Je faktem, že pro připuštění feny věk hraje důležitou roli, a to zejména u krytí prvního a posledního. Pro úspěšné krytí, následnou březost feny, její porod a péči o štěňátka musí být vaše svěřenkyně dostatečně vyspělá, a to nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Samozřejmostí by mělo být, že by fena zvažovaná do chovu měla být uchovněná a ve vynikajícím zdravotním stavu a kondici. Není tedy vhodné zařazovat feny do chovu příliš brzy, ale ani příliš pozdě.
Co říká řád? Zápisní řád ČMKU říká, že v chovu smí být použita řádně uchovněná zvířata, u malých plemen (do 50 cm kohoutkové výšky) od věku 15 měsíců, u velkých plemen (nad 50 cm kohoutkové výšky) pak od 18 měsíců věku. Horní hranice využití fen v chovu je stanovena na 8 let, přičemž lze udělit výjimku na prodloužení hranice na 9 let.
Diskuze ohledně toho, kdy krýt poprvé feny, vedou chovatelé psů od nepaměti a v zásadě se dělí na tři tábory. Jedna část chovatelů zařazuje do chovu feny ve velmi nízkém věku, tedy v podstatě hned, kdy to povolují řády, a argumentují tím, že mladé feny lépe zabřezávají a lépe rodí, protože se jim lépe rozestupují porodní cesty.
Druhá skupina volí cestu zlatého středu, tedy krytí ve 2 letech u malých plemen, ve 3 letech u větších plemen. Nechávají tedy fenám více času psychicky dospět.
Poslední skupinou jsou zastánci prvního krytí až ve vyšším věku, tedy například ve 4 i více letech u větších plemen s tím, že teprve tehdy jsou feny dostatečně vyspělé na to, být matkou. Zmiňují navíc další faktor – onemocnění, jež se projevují často až v určitém věku, a u mladé feny o něm a jeho predispozici chovatel nemusí vědět.
Ptáte-li se, co je správně, neexistuje bohužel přesný návod, kdy je první připuštění feny vhodně načasováno. Záleží totiž tradičně na mnoha zmiňovaných faktorech.
Obecně se doporučuje první krytí uskutečnit mezi 2. až 4. rokem života. Zařazování fen do plemenitby, a především frekvence a celkový počet krytí, ale může být pro zájemce ukazatelem, zda je konkrétní chovatel takovým chovatelem, od něhož chtějí své štěně. To je však záležitostí jakési chovatelské etiky, která je samozřejmě také poměrně relativní.
Dle řádů smí být fena krytá do 8 let, s výjimkou až do 9 let. Vždy je přitom zapotřebí zvážit především zdravotní stav a kondici feny. Rozhodně však není možné brát maximální věk možného využití feny v chovu jako věk, do kterého je možné fenu poprvé nakrýt. Krytí starších prvniček, tedy fen rodících poprvé, s sebou nese velká zdravotní rizika a může být i život ohrožující. Odborná literatura nejčastěji uvádí, že krytí feny starší 7 let s sebou přináší rizika – starší feny mají častěji nepravidelné pohlavní cykly, častěji se u nich vyskytují potraty, výjimkou nejsou ztížené porody fen a také frekvence anomálií u novorozených štěňátek je vyšší. Naopak se snižuje pravděpodobnost zabřeznutí i početnost vrhů.
Trochu jiná je situace u krycích psů. Připuštění psa-samce je ohraničeno pouze spodní hranicí, psi tedy mohou krýt do vysokého věku. Se zvyšujícím se věkem psa však může (ale nemusí) klesat ochota ke krytí a kvalita ejakulátu. Ejakulát je však možné nechat vyšetřit a pro mnoho chovatelů je zajímavé krýt staršími psy, u kterých jsou už dohledatelné zdravotní i další výsledky jejich vrhů.