Přirozený styl krmení psů, takzvaný BARF, se mezi majiteli a jistě i psími strávníky těší čím dál tím větší oblibě, na další straně barikády pak stojí kromě takzvaných granulářů ti, kteří se rozhodli svým svěřencům vařit. Mnoho pejskařů, kteří chtějí s krmením syrovým či vařeným masem teprve začít, si však může klást otázku: Kde koupit maso pro psa? Je maso pro psy něčím jiné než maso u řezníka? A proč je některé maso pro psy tak levné?
V současné době existuje velké množství výrobců a ještě více dodavatelů krmného masa. Maso pro psa by dříve bylo prodáváno v takzvaném nuceném výseku, do něhož putují například krávy se zlomenou nohou. Nebo může jít také o drůbež, která má na těle modřiny nebo je zraněná – má zlomené křídlo či nohu nebo potrhanou kůži. Často se krmí nejrůznějšími ořezy, šlachami, povázkami, vnitřnostmi a samozřejmě kostmi.
Některé firmy se na výrobu a distribuci syrového maso pro psy přímo specializují a mají i svá jatka. Ostatní pak spolupracují s různými dodavateli – chovateli a farmáři, díky čemuž v dnešní široké nabídce nenajdete jen maso hovězí a kuřecí, ale také jehněčí, kozí, kachní, křepelky, různé druhy ryb, koninu či králíka.
Výběr je tak velmi pestrý i pro majitele psích alergiků a krmení masem se pro ně často stává tou nejvhodnější volbou. Maso pro psy je nejčastěji k mání zmrazené a výjimkou není jeho rozvážení mrazicími vozy domů, skoro až psovi do misky. Někteří pejskaři však pro své strávníky nakupují i přímo v řeznictví.
Odvěká a nekončící debata se v pejskařských kruzích vede o tom, co je lepší – syrové, nebo vařené maso pro psa? Pravdou je, že vařením ztrácí maso živiny. I přesto však může být vařené maso pro psy dobrou volbou pro ty majitele, jejichž miláček maso v syrové formě tvrdohlavě odmítá.
Někdy pomůže maso krátce povařit, později jen nechat lehce zatáhnout a postupně tak naučit psa na maso v syrovém stavu. Někteří majitelé psům ale vyvaří zkrátka proto, že je to baví. A dokud se snaží o vyváženost a nezkrmují vařené kosti, těžko na to cokoliv namítat.
Vařené kuřecí maso pro psa doplněné o vařenou rýži je navíc velmi dietní, dobře stravitelný pokrm, který zvolí většina majitelů psů v případě, že má jejich mazlíček zažívací obtíže, například průjem. Na druhou stranu je kuřecí maso častým alergenem. Pokud tedy máte doma psího alergika, k rýži mu v dietě můžete naservírovat raději maso jehněčí, rybí nebo králičí.
Pokud se rozhodnete nakupovat v obchodě přímo specializovaném na maso pro psy, nejspíš se setkáte s různými označeními, která pro vás mohou být trochu španělská vesnice. Základně můžeme maso pro psy rozdělit na:
I u masa, ačkoliv by se to nemuselo na první pohled zdát, je poměrně důležité číst jeho složení. Informace na štítku nalepeném na balíčku může totiž uvádět například „hovězí maso pro psy“ nebo „hovězí mleté“. Tato informace by vám však neměla stačit. Naopak je namístě se pídit po složení této mletiny. Každý výrobce má totiž jiné receptury, jiné poměry a směs se tak od sebe liší nejen kvalitou, ale samozřejmě i cenou. Nejdražší bývá libová svalovina, nejlevnější pak mletiny s vyšším obsahem vnitřností a kostí.
Chcete-li svému čtyřnohému příteli přilepšit a ozvláštnit mu jídelníček třeba zvěřinou, vyhněte se zejména syrovému masu z divočáků. U těch se ne zcela zřídka vyskytuje Aujezskyho choroba neboli pseudovzteklina, která, ačkoliv člověk se jí nakazit vůbec nemůže, je pro psa naopak vždy smrtelná.
Zda je syrové vepřové maso pro psa obecně vhodné,je téma, které dělí barfaře na dvě skupiny: příznivce a odpůrce. Příznivci vychvalují kvality vepřového masa (a jistě mají pravdu) a tvrdí, že ve velkochovech prasat nemůže k nákaze dojít. Odpůrci pak upozorňují na to, že k přenosu této choroby stačí například myš, která pozře vývrh divočáka a následně se zatoulá do velkochovu prasat. Tyto chovy jsou však zhruba od konce 80. let Aujezskyho choroby prosté a přestože na ni dnes není zdaleka testován každý kus, namátkové screeningy se stále provádějí. Nákaza touto cestou je tedy dnes rizikem spíše v teoretické rovině.
Na druhou stranu je pravda, že je virus Aujezskyho choroby velmi odolný vůči vnějšímu prostředí – při teplotě -20 °C přežívá i 5–7 měsíců. Pokud tedy narazíte na nakažený kus, virus nepomůže zlikvidovat ani běžné přemrazení masa. Možností, jak mít jistotu, je ale vepřové maso uvařit – virus totiž nepřežije teplotu nad 70 °C po dobu delší než 10 minut.