Obecně platí, že zdravá nekastrovaná fena má říji (hárá) přibližně dvakrát ročně. Jako většina přirozených pochodů, také hárání feny může vykazovat různé abnormality a výkyvy co do frekvence říje, její délky i co do intenzity jejích projevů. Alespoň základní znalost pohlavního cyklu feny je důležitou součástí vědomostí každého majitele psí samičky.
Máte-li chovnou fenu a plánujete štěňata, budete potřebovat určit vhodný čas k výpravě za ženichem, aby krytí mělo maximální šanci na úspěch. Naopak nejsou-li chlupatá miminka právě v plánu, je dobré vědět, kdy je nejvyšší riziko nechtěného nakrytí, a tehdy zavést skutečně neprůstřelná opatření. Dokonce i při plánování kastrace je důležité zvolit termín mimo období hárání. Kastrace v období říje totiž přináší zvýšené riziko komplikací jak při samotném zákroku, tak během rekonvalescence. Optimální je provést kastraci nejdříve po prvním hárání feny, aby se předešlo komplikacím plynoucím z kastrace před dosažením pohlavní dospělosti. V období hárání se zpravidla neprovádí ani očkování.
V následujících řádcích vás seznámíme s nejběžnějšími odchylkami od normálu, s jakými se můžete setkat během hárání fen, a povíme si také, kdy je čas vypravit se k veterináři.
Takzvaná tichá nebo neviditelná říje nastává tehdy, když sice fena hárá a je připravena zabřeznout, navenek však nevykazuje žádné nebo jen velmi malé a snadno přehlédnutelné příznaky hárání. Někdy vás může upozornit aspoň typické chování feny při hárání (zvýšený zájem o psy, neklid, zvedání ocasu atd.), mnohdy je ale naprosto bez jakýchkoliv projevů hárání. To může vést i k nežádoucímu překvapení v podobě neplánované březosti, pokud hárání přehlédnete a fenu nehlídáte. I při tiché říji je totiž fena pro psy atraktivní a bývá ochotná k páření. I v případě plánovaného krytí je tichá říje určitou komplikací. Pokud má fena víceméně pravidelné cykly, můžete požádat o spolupráci veterinárního lékaře. Znamená to ale docházet s fenou na pravidelné kontroly, při kterých bude veterinář sledovat znaky blížící se říje a ovulace. Metod určení vhodné doby krytí je několik. Nejjednodušší a nejlevnější je sledování vaginálního výtoku a zduření zevních rodidel, v případě tiché říje ale bývá otok vulvy i sekrece minimální a tento způsob se tak stává nedostačujícím.
Mnohem spolehlivější je vaginální cytologie (stěr a mikroskopické vyšetření buněk) a samozřejmě krevní testy sledující hormonální hladiny, zejména zvýšení hladiny progesteronu.
Zvláště u mladých fen do dvou let věku (u obřích plemen i déle) je nepravidelný cyklus poměrně běžný a není důvodem ke znepokojení. Bezprostřední příčinu je kolísání hladiny jednotlivých hormonů, které se postupem času samo upraví.
Jiná situace nastává, vynechá-li hárání fena plně dospělá a pohlavně zralá. Zvláště v případě opakovaných nepravidelností cyklu je namístě konzultace s veterinářem, který určí pravděpodobnou příčinu. Poměrně časté je vynechání či posunutí říje u fen ve vysoké fyzické zátěži (vrcholový sport) nebo naopak u obézních fen s nedostatkem pohybu a nepřiměřenou výživou. Plodnosti nepřeje ani podvýživa a zvýšený stres. Zvláště při absenci výše zmíněných faktorů je namístě myslet i na onemocnění štítné žlázy či samičích pohlavních orgánů. Mezi základní vyšetření při opakovaných poruchách cyklu patří podrobné krevní testy a ultrazvukové vyšetření břicha.
Další z abnormalit pohlavního cyklu, se kterými se běžně setkáváme u mladičkých fenek, je rozdělená říje. V každém hárání předchází vlastnímu plodnému období (estru) přípravná fáze, proestrus. V období proestru stoupá hladina hormonu estrogenu, objevuje se zduření vulvy a typický výtok. Fena však ještě není připravena k oplodnění, protože vajíčka nejsou v této fázi zralá a uvolněná z folikulů – nedochází k ovulaci. Rozdělená říje je případem atypického průběhu hárání u fen, kdy vlastní ovulaci (a fázi estru) předchází ne jedna, ale dvě nebo i více fází proestru přerušovaných krátkým obdobím pohlavního klidu. Pokud se tato abnormalita objeví při prvním nebo druhém hárání a nakonec přece jen dojde k plné říji (fázi estru s ovulací zralých vajíček), není třeba se znepokojovat, cyklus by se měl přirozeně normalizovat, až fena zcela dospěje.
Výskyt rozdělené říje u starší feny nebo přetrvávající neustálené cykly po 3. roce věku by vás ale měly zavést za vaším veterinářem.
Půlroční interval mezi dvěma říjemi v roce, který zmiňujeme v úvodu článku, není jedinou možnou normou, jak často hárá fena. Musíme zmínit, že 20–30 % fen hárá v odlišných cyklech, nejsou nijak neobvyklé například 3 říje za 2 roky (nejčastěji u velkých a obřích plemen) nebo jen jedno hárání za rok (typické pro tzv. primitivní plemena a plemena s podílem vlčí krve). Naopak fenky malých plemen mohou hárat i po 4 měsících a stihnout tak i 3 říje ročně.
Důležitým znakem pohlavního zdraví dospělé feny je ustálený cyklus. Nezáleží tedy tolik na intervalu samotném jako na jeho zachovávání. Hárá-li fena přibližně každých 8 měsíců, je to v pořádku. Pokud hárá jednou za 6, příště za 9 měsíců, může to znamenat zdravotní problém.
Délka hárání může být poměrně proměnlivá, nicméně za průměr považujeme 12–21 dní, z toho 7–10 dní připadá na proestrus a 5–11 dní na estrus. Následuje ještě fáze metestru (diestru), během které se tělo po hárání dostává do normálu. Tato fáze je velmi dlouhá, obvykle 2–3 měsíce, a je nejčastějším obdobím výskytu falešné březosti. Období úplného pohlavního klidu (anestrus) proto trvá jen několik měsíců v roce.
Pohlavní cykly mohou mít u jednotlivých fen značně individuální podobu, byla dokonce popsána tzv. synchronizovaná říje u fen žijících v jedné domácnosti (smečce). Pokud se vám ale na frekvenci nebo projevech hárání vaší fenky něco nezdá, vždy kontaktujte veterináře. Předejdete tak mnoha závažným komplikacím.