře zná a podle toho jim interakci s ostatními umožní, nebo ne. I přes veškerou opatrnost však někdy stačí málo, aby došlo k pokousání psem.
Nejspíš každý chovatel už přinejmenším slyšel nebo četl děsivé historky o napadení psa jiným psem během poklidné procházky. Nikdo to samozřejmě nechce zažít na vlastní kůži, ale stačí mít jen trochu smůly a obávaná psí rvačka se lehce přihodí. Pro takový případ byste měli vědět, jak od sebe psy bezpečně roztrhnout.
Jakmile máte zvířata pod kontrolou, nastává chvíle, kdy každý svého psa pečlivě prohlíží a kontroluje, jestli není zraněný. Naštěstí všeobecně platí, že ačkoliv vypadá šarvátka mezi psy děsivě, vážná zranění nejsou častá. Výjimkou bývají útoky velkých psů na psíky malých a trpasličích plemen.
Nepanikařte a zvolte při pokousání psem postup, který celou situaci uklidní. Nezapomeňte, že i jinak hodný pes může vlivem stresu a bolesti reagovat agresivně, takže až budete kontrolovat možná zranění, počínejte si opatrně.
V nejlepším případě pes nemá žádná viditelná zranění, ale i tak si raději vyměňte s majitelem druhého psa kontaktní informace. Některá poranění se totiž mohou projevit až po čase, když klesne u psa hladina adrenalinu a začne více vnímat bolest (to platí hlavně pro poškození kloubů, vazů nebo svalů).
Při pokousání psa psem jsou časté nenápadné rány na psí kůži, které sice příliš nekrvácí, ale vyžadují správné ošetření, aby se dobře hojily a nedošlo k rozvoji infekce. Drobná dírka, kterou pronikl psí zub, pod sebou může ukrývat i velký rozsah zranění v podkoží nebo na vnitřních orgánech. Je proto lepší se i při nálezu drobného zranění obrátit na veterináře. Jen ten dokáže s jistotou říct, že k žádnému vnitřnímu zranění nedošlo, a v případě rozsáhlejších zranění kůže či podkoží zase doplní léčbu i vhodnými antibiotiky.
Děsivé situace, kdy je pokousaný pes celý zakrvácený, nemusí být vždy tak vážné, jak na první pohled vypadají. I v tomto případě se pokuste zůstat klidní a psa prohlédněte, abyste našli zdroj krve. Výrazně krvácí například i velmi malá poranění na uších, setkat se můžete také s případy, kdy pes v zápalu boje sám sebe kousne do jazyka. Jakmile se pes uklidní, krvácení obvykle brzy samo přestane.
Co nejrychlejší cestu k veterináři samozřejmě volte ve chvíli, kdy máte u psa podezření na vnitřní zranění, zlomeniny nebo tepenné krvácení. V telefonu mějte uložené číslo na svého veterináře, který vám poradí při pokousání psem, co dělat. Hodí se také kontakt na nejbližší veterinární pohotovost nebo kliniku – v některých, především větších městech pak fungují také specializované psí záchranky, o kterých je dobré vědět.
Pokud došlo ke rvačce nebo napadení vašeho psa druhým psem, je-li to alespoň trochu možné, vždy vyhledejte jeho majitele a vyměňte si vzájemně kontakt. A to i kdyby se zdálo, že jsou oba psi v nejlepším pořádku. Některá zranění se totiž mohou projevit až s odstupem času, kdy by mohlo být už takřka nemožné zpětně majitele druhého psa vypátrat.
Jestliže k incidentu nedošlo vaší vinou, náleží vám při pokousání psa jiným psem náhrada škody, a to přinejmenším v takové výši, jaká odpovídá nákladům na veterinární léčbu. Pokud navíc kvůli zraněním nelze psa po dobu léčby využívat k práci či chovu, můžete požadovat i uhrazení ušlého zisku. V některých případech se uplatňuje i odškodnění za nemajetkovou újmu (zejména dojde-li v důsledku pokousání k úmrtí psa).
Odpovědnost za škodu způsobenou psem nese vždy jeho majitel nebo osoba, které psa svěřil do péče. Často naštěstí se zaplacením odškodného pomůže pojišťovna, neboť pojištění domácích mazlíčků bývá součástí některých pojistek domácnosti i takzvaných pojistek „na blbost“. Pro případ rvačky, která se ale zkrátka seběhla a není úplně snadné určit viníka, je namístě mít svého psa pojištěného přímo pojistkou mazlíčků vztahující se na zdravotnické úkony.
Pokud se ptáte, jestli může být pokousání psa jiným psem přestupek, odpověď zní, že ano, a to zejména dojde-li k němu v důsledku nedbalostního jednání na straně majitele. V každém případě se nebojte vyžádat si kontaktní informace a v případě, že majitel druhého psa se odmítá k situaci postavit čelem, oslovte Policii ČR.