Podívalo se na vás velkými kukadly nebo vás zaujalo svým zbarvením či povahou, ale vy přesto přemýšlíte, jestli přece jen nedat přednost jeho většímu sourozenci. Váš favorit je totiž nejmenší štěně z vrhu, tzv. vejškrabeček či poškrobek, jak se dříve přezdívalo nedonošencům nebo benjamínkům rodiny. Co můžete od takového prcka očekávat a skutečně hrozí při narození drobného štěněte více komplikací? Na následujících řádcích naleznete odpovědi.
Velikost štěněte ovlivňuje řada faktorů, z nichž pouze část může chovatel ovlivnit. Prckové se nejčastěji rodí ve středních a početných vrzích, riziko maličkého štěněte či štěňat zvyšuje také vyšší, nebo naopak příliš nízký věk feny. Negativní vliv má i špatná kondice, jestliže fena zabřezla krátce po nemoci, má chronické zdravotní potíže nebo nebyla optimálně krmena. Maličké bývá nejčastěji štěně, které přijde na svět jako poslední, proto jsou i teorie o vlivu umístění mláděte během nitroděložního vývoje.
Komplikací po narození příliš malého štěněte může být zhoršená poporodní adaptace, problémy s termoregulací (snadno se přehřeje, či naopak podchladí), náchylnost k infekcím nebo nedostatečný přístup k potravě.
Zejména u vícečetných vrhů se štěňata u mléčného baru často přetlačují a ti slabší se nemusí dosyta napít. V důsledku nedostatečné výživy pak tato štěňata pomaleji rostou a problém se jen prohlubuje. Proto je nutné štěňata pravidelně vážit a v případě, že některé štěně adekvátně nepřibývá, je třeba včas jednat. Někdy postačí vždy na chvíli oddělit od matky ty největší cvalíky, aby se i slabší štěňata dobře napila, jindy je nutné sáhnout k umělému dokrmu. Řešením může být i tzv. kojná fena.
Jaký postup je ideální pro konkrétní fenu a její vrh, záleží na více faktorech, poradit vám může poradce chovu či veterinární lékař. Veterinář by určitě měl abnormálně malé štěně co nejdříve vyšetřit a zjistit, je-li jinak zdravé, nebo zda má i nějakou závažnější zdravotní vadu.
Především bedlivě sledujte, jak na malinké štěně reaguje fena. V přírodě se někdy stává, že matka odmítne slabé či nemocné mládě a ponechá ho napospas osudu, či ho dokonce sama usmrtí.
Pokud matka štěně ignoruje do té míry, že ho po porodu ani nevyprostí z plodových obalů a neodkousne pupeční šňůru, budete to muset udělat vy, aby se štěně mohlo nadechnout. Pro všechny případy si proto předem nastudujte, jak feně pomoci při porodu a jak ošetřit novorozence. Nejste-li příliš zkušení chovatelé, mějte vždy po ruce kontakt na veterinární pohotovost.
Jestliže jste štěně úspěšně očistili od plodových obalů a ošetřili jste i pupeční pahýl, zkuste mládě feně ukázat a navést ho ke strukům. Často fena po prvním zaváhání štěně přece jen přijme a nadále o ně pečuje. Ještě několik dní však štěně i matku bedlivě sledujte, zda se fena o štěně skutečně stará a neprojevuje se vůči němu agresivně.
Prognóza malého štěněte závisí na mnoha faktorech. Pokud je sice drobné a slabé, ale nemá žádnou zvláštní zdravotní vadu, není důvod k velkým obavám. Některá štěňata během několika týdnů doženou, co zameškala v děloze, a dostihnou své sourozence ve velikosti i ve vývoji. Jiní prckové zůstávají po celý život drobnější a křehčí tělesné konstituce, než by odpovídalo danému plemeni a pohlaví, v tom nejhorším případě jsou navíc poněkud neduživí a náchylnější k chorobám.
Zajímavý je vývoj „poškrobečků“ po psychické stránce. Pokud se domníváte, že budou mírní, bojácní a plaší, není tomu tak. Velmi často to jsou nadprůměrně chytrá zvířata, dobře navázaná na člověka (patrně díky zvýšené péči, kterou dostávala po narození). Mnohým z nich nechybí ani temperament a bojovný duch, který jim pomáhal prosadit se v kolektivu mohutnějších sourozenců.
Z hlediska zdraví plemene není vhodné použití velmi malých štěňat v chovu, i kdyby postupně dorostla do standardních rozměrů. Psi vyrostlí z maličkých štěňat však mohou být vynikajícími společníky, dokonce i úspěšnými sportovci nebo pracovními psy.