Vločkovník červený

Vločkovník červený je rozšířen ve východní Africe. Zde žije v párech nebo menších rodinných společnostech, celkem skrytě v houštinách při vodních tocích, ale najdeme ho i v blízkosti lidských obydlí. Volá tichým "cít", v rozčilení drsným "či". Hnízdo si staví těsně nad zemí i do výše asi 120cm z trávy, kořínků a rostlinných vláken, vystýlá je peříčky. Živí se drobnými semínky i hmyzem. Doba hnízdění spadá většinou na měsíce leden - květen. Zpěv samce je krátký, ale melodický a začíná trylkem.

Je škoda, že se vločkovník červený v evropských chovech dnes nevyskytuje tak často, jako tomu bývalo dříve. Dovezení ptáci musí být velice svědomitě aklimatizováni, protože jinak dochází ke značným ztrátám. Při uvykání se vyžaduje rovnoměrná teplota 22 až 25st. C a to po dobu několika prvních měsíců. Po úspěšném uvyknutí je možno vločkovníky pokládat za odolné, ale přece jen trochu teplomilnější, dlouhodobý pokles teploty pod 20st. C se nedoporučuje. K tomu, aby se mohly přirozené vlastnosti vločkovníků plně rozvinout, je nutné umístit je do prostorné, dobře zarostlé voliéry. Je známo, že bylo dosaženo úspěšných odchovů i v klecích, ale zde bývají ptáci často agresivní. Ve voliéře jsou vůči jiným astrildovitým pěvcům poměrně snášenliví, ale v době hnízdění se doporučuje stálá opatrnost a pozornost. Někdy se dokonce může stát, že příliš aktivní samec před hnízděním nelítostně uhoní i vlastní samičku až do úplného vyčerpání. Stává se, že když bude takový jedinec na kratší dobu z voliéry odchycen, po návratu bude klidnější. Vločkovníci se velice rádi zdržují nízko při zemi a také se zde vyhřívají na slunci.

Sameček toká většinou na zemi se stéblem trávy nebo pírkem v zobáku, poskakuje s rozloženým peřím na břichu, pokyvováním hlavy a tichým prozpěvováním okolo samičky tak dlouho, až ona projeví chvěním ocasu ochotu k páření. Hnízdo si vločkovníci nejčastěji staví přímo na zemi, nebo zcela nízko nad zemí volně v křoví. Někdy také přijmou polootevřenou budku. Jako staviva používá jemné trávy, kokosová nebo sisalová vlákna, na výstelku peří, nejraději bílé. Stavivo přináší samec, samice hnízdo staví. Vločkovníci, na rozdíl od mnoha jiných druhů astrildovitých pěvců, v hnízdě nenocují. Snůška čítá 3-5 vajec, na které sedí přes den staří střídavě, v noci sedí pouze samice. Při střídání na hnízdě přinášejí vločkovníci obvykle jedno pírko. Kontroly hnízda se provádět nedoporučuje, protože na ně reagují vločkovníci velice různě. Některým párům kontroly nevadí, jiné potom opustí vejce nebo i mladé. Doba vysezování trvá 12-13 dnů. Mláďata mají nejdříve kůži zbarvenou masově červeně, ale již po několika málo dnech se zbarví tmavošedě. Na hlavě a na zádech se objeví trochu světle šedého chmýří. Po dobu prvních deseti dnů zahřívá mladé převážně samice. Po uplynutí 3 týdnů opouštějí mláďata hnízdo více či méně letuschopná. Zpět do hnízda se obvykle nevracejí, ale byly zjištěny případy, že se do hnízda i více dnů na noc vracela.

Odchovávat vločkovníky červené rozhodně snadné není. Chovný pár sice poměrně v krátké době hnízdo postaví, snese vejce a i mladé vysedí, ale postupně je z hnízda vyhází. A příčina? Většinou to má na svědomí nevhodné odchovné krmivo. Tento ptačí druh potřebuje daleko více živočišné potravy než většina jiných druhů astrildovitých pěvců. Pokud chovatel spolehlivě rozezná, který druh krmiva ptákům nejlépe vyhovuje, má vyhráno. Z toho vyplývá pro každého nutnost vločkovníky v době hnízdění co nejpečlivěji pozorovat. K úspěšnému chovu někdy také napomáhá vhodně zvolený druh misek na krmivo (raději mělké, než hluboké), někdy se osvědčuje sypat krmivo na mělká krmítka vyplněná hlínou, nejlépe lesní. Mláďata začínají přepeřovat ve věku 5 týdnů a přepeřování je skončeno asi za 3 měsíce. Všeobecně se doporučuje samostatná mláďata od rodičů oddělovat, aby nedošlo k případnému jejich napadení samcem nebo samicí.

Krmení: Směs drobnozrnných semen z obchodu. V samostatných miskách se má ještě přidávat navíc proso bílé, japonské a senegalské. Tyto zrniny je nutno dávat ve stavu naklíčeném. Na doplnění se doporučují senegalské klasy, polozralé trávy a zelené krmivo všeho druhu. Stále má být k dispozici krmný vápenec a grit. Vločkovníkům červeným musíme dávat živočišné krmivo po celý rok v přiměřených dávkách. Vyzkoušíme všechny dosažitelné druhy, např. mravenčí kukly, moučné červy, drobný hmyz, pavouky ap. Chovateli se zde naskýtá možnost vypozorovat, který druh živočišného krmiva si jeho pár vločkovníků nejvíce oblíbil, a ten mu potom bude ve zvýšených dávkách předkládat v době odchovu mladých. Je známo, že o vaječnou míchanici vločkovníci příliš nestojí.

Ještě bych rád doplnil, že před r. 1938 odchovával u nás vločkovníky červené pan A. Žížala a v 70. letech dr. Schnapka. Jedním z našich velmi úspěšných chovatelů vločkovníků červených je p. S. Hřiba z Čejkovic, se kterým jsem byl několikrát ve styku. Měl jsem to potěšení shlédnout jeho chovatelské zařízení a mohu říci, že po praktické stránce je na vysoké úrovni a splňuje všechny kladené požadavky. Je vybudováno na stráni nad obytným domem, na okraji vinohradu. Veliká okna zajišťují ptákům po celý den dostatek světla a čerstvého vzduchu. Voliéry jsou osázeny různým rostlinstvem, které působí nejen esteticky, ale nabízí ptákům příležitosti k zakládání hnízd.

O svých zkušenostech pan Hřiba již několikrát referoval v odborném tisku.

Z různých pramenů