Cockapoo, labradoodle, cavachon nebo puggle. Že vám tyto názvy nic neříkají? Jde o takzvaná hybridní či designová plemena, jejichž obliba k nám pomalu proniká především z anglofonních zemí. Připravili jsme si pro vás přehled nejoblíbenějších hybridních plemen psů a jejich charakteristiky.
Z pohledu zoologické taxonomie je hybridem takové zvíře, které vzniklo křížením dvou různých druhů. Z domácích zvířat je to například mula či mezek nebo některá plemena koček. Z psích plemen by tomuto označení odpovídali československý či saarlosův vlčák, kteří vznikli křížením psa a vlka.
V terminologii chovatelské se však označení „hybridní plemeno“ stále častěji používá k pojmenování kříženců čistokrevných plemen, kdy druh je stále stejný (pes domácí, králík domácí, prase domácí). Hovoříme tak o křížení meziplemenném.
F1, F2, F3 – jak se v tom vyznat?
Jak mezidruhové, tak meziplemenné křížení pracuje s označením F1, F2, případně F1b, F2bb atd. Pro mnoho laiků to může být poněkud matoucí, respektive často vůbec netuší, co tyto zkratky znamenají, setkají-li se s nimi například v inzerátu nabízejícím štěňata hybridního plemene.
Písmenem F v tomto případě označujeme potomstvo vzniklé křížením rodičovských plemen (u mezidruhového křížení druhů). Další číslice, případně i písmeno B (například F2b) nám pak říkají, kolik generací dělí dotyčné štěně od výchozích čistokrevných plemen, případně jaký poměr jednotlivých ras v nich najdeme. Od toho se často odvíjí i vlastnosti jednotlivých zvířat (jedinec F1 se může výrazně lišit od jedince F2b jak exteriérem, tak povahou).
Pojďme si to vysvětlit na příkladu jednoho z nejpopulárnějších hybridních plemen – cockapoo.
Cockapoo je křížencem kokršpaněla (cockerspaniel) a pudla (poodel). Ze spojení těchto dvou plemen vznikne cockapoo F1, tedy první filiální generace (z latinského filius, syn) neboli kříženec první generace.
Ze spojení dvou cockapoo F1 vzniknou štěňata cockapoo F2 (druhá generace). Zatímco generace F1 bývá svým vzhledem i povahovými předpoklady velmi jednotná, v generaci F2 najdeme mnohem různorodější jedince. Někteří F2 cockapoo se dokonce více podobají jednomu z rodičovských plemen než standardním cockapoo. Pořízení F2 generace je tedy spojeno s větší nejistotou, co ze štěněte přesně vyroste, i když ve věku kolem 8 týdnů již zkušený chovatel odhadne mnohé.
Připustíme-li psa a fenu z F2 generace, dostaneme generaci F3, následně spojením dvou jedinců F3 získáme generaci F4 atd. Jenže ne vždycky je to takhle jednoduché. Může se například stát, že psa F1 cockapoo připustíme k feně jednoho z výchozích plemen, třeba proto, že chceme v potomstvu zafixovat nelínající srst, jakou se vyznačují pudlové. Potomci cockapoo F1 a čistokrevného pudla pak budou označováni F1b. Rozhodneme-li se pro tento typ křížení až v další generaci (cockapoo F2 x pudl), dostaneme potomky označované F2b. A proč písmeno B? Z výrazu „backcross“, tedy zpětné křížení. Setkat se můžete také se dvěma B (F2bb), což znamená, že jeden z rodičů byl F2b cockapoo a druhý čistokrevný pudl, ke zpětnému křížení tak došlo dvakrát. Stejně by to fungovalo i v případě zpětného křížení cockapoo a kokršpaněla, v chovatelské praxi je ale mnohem obvyklejší zpětné křížení s pudlem.
Máme-li rodičovský pár z různých generací, označení potomků bude buď mediánem označení rodičů (F1 a F3 = F2), nebo potomek ponese stejné označení jako rodič s vyšším číslem (F1 a F2 = F2).
Je to hodně složité? Tak si to ještě stručně shrneme.
Bez zpětného křížení:
F1 = první generace kříženců, oba rodiče jsou čistokrevné plemeno (v případě cockapoo pudl a kokršpaněl).
F2 = druhá generace kříženců, rodiče mohou být oba F1, případně jeden F1 a druhý F2 nebo F3.
F3 = třetí generace kříženců, rodiče bývají oba F2, případně F2 a F3 nebo F2 a F4.
F4 = čtvrtá generace kříženců, typicky potomci dvou F3 rodičů, ale i F3 a F4 nebo F3 a F5.
Se zpětným křížením:
F1b = jeden rodič F1, druhý rodič jedno z výchozích plemen.
F1bb = jeden rodič F1b, druhý rodič jedno z výchozích plemen.
F2b = jeden rodič F2, druhý rodič jedno z výchozích plemen, případně jeden rodič F1b a druhý rodič F1.
F2bb = jeden rodič F2b, druhý rodič jedno z výchozích plemen.
Podle výše popsaných vzorů by se dalo teoreticky pokračovat do nekonečna, nicméně v praxi se u vyšších generačních stupňů často uvádí označení „multigen“. Seriózní chovatel by však stále neměl ztratit přehled a měl by být schopen vysvětlit vám původ nabízených štěňat.
Cockapoo
S tímto křížencem pudla a kokršpaněla jsme se již krátce seznámili výše. Cockapoo se vyskytuje v mnoha barvách a také rozpětí velikosti je poměrně široké (obvyklá kohoutková výška činí 23–46 cm). Jedním z rodičů cockapoo totiž může být příslušník jakéhokoliv velikostního rázu pudla a roli hraje také to, zda kokršpaněl pocházel z výstavní, nebo z pracovní linie. Vedle anglického kokršpaněla navíc může být výchozím plemenem i americký kokršpaněl.
O vzrůstající popularitě cockapoo svědčí i to, že ve Velké Británii se na žebříčku nejoblíbenějších plemen umístili na krásném čtvrtém místě, čímž předčili většinu uznávaných čistokrevných plemen.
Cavapoo
Také tento malý společník má za jednoho z rodičů pudla. Pudl je oblíbeným výchozím plemenem pro mnoho hybridů díky své v podstatě nelínající srsti a příjemné povaze. Druhým z výchozích plemen je kavalír king charles španěl, díky čemuž si jsou cavapoo a cockapoo dost podobní. Cavapoo je obvykle menšího vzrůstu a klidnější povahy, nicméně jak zmiňujeme výše, vlastnosti hybridních plemen se mohou značně lišit v závislosti na generaci a konkrétním genetickém pozadí.
Cavachon
U kavalírů ještě chvíli zůstaneme. Cavachon je dalším hybridním plemenem, u jehož zrodu stojí tito společenští španělé. Druhým plemenem je tentokrát bišonek (bichon frisé), jehož srst má podobné vyhledávané vlastnosti jako srst pudlů – nelíná a téměř postrádá typický psí odér.
Jelikož kavalír i bišonek jsou drobní psíci, také cavachon není žádné lamželezo. Obvykle měří kolem 28–30 cm a váží 7–8 kg. Chovatelé se většinou snaží o to, aby cavachoni měli srst z větší části po bišoncích, tedy především aby línali pouze málo nebo vůbec. Většinou tak mají nadýchanou, až 10 cm dlouhou srst, která sice skoro nelíná, na druhé straně ale snadno plstnatí, a je ji proto nutné pečlivě pročesávat.
Povahou jsou cavachoni příjemní společníci, díky tvárné povaze se hodí i pro začátečníky.
Hush basset
Ze spojení baseta a kokršpaněla vzniká hush basset nazývaný také cocker basset. Ačkoliv vychází z loveckých plemen, hush basset byl vyšlechtěn především jako společník. U některých jedinců však zůstává lovecký pud aktivní, takže lovecký výcvik je teoreticky možný. Na druhé straně je třeba vyšší opatrnosti při pohybu v přírodě, protože mohou živě reagovat na zvěř.
A jak takový hush basset vypadá? Je to nízkonohý pes s dlouhýma ušima, oproti basetům o poznání lehčí a atletičtější konstituce. Hmotnost se pohybuje od 9 do 27 kg, v závislosti na generaci a míře zastoupení jednotlivých plemen. Baset i kokršpaněl mají výrazné tmavé oči s jímavým výrazem. Jejich kříženci tak mají oči doslova nádherné, které berou za srdce – a otevírají dlaň s pamlsky.
Povaha hush bassetů je příjemná, klidnějšího temperamentu a poměrně dobré cvičitelnosti. Obvykle nedosahuje vrcholových výkonů ve sportu či výcviku, je ale vynikajícím společníkem. Ačkoliv slovo „hush“ (z anglického tichý“) se zdá slibovat opak, většina hush bassetů je poměrně hlučná.
Labradoodle
Také milovníci středních a velkých plemen si mezi hybridními psy mohou přijít na své. Kříženec labradorského retrívra a pudla (obvykle středního nebo královského) se těší velké oblibě nejen jako společník, ale také jako vynikající asistenční pes pro hendikepované. Obě výchozí plemena totiž vynikají inteligencí a učenlivostí, výborným vztahem k lidem a pracovitou povahou. Zmiňovaná nelínající a pro citlivé lidi méně dráždivá srst pudlů je pak už jen třešničkou na dortu.
Podobný, avšak méně rozšířený je i hybrid zlatého retrívra a pudla – goldendoodle.
Puggle
Jeden z mála společenských hybridů, který nebyl vytvořen s využitím pudla nebo jiného nelínajícího plemene. Puggle vychází z mopse (anglicky „pug“) a bígla (beagle). Je malé až menší střední velikosti, hladkosrstý a zpravidla jednobarevný s tmavou maskou, případně s více či méně výrazným pálením. Tu a tam se objevuje i bílá náprsenka, a především bílá špička ocasu – typický znak honičů. Stavbou těla je na pomezí bígla a mopse – zavalitější než bígl, avšak štíhlejší a atletičtější než mops. Oproti mopsům se těšívá pevnějšímu zdraví, má živější temperament a na rekreační úrovni zvládne i různé kynologické sporty.
Kynologický svět objevuje stále další a další hybridní plemena. Některá zůstanou jen ojedinělou raritou, jiná však slaví úspěch a jejich obliba roste. Kdo ví, možná se jednou některá z nich ustálí do té míry, že dojde k jejich oficiálnímu uznání na národní i mezinárodní úrovni.