Téma kolem psí smrti je poměrně velké tabu – a není divu. Pro každého pejskaře je úmrtí chlupatého člena rodiny velkou ranou. Smrt bohužel k životu patří, je potřeba s ní počítat a v hloubi duše se na ni možná i trochu připravit. Spousta majitelů si přitom sama občas pokládá zásadní otázku. Jak poznám, že pes umírá?
Průměrná délka života psa se uvádí kolem 12 let, je však ovlivněna mnoha faktory. Obří a velká plemena se dožívají výrazně nižšího věku (někdy je průměr například kolem 8 let) než plemena střední či malá – často vídáme pejsky starší 15 let ve výborné kondici.
Neméně důležitým faktorem je kromě velikosti také plemenná příslušnost, protože i vyšší příbuzenská nebo zkrátka nezodpovědná plemenitba může snižovat věk dožití, což částečně podporuje tvrzení, že voříšci se dožívají vyššího věku. Mnoho vědeckých týmů po celém světě pracuje na identifikaci a analýze genů pro dlouhověkost.
Pokud jde o přímé a dobře pozorovatelné příznaky blížící se smrti, můžeme mezi ně řadit:
Tyto příznaky se pochopitelně mohou překrývat s příznaky chronických onemocnění, kterými může pes trpět. Ztráta chuti k jídlu, která vyvolá slabost a tím také neochotu k pohybu, nemusí nutně znamenat příznak blížící se smrti, ale například rozsáhlý zánět dásní z neudržovaných psích zubů, kdy příjem potravy prostě bolí, pročež psí senior nejí, slábne a nemá ochotu k pohybu.
Odpověď na téma psího vědomí smrti není jednoduchá, ale obecně se předpokládá, že ano – pes pozná, že umírá. Instinkty by divoce žijícímu zvířeti velely zalézt si do bezpečí, do úkrytu, který mu jako slabému, vysílenému jedinci poskytne útočiště před predátory. Domestikovaný pes může buď vyhledávat klidné, tiché místo, pelíšek, nebo naopak bezpečí v přítomnosti páníčka.
Na další častou otázku – jak dlouho umírá pes – není možné přesně odpovědět, protože opět záleží na mnoha faktorech. Bude-li pes nevyléčitelně nemocný, může v podstatě umírat a trápit se v bolestech i několik měsíců. Naštěstí to však není nutné, a pokud na léčbu není šance a pes má bolesti, má majitel možnost nechat pejska odborně uspat. Bohužel jen málo majitelů má to štěstí, že jim psí kamarád zemře přirozenou smrtí, bez chronického onemocnění, bez bolestí, tzv. ve spánku.
Majitelé psů mají v případě umírajícího zvířete možnost zvážit eutanázii, a to zejména v případě, že je pes nevyléčitelně nemocný, trpí bolestmi a jeho život už není životem, ale spíše přežíváním.
Eutanázie není vražda, ale poslední projev lásky k psovi, který nám dával lásku celý svůj život. Průběh eutanázie neboli uspání psa (také utracení) spočívá nejdříve v aplikaci anestetik, a teprve až pacient spí, je mu aplikována další injekce, která způsobí zástavu srdce, a tedy úmrtí psa. Z výše uvedeného vyplývá, že eutanázie nebolí a může být občas opravdovým vysvobozením.
Rozhodnutí, že nastal čas, je to vůbec nejtěžší, které musí pejskař v souvislosti se svým mazlíčkem udělat. Veterinář, který zná pejska dlouhou dobu, sdělí svůj názor, ale konečné rozhodnutí musí vždy udělat právě majitel. V takové chvíli je zapotřebí upozadit své obavy a strachy a mít na mysli především ukončení utrpení pejska – jeho důstojný odchod. Eutanázie navíc nemusí vždy probíhat v chladných prostorách kliniky. Spousta veterinářů je ochotná přijet k vám domů, kde se pes cítí dobře a nebude před posledním usínáním ve zbytečném stresu. Tuto službu v dnešní době vykonávají i psí záchranky, které často spolupracují přímo se zvířecími krematorii.
Pes pro vás tady byl celý svůj život. Prosím, buďte v poslední chvíli také vy s ním.