Každý známe věrný výraz psích očí. Co když ale čtyřnohý kamarád přestane vidět? Stejně jako u každého, i u psa se může vyskytnout slepota. Slepý pes má však natolik dobře vyvinuté ostatní smysly, zejména čich a sluch, že může žít oproti vidoucím jedincům s minimem omezení. Přesto je zřejmé, že budete vašemu slepému kamarádovi muset věnovat více pozornosti.
Slepota může být vrozená. V tom případě má pejsek značnou výhodu, od narození maximálně rozvíjí ostatní smysly a učí se fungovat bez očí. Mnoho takových žije tak kvalitní život, že to téměř vypadá, jako by pes oči vlastně tolik nepotřeboval. Někdy proto slepotu štěněte odhalí chovatel/majitel až po poměrně dlouhé době. S takovým pejskem lze většinou fungovat velice harmonicky a prakticky bez potíží.
Složitějším případem jsou jedinci, kteří viděli, ale o zrak nějakým způsobem přišli. Mnoho z našich starších přátel s přibývajícím věkem, často vlivem cukrovky nebo zákalu, ztrácí schopnost dobrého vidění, které může vést až k úplné slepotě. Pokud taková slepota přichází v postupných fázích, pes má šanci si na ni maximálně zvyknout. Značně mu pomůže, že detaily svého okolí zná ještě z doby, kdy viděl, a pokud bude majitel obezřetný, nezmění radikálně dům nebo se neodstěhuje, pohyb doma i na zahradě budou pro pejska stále stejně bezproblémové.
Následkem (nejen) úrazu může často dojít také k jednostranné slepotě psa. Ta není sice tak závažná, ale stále přináší jistá omezení. Pes může nepřiměřeně reagovat na podněty ze slepé strany a dochází také k výpadku a jisté reorganizaci prostorového vidění.
Nejvíce stresující ztráta zraku je zpravidla ta celková a okamžitá. Pejsek utrpí úraz nebo ho nečekaně postihne choroba, která ho o zrak připraví. Pro psa se jedná o nepříjemný stav a páníček musí přebrat velký kus zodpovědnosti.
Popsat slepotu u psa příznaky dost dobře nelze, reakce samotného psa je totiž velmi individuální. U někoho jde o silně stresující prožitek, u jiného chlupáče ji takřka nepoznáte. Pravděpodobně si všimnete, že pes nevybírá dobře zatáčky, naráží do nábytku, který se mu nečekaně objeví v cestě, váhá u schodů a je celkově podezřele neohrabaný.
Slepota u psa se může projevit i změnami v psychice – pes je apatický, nemá zájem o dění kolem, může působit deprimovaně nebo vystrašeně. Není divu, pokud přišlo oslepnutí náhle, je to pro něj šok. Situaci bezpodmínečně zkonzultujte s veterinářem, který posoudí stav vašeho psa a případné možnosti léčby. V každém případě, žijete-li s nově slepým pejskem, připravte se, že odteď je pro vás ještě více než dříve prioritou jeho bezpečí.
Psovi se snažte ukázat, že se zase nic moc neděje, a pomozte mu se s novou situací vyrovnat. Mluvte na něj více než dřív. Při kontaktu s ním na něj napřed výrazně promluvte a pak nabídněte ruku k očichání. Od nynějška bude určující jeho čich, sluch a hmat.
Prohlédněte byt z úhlu vašeho psa a odstraňte, co by mohlo být nebezpečné. Naučte se zavírat dveře na riziková místa, nenechávejte otevřené poklopy, ostré hrany nábytku oblepte látkou a pomozte s orientací rozdílnými obklady podlahy. Před schodiště nebo na další specifická místa umístěte koberec jako upozornění na možné nebezpečí.
Přišel-li pesl o zrak náhle, podnikněte s ním pár procházek po bytě na vodítku – navigujte ho a nechte ho přivyknout si na „nové“ prostředí.
Obecně pak můžete dokoupit psí hračky s rolničkou nebo šustítkem, na které může lépe reagovat. Důležitá je rutina.Nestěhujte misku s krmením, a pokud je to možné, omezte posouvání nábytku a naučte se umisťovat věci na stálé místo. Zabráníte tak zranění.
Více než jinde zde však platí, že všeho s mírou. Nepohoda psa je většinou přímo úměrná nepohodě majitele, takže bude pes spíše smutný z toho, že je smutný jeho majitel, než z toho, že pes sám nevidí. Na rozdíl od lidí se pes netrápí myšlenkami, proč přišel o zrak zrovna on a proč ostatní vidí, když on ne. Přehnané chlácholení a hlídání psa – například nedovolení mu hrát si s ostatními psy – přinese psí psychice více škody než užitku.
Doma je váš pejsek v bezpečí, ale co venku? Pomozte mu na schodech, držte mu dveře, aby nedošlo k úrazu, a venku, pokud to potřebuje, ho navigujte. Opět však myslete na výše zmíněnou míru – pes by najednou neměl mít pocit, že nemůže udělat krok sám, na štěstí mu to totiž nijak nepřidá.
Novým rizikem se stávají nejen auta, ale i nerovnosti jako obrubníky a kanály a pochopitelně ostatní psi i lidé.
Chlupáče lze výrazně vizuálně označit, aby lidi poznali, že nevidí – například žlutou stužkou pro psa. V současnosti je možné zakoupit i různé konstrukce a postroje pro psy, které zabrání kolizi s okolím a pejskově zranění. Je třeba zvážit jejich vhodnost, bezpečnost pro samotného psa a ostatní psy, velikost vzhledem k rase psa a celkově praktičnost. Pokud by se měl pes zbytečně stresovat zlepšovákem, raději se naučte fungovat jako zátarasa vy sami.
Procházky rozhodně nezavrhněte ani neomezujte, přizpůsobte je ale pejskovým potřebám a naučte se velké ostražitosti a pozornosti. Hlavní je, aby byl pejsek spokojený a z procházky jste přicházeli oba v dobré náladě.