Podobnost názvů těchto dvou malých španělů stále mnoho lidí mate a svádí k domněnce, že jde o jednu a tutéž rasu. King Charles španěl a Kavalír King Charles španěl jsou však samostatná plemena s oddělenými standardy FCI. Na druhé straně, jejich podobnost není nijak náhodná, mají také mnoho společného.
Pokud vás tedy zajímá, jaké jsou rozdíly mezi King Charles španělem a Kavalír King Charles španělem, nebo pokud váháte, pro kterého z nich se rozhodnout, přijdou vám vhod následující řádky. Společně se podíváme, co Kinga a Kavalíra spojuje a v čem se naopak odlišují exteriérem i povahou.
Jak napovídá podobnost názvů, King Charles španěl a Kavalír King Charles španěl mají společný původ, a to dokonce do té míry, že až do 20. let minulého století byli pokládáni za jedno plemeno popsané v rámci jediného standardu.
Nejstarší dochované zmínky o King Charles španělech (ačkoli se tak tehdy ještě nejmenovali), pocházejí ze 16. století, kdy tito drobní psíci dělali společnost skotské královně Marii Stuartovně. Skutečný rozkvět malých španělů však nastal až v 17. století, kdy Anglii vládl král Karel (Charles) II., jehož jméno tato dvě plemena dodnes nesou.
V průběhu několika dalších staletí se vzhled King Charles španělů postupně měnil. Do módy přišly kulatější lebky, a především kratší čenichy. K dosažení žádoucího vzhledu byli španělé kříženi s mopsy a patrně i s pekingskými palácovými psíky. Změna přišla krátce po první světové válce, kdy se někteří chovatelé King Charles španělů rozhodli pro návrat k původnější podobě plemene, zejména k delší čenichové partii a méně kulaté hlavě. Jejich snahy brzy vedly k tomu, že se na výstavách vytvářely samostatné třídy pro „původní formy“ King Charles španělů.
King Charles španělé starého typu se nakonec dočkali toho, že byli oficiálně uznáni jako samostatné plemeno, kterému se začalo říkat Kavalír King Charles španěl.
Kavalír King Charles španělé jsou o několik centimetrů vyšší než King Charles španělé a také váží o 12 kg více.
Mnohem spolehlivějším rozlišovacím znakem je ale hlava. Zatímco hlava Kavalíra je delší a více připomíná lovecké španěly, hlava Kinga jasně prozrazuje vliv krátkolebých plemen – jeho čenich je výrazně zkrácený, s nahoru směřujícím nosem. Tím se nabízí jednoduchá pomůcka k zapamatování: plemeno s kratším čenichem má kratší i název.
Oba tito španělé mají velké tmavé oči posazené široko do sebe, u Kingů jsou ale přece jen o něco výraznější a vypouklejší než u Kavalírů.
King i Kavalír se vyskytují ve stejných barvách a jejich kombinacích – ruby (sytě červená), blenheim (kaštanová na bílé), black and tan (černá s tříslovým pálením) a tricolor (bílá s černými a tříslovými znaky).
Zatímco ocas Kavalírů musí být vždy plné délky, u Kingů standard toleruje přirozeně zakrnělý ocas (bobtail) nebo ocas se zálomkem.
Kavalír King Charles španělé a King Charles španělé mají podobné povahové rysy. Oba jsou milující, přítulní a hraví psíci, kterým nesvědčí delší samota. Jsou velmi inteligentní a učenliví, navíc díky dlouhé kariéře společníků nemají příliš silný lovecký pud. Oba se tedy hodí i pro začínající chovatele. Máte-li však v úmyslu zkusit nějaký sport nebo chodit na delší vycházky, volte raději Kavalíra, který je přece jen o něco aktivnější a fyzicky zdatnější.
Britský Kennel Club uznává Kingy a Kavalíry jako samostatná plemena od roku 1945. Obě jsou také plně uznána FCI, která je řadí do 9. skupiny, mezi plemena společenská, konkrétně do sekce anglických neloveckých (toy) španělů.
V České republice je mnohem početnější populace Kavalír King Charles španělů než Kingů. Váháte-li nad určením plemene, které jste spatřili v parku, čistě statisticky to nejspíš bude Kavalír.
Kavalírové se ostatně těší velké oblibě i za hranicemi, například ve Velké Británii se umístili na 19. místě v žebříčku popularity, zatímco King Charles španělé obsadili až 116. příčku.
Průměrná cena Kavalír King Charles španěla se obvykle pohybuje kolem 25 000–40 000 Kč, Kingové bývají o několik tisíc levnější. Kolik za štěně zaplatíte, se však tradičně odvíjí také od jeho výstavních předpokladů, původu rodičů nebo zbarvení. Ušetřit můžete pořízením zvířete s drobnou vadou exteriéru, naopak za velmi nadějného psa či fenu můžete zaplatit i více než 50 000 korun.
Zdroj informací: FCI