Želva jako mazlíček? Proč ne, zajistíte-li jí dobré podmínky

Snad všichni známe někoho, kdo měl za mazlíčka želvu. Plaza, který tak trochu vypadá, že nic nedělá, je trochu slizký a občas nevábně páchne. Věděli jste však, že jisté druhy želv mezi chovateli postupně získávají na oblibě? Pokud mezi takové patříte, přečtěte si základní informace o tom, jak želvy chovat.

Mezi nejběžněji chované želvy v posledních letech patří zejména vodní druhy jako želva nádherná (trachemys scripta elegans), želva bahenní (emys orbicularis), klapavka obecná (sternotherus odoratus) či želva žíhaná (pseudemys concinna). Chov želvy je však poměrně zásadní závazek – tento dinosaury připomínající mazlíček s vámi prožije klidně několik desetiletí a má velmi specifické nároky na prostředí, a to ať už jde o želvu suchozemskou, či vodní.

Jaký druh želvy vybrat?

K jakému druhu želvy byste se měli uchýlit, záleží především na tom, zda chcete mít doma spíše mazlíčka plavce, nebo takového, co se raději projde po zemi. Vodní a suchozemské želvy mají velmi rozdílné potřeby, které jako chovatel musíte zohlednit, chcete-li, aby váš svěřenec nebyl nemocný či ve stresu.

Ať už se rozhodnete pro kteroukoliv variantu, domů byste si měli přinést jedině želvu, jež byla odchována v zajetí, nikoliv želvu, kterou prodávající odchytil – takové zvíře bude velmi pravděpodobně z domestikovaného života ve stresu, navíc je vysoká pravděpodobnost, že si přinese nějakou nemoc či parazity. Suchozemské i vodní želvy mohou přenášet například salmonelu, pročež je nutné dodržovat v rámci chovu hygienická opatření.

Dobré je mít také na paměti, že třeba takzvané klapavky, mezi které patří například želva krabičná, hibernují. Takže pokud jste se rozhodli pro tento druh, bude lepší si nového společníka pořídit spíše na jaře či v létě, abyste vůbec měli prostor se spolu seznámit dříve, než se uchýlí k zimnímu spánku.

Suchozemské želvy se navíc dožívají klidně sta let a mají tak poněkud specifické nároky na chov, zatímco jejich vodní kolegyně jsou na chov relativně jednodušší.

Od srpna roku 2016 jsou však v rámci Evropské unie želva nádherná, želva žlutolící a želva nádherná Troostova vedeny na seznamu invazních druhů zvířat, což znamená, že jejich chov se podřizuje speciálním nařízením, která je třeba respektovat.

Želví akvárium

Chystáte-li se pořídit si vodní želvu, počítejte, že pro ni potřebujete akvárium o objemu zhruba 75–115 litrů, zejména plánujete-li chovat více než jednu. Spíše než na hloubku akvária se pak zaměřte na velikost jeho plochy. Obecně si želva dokonale vystačí s vodou hlubokou asi 15 centimetrů. V akváriu, ale mimo vodní hladinu je třeba také vytvořit vyhřívací plochu, na které bude želva čerpat tolik potřebné teplo.

Pro všechna želví akvária platí, že by měla disponovat výkonným filtračním systémem, který udrží prostředí akvária čisté a zdraví nezávadné. Želvy produkují poměrně velké množství odpadu, což znamená, že se neobejdete bez pořádného filtru a častých výměn vody. Zcela ideální je proto speciální vysokoobjemový filtr.

Stejně tak bude nutné do akvária umístit zdroj tepla. Jako ostatní plazi jsou totiž želvy chladnokrevné, a tedy potřebují získávat teplo z prostředí, aby se zahřály a měly energii. Rády si pod světlem také zaplavou, přičemž nejlépe uděláte pořízením zdroje UVA/UVB světla, díky kterému bude želví organismus schopen vstřebávat vitamin D.

Teplota vody v akváriu by se měla pohybovat okolo 25–27 °C, zároveň však mějte na mysli, že teplé prostředí přirozeně podpoří růst řas, který je nutné mít vždy pod kontrolou.

Jedním z nejdůležitějších faktorů, jež je třeba v případě želvího akvária optimalizovat, je vlhkost. Bude-li příliš nízká, plaz začne vysychat, což může mít za následek tvorbu ušních abscesů, kožní problémy a nateklé oči. Tomu můžete zabránit pravidelným rozprašováním vody či vlhčením dna akvária (čímž navíc podpoříte výskyt červů a šneků, na kterých si želva ve finále pochutná).

Pečlivě vybírejte i substrát a volte nejlépe takový, který zadržuje vodu. Vhodná je například rašelina, jež vám sama o sobě pomůže udržovat v ubikaci optimální vlhkost vzduchu.

Například právě klapavky doslova vyžadují společnost dalších jedinců svého druhu. Pokud jste se tedy rozhodli pro jejich chov, počítejte rovnou s pořízením dvou či více zvířat a zohledněte to i během příprav akvária. To nezapomeňte také dostatečně zabezpečit, aby se vám želvy brzy nepromenádovaly volně po bytě.

Hibernace

K hibernaci by se v první řadě měly ukládat pouze želvy ve výborné kondici. Zvíře s jakýmkoliv zdravotním problémem by během zimního spánku mohlo uhynout. Že se želva chystá k zimnímu spánku, vám prozradí její nižší aktivita, menší apetit a postupně si všimnete také prodlužujících se intervalů, na které se stahuje do krunýře. Mohou se také přímo zahrabat pod kořeny nebo zeminu, mají-li k tomu možnost. Ve vhodném prostředí by se každopádně měly želvy s hibernací vypořádat zcela přirozeně a samy.

Vy můžete želvě poskytnout dodatečný úkryt, například v podobě kusu starého koberce či trsů trávy, které vložíte do akvária, popřípadě ji můžete přímo přesunout do hibernačního boxu.

Rozhodnete-li se pro box, naplňte ho vrstvou vlhkého materiálu – mechem, listy nebo zeminou, které okolo spící želvy udrží optimální hladinu vlhkosti.

Ideální teplota pro období hibernace je zhruba 3–7 °C. Spadne-li však pod 2 °C, přesuňte box na teplejší místo.

Krmení

Mladé želvy jsou většinou masožravé, krmte je tedy larvami, cvrčky, slimáky či žížalami. Jakmile dospějí, stávají se z nich spíše všežravci a jejich jídelníček by se tak měl rozšířit o ovoce a zeleninu. Zejména nepohrdnou houbami, jablky, jahodami, zelenou, listovou zeleninou, banány či hruškami.

Starší želvě se nemusíte na přilepšenou bát podat jednou týdně kvalitní, nízkotučné psí granule.

Pozor si dejte na poměrně běžný nedostatek vápníku a vitaminů u želv a snažte se mu předejít podáváním vitaminových a minerálních doplňků.