Ve společném životě se psem čeká na každého majitele spousta radostí, ale tu a tam i nějaká ta starost. Mnoha starostem se lze vyhnout prevencí – výběrem vhodného plemene a dobré chovatelské stanice, životosprávou i výchovou. Jsou ale i potíže, kterým se úplně vyhnout nelze. Ať už vám totiž do spokojeného soužití hodí vidle genetika, nebo nešťastná náhoda, může se stát, že se zkrátka otočíte a zjistíte, že váš parťák sotva lapá po dechu. V následujících odstavcích se proto dočtete, co dělat, když se pes dusí.
Na úvod si pojďme ujasnit, jak poznáte, že se pes opravdu dusí. Mezi první příznaky patří neklidné, až panické chování psa, při kterém si může tlapkami třít tlamu a čumák ve vlastní snaze si dýchací cesty uvolnit. Vidíte-li, že pes kašle a dusí se, sliznice se vlivem nedostatečného okysličení zbarvuje do fialovomodré barvy (nejlépe pozorovatelné v okolí tlamy, očí a na jazyku), neotálejte. Pokud dosavadní obranné mechanismy nepomohly, pes obvykle přestane kašlat a začne se motat, až postupně ztratí schopnost stát. Poslední fázi, kdy pes leží na boku a vlivem nedostatečného okysličení tkání dochází do stavu bezvědomí, případně až k zástavě dechové a srdeční činnosti, můžete odvrátit pouze včasnou a správnou první pomocí.
Mezi nejčastější příčiny toho, že pes kašle a dusí se, patří vdechnutí cizího tělesa, kolaps trachey, onemocnění plic nebo srdce, psincový kašel. U většiny zmíněných příčin se nejčastěji nejedná o náhlý, život ohrožující stav. Příznaky se sice podobají dušení, přicházejí ale postupně od občasného sípání, kašlání až po dušení – tou dobou už by měl být pes dávno v rukou veterináře. Výjimkami jsou vdechnutí předmětu či potravy a otok měkkých tkání po bodnutí hmyzem do krku či jazyka. Toho, že se váš parťák s bodavým hmyzem střetl, si nemusíte zprvu ani všimnout, začne-li se však dusit a vidíte otok, urgentní cesta do veterinární ordinace je nezbytná.
Pes se dusí. Co teď? Nejdříve mu zkontrolujte tlamu, jestli vašemu mazlíkovi neuvízl v krku cizí předmět. Pokud v tlamě najdete nalepený pamlsek, kus klacku (není-li zapíchnutý v tkáních, v tom případě psa okamžitě berte na nejbližší pohotovost) nebo jiný předmět, opatrně jej vyjměte, vyčkejte, jestli příznaky pominou, a jestliže ano, můžete se radovat. V opačném případě hledejte dále v dýchací trubici, od věci není si do psího krku posvítit. Při vyjímání jakéhokoliv předmětu si vždy dejte pozor, abyste situaci ještě nezhoršili posunutím předmětu hlouběji do krku.
Pokud v dýchacích cestách nenajdete žádný uvíznutý předmět nebo pokud je příliš hluboko na bezpečné vyjmutí, pokuste se jej dostat ven úderem mezi lopatky. Psa uchopte tak, aby měl zadní část těla výš než hlavu – vliv gravitace vám práci usnadní. Druhou rukou pak psa opakovaně udeřte dlaní mezi lopatky. Síla úderu musí být adekvátní velikosti psa, ne moc slabá, ale ani silná. V případě, že ani po několika opakováních dušení neustává, nabízí se také použití Heimlichova chvatu. U psů se provádí tak, že přiložíte pěst na místo, kde se setkávají žeberní oblouky a hrudní kost. Druhou rukou pak pěst překryjte a stlačte místo směrem nahoru k bránici. Chvat opět několikrát zopakujte.
Pokud s podobnou první pomocí nemáte zkušenosti, je lepší se s dusícím psem opravdu okamžitě obrátit na nejbližšího veterináře, popřípadě některou z veterinárních záchranek, které dnes už poměrně dobře fungují minimálně v okolí větších měst.
Chcete-li však být sami připraveni svému parťákovi kdykoliv pomoci, nejlepší je se přihlásit na kurz první pomoci pro psy. Kromě výše zmíněného a mnohého dalšího se tam totiž naučíte i psa resuscitovat. Vždy je totiž lepší podobné vědomosti nikdy nevyužít, než je potřebovat a nemít.