Nikoho, kdo se psem či jiným zvířetem kdy soužil, jistě nepřekvapí, že každý mazlík má svůj přirozený pach. Někteří lidé jsou na něj citlivější, někteří méně a jeho intenzitu ovlivňuje mnoho faktorů. Pokud však začne být zápach psa výraznější než obvykle, může poukazovat i na zdravotní problémy. Proto je důležité najít zdroj zápachu a pustit se do nápravy.
Pohladili jste psa a na ruce či oblečení vám zůstal nepříjemný pach? Možná se vyválel v něčem, co dvakrát nevoní, nebo je prostě špinavý. Srst vašeho kamaráda může být přirozeně víc cítit, i pokud zmokne nebo se třeba vykoupe v rybníce – v psí srsti se totiž začne tvořit více mazu, který prostě páchne.
Co mnoho majitelů netuší, je fakt, že pes smrdí i z důvodu konzumace něčeho špatného, například odpadků. Toxiny se totiž kromě exkrementů vylučují také kůží, což vede právě k zápachu srsti.
Svou roli má samozřejmě i péče o srst psa. Pravidelné kartáčování, pouze přiměřené koupání za použití kvalitních šamponů a podávání kvalitního krmiva jsou to první, na co by se měl pejskař zaměřit, nechce-li, aby mu páchl pes a ze psa i celý byt.
Jestliže jste však chlupáče vykoupali, pečlivě vysušili a přijde vám, že stále smrdí, důvod může být jiný. Například cítíte-li ze svého psa „myšinu“, připadá v úvahu kvasinková nebo bakteriální infekce kůže. Zejména u chlupatých jedinců se může také jednat o prasklý absces na kůži, kterého jste si nevšimli, hotspot, nebo i závažnější vnitřní problém. V tomto případě je dobré stav konzultovat s veterinářem.
Další nepříjemnost, se kterou se setká moho pejskařů, je úmorný zápach z úst psa. Nejčastěji je v tomto případě na vině zanedbaná zubní hygiena. Na nečištěných zubech zanesených zubní kamenem se totiž množí bakterie. Ty stojí za následným zápachem, ale i zánětem dásní, který na neřešený zubní kámen často navazuje.
V případě zápachu z úst je dobré zbystřit už v jeho prvopočátcích. Nejedná se totiž o pouhý kosmetický problém – bakterie z psí tlamy se snadno přemnoží a dostanou slinami dál do těla, kde dokážou zapříčinit záněty vnitřních orgánů, například srdce nebo ledvin. Je proto nezbytné, abyste v rámci péče nezapomínali na zuby psa. Prostředků na ústní hygienu existuje nespočet, od zubních kartáčků, gelů, tyčinek, zubních vod až po kousací dřívka. Smrad z tlamy psa ale může znamenat i další skryté problémy, například onemocnění ledvin, jater, žaludku nebo zánět mandlí.
Pokud se tedy o zuby svého psa staráte, a přesto jeho dech není zrovna svěží, opět je namístě kontaktovat zvěrolékaře.
Možná vás překvapí zápach z tlamy u mladého psa. U štěněte se většinou nemusíte ničeho bát – zápach totiž bývá zapříčiněn přezubováním, konkrétně s ním spojeným krvácením.
Vždy je však vhodné psovi tlamu prohlédnout. Spoustu neplechy totiž napáchá i zapíchnuté cizí těleso v tlamě, například dřívko nebo kost, kterých si nemusíte vždy hned všimnout. Nejlepší je však v tomto případě prevence, tedy psovi nepodávat tepelně upravené, tříštící se kosti a ke hře použít raději psí hračky než ostrý klacek.
Přišli jste na to, že ten nepříjemný závan, který cítíte, nepochází z tlamy, ale z uší? Příčiny mohou být různé, většinou ale poukazují na zdravotní problém, a to ať už jde o ušní svrab, nebo zánět uší, který může mít mnoho příčin – od kvasinkové infekce po zapíchnutou osinu. Mimo tento zápach si často všimnete, že pes třepe hlavou, tře si tlapkami uši a je neklidný. Když se podíváte do uší, uvidíte větší množství mazu a občas i nateklý ušní boltec.
Předcházet nepříjemným problémům s ušima se dá pravidelnou kontrolou uší. Kontrolujte vnější zvukovod, a jakmile spatříte nějakou špínu, vyčistěte ucho čtvercem buničiny pokapaným přípravkem k čištění uší nebo speciálním vlhčeným ubrouskem určeným právě k péči o psí uši. Nikdy nepoužívejte vatovou tyčinku a nezajíždějte dovnitř ucha, způsobili byste podráždění a následný zánět. Po koupání uši dobře vysušte. Pokud však u svého psa už pozorujete příznaky ušního onemocnění, opět vás nemine návštěva veterináře.
Další příčinou psího zápachu mohou být kromě výše uvedeného taky ucpané anální kanálky. V tomto případě může pes tahat zadek po zemi – takzvaně „sáňkovat“ – a všimnout si můžete i celkové svědivosti a drbání se. V tomto případě určitě neváhejte a veterináře navštivte rovnou– zatímco lehce ucpané anální žlázky zvěrolékař manuálně vyprázdní během pár vteřin, dlouhodobě zanedbané anální váčky snadno přerostou v bolestivý absces, který se nedá řešit jinak než chirurgicky a celá jeho léčba je pro psa velmi nepříjemná.