Snad každý majitel psa by rád měl vychovaného a vycvičeného parťáka, který ochotně a bez přemýšlení splní každý povel. Někdy je však opak pravdou a pes neposlouchá. Často se rozplynou veškeré iluze o tom, že je pes vycvičený, protože doma přece umí všechny možné cviky a triky, ale když vyjdete se psem ven, ten najednou záhadně ohluchne a na povely vůbec nereaguje. Logicky pak následuje otázka, proč mě pes neposlouchá?
Důvodů, proč pes venku neposlouchá, může být mnoho, pokud však pes cvikům rozumí, je často prostředí zajímavější a lákavější než vy. Ne nadarmo se říká, že páníček by měl být pro psa středobodem vesmíru a být za každé okolnosti nejzajímavější. Je nutné budovat vztah, hrát si spolu, nastavovat pravidla a výcvik postupně přenášet ze snadného prostředí do prostředí složitějšího, do reálného života.
Situací, v nichž pes neposlouchá, může být mnoho, některé jsou však závažnější a rizikovější než ostatní. Třeba to, že pes neposlouchá na přivolání, ho může zcela reálně ohrožovat na životě. Může totiž snadno vběhnout pod auto, utéct za srnou v lese, ztratit se a podobně. Pokud pes neposlouchá a utíká, zodpovědný majitel jej zkrátka nepustí na volno. Tak je však chlupáč odkázaný pouze na pohyb na vodítku, který je pro něj bezpečný. Ale kdo by zase chtěl venčit jen na vodítku? To, že pes neposlouchá na povel ke mně, může znamenat, že pes cvik nechápe, nebyl dostatečně upevňován. Nebo chápe a je problém v motivaci, kdy například piškot jako odměna nemusí být vůbec lákavý.
Vždy je navíc zapotřebí pracovat s faktorem prostředí a brát v potaz, že například nemusí být v silách psího dorostence reagovat na povely, když před sebou vidí hrát si další psy. Ale je možné se vzdálit do takové vzdálenosti, kdy pes na ostatní psy nereaguje, a tehdy trénovat na stopovačce (kterou si psa jistíme) přivolání a za úspěšné pokusy přichází skvělá odměna. Každý nepovedený pokus na přivolání však potřebuje výrazně vyšší počet pokusů úspěšných, aby bylo přivolání opravdu upevněno.
Takže co dělat, když pes neposlouchá?