Jak se rodí štěňata (červnová nadílka) Je 20. červen brzo ráno, ještě šero. Naše fenka, boxerka Líza, mně budí a chce ven. Během hodiny...
Je 20. červen brzo ráno, ještě šero. Naše fenka, boxerka Líza, mně budí a chce ven. Během hodiny už podruhé. Fofrem se řítíme 5 pater dolů a po chvíli zase zpět. Taky fofrem. A pak to všechno začalo.
V 5.50 hod. se jí narodil první pejsek, vážil 30 dkg, žíhaný, docela dobře rostl, bohužel po několika dnech z neznámých důvodů uhynul. Jmenoval by se Iason.
Jako druhý se jí v 6.30 hod. narodil druhý pejsek, hodně tmavě žíhaný, vážil 42 dkg. Jako maličký měl uši směšně trčící do stran. Dneska, téměř po půl roce je z něj docela fešák. Už u nás zůstal, můj manžel, který celou dobu porodu statečně prospal ve vedlejším pokoji, si ho jaksi adoptoval. Dostal jméno Ivor po mém první boxerovi, která se dožil téměř čtrnácti let.
Třetí v pořadí přišla na svět v 6.40 hod. první z fenek, 42 dkg, tmavší žíhaná, odmala potřebovala trošku víc péče, ale zato z ní vyrostla správná uličnice. Dneska dělá společnici jedné starší boxerce a kromě ní se snaží "terorizovat" i celou lidskou smečku. Dali jsme jí jméno Iveta, po jedné podobně založené známé.
Čtvrtá se v 7.00 hod. narodila padesátideková žíhaná fenka, zprvu nevýrazná, později si svými projevy vysloužila přezdívku "domovnice". Dnes bydlí kdesi v Karlíně a přezdívka jí prý sedí. Pojmenovali jsme ji Iva, po naší dobré sousedce.
Po tomto štěněti si Líza dala chvíli přestávku, všechna 4 štěňata se snažila stále čistit a hlavně pochopit. Já konečně taky, Líza byla březí poprvé, já u psího porodu taky poprvé, nicméně jsem jí první štěňata pomáhala vybalovat z plodových obalů a čistit. Olízala si je sama. Ostatní jsem, zřejmě jsou vedena nějakým instinktem, obstarala sama. Myslím tím hlavně pupeční šňůry. Kupodivu jsem měla včas připraveno vše potřebné, nůžky, desinfekci, haldu papírových plen, váhu a vše další potřebné. Mezi novorozenými štěňaty, nůžkami, desinfekcí, plodovými lůžky, váhou a Lízou jsem kmitala tak, že jsem si vůbec nevzpomněla na možnost zavolat veterináře. Byla (jak jinak) sobota a prostě mě to nenapadlo. Taky asi proto, že nebyl žádný problém.
Takže jsme spolu rodily samy dál.
Ty největší přišly až teď. V 8.30 hod. se vyklubala na svět 60deková baculka Ingrid (jméno po stejně baculaté kamarádce z minulých dob). Této Ingrid baculatost zůstala, když šla do světa, měla 7,5 kg. Vždycky byla hodná, jako každé štěně, které spí a jí. Má se velice dobře, řádí v zahradě kdesi na Kladensku.
Za čtvrt hodiny jí následovala sestřička, 45 dkg vážící, odmalička veselá, "ukecaná", žíhaná s bílým límcem a vysoko bílýma nohama. Dlouho nemohla najít vhodného majitele, jednou si jí kdosi zamluvil a po několika dnech odmítl. Pak měla dlouho smůlu, nikdo ji něchtěl. Vlastně měla kliku, dneska je z ní hvězda rodiny kdesi na Frýdlandsku. Prý se kamarádí s kočkama a loví místní slepice.
V 10.00 hod. se narodil elegantní pejsek, vážil 50 dkg, žíhaný a dodnes má nejhezčí hlavu ze všech štěňat. Dnes dělá radost rodině v Ďáblicích a má velmi dobré vychování. Jmenuje se Ilči. Po něm, v 10.40 hod. se narodila fenka Inka, měla 26 dkg, docela hezká, jako všichni ostatní žíhaná, ale jemnější, křehčí. Vyrostla dobře, není žádný drak. Její majitel před ní nikdy neměl žádného psa, ale věřím, že se fence daří dobře.
Tato štěňata jsem považovala za všechna a pomalu jsem se chystala začít uklízet vzniklý "binec". Líza se tvářila poněkud vyčerpaně a vypadala, že při opečovávání štěňat každou chvilku usne.
Takže jsem si chtěla na chvilku sednout ke kafi a všechno nějak "strávit" spolu s dcerou, která sice v průběhu porodu přišla, ale nijak se zatím neúčastnila. Jen jsem jí dala přečíst můj zápis vah a času porodů jednotlivých štěňat, když se Líza rozhodla pokračovat.
Ve 13.00 hod. porodila pejska o váze opět 60 dkg, žíhaného s hodně bílými znaky. Tento pejsek se během růstu projevovat jako dominantní tvoreček, což mu tuším zůstalo a dneska je obdivovaným členem rodiny u Mladé Boleslavi. Sotva si Líza toto štěně vybalila, už zkušeně sama, a já se postarala o pupeční šňůru, už se cpal na svět další, zase pejsek, padesátidekový s velkými bílými znaky. Můj první dojem byl že jeho hlava vypadá podobně jako hlava mého bývalého muže, proto asi dostal jméno Ivo. A jako on se navyváděl snad nejvíc lumpáren ze všech. Od chvíle, kdy pochopil, k čemu že má nohy, se taky hrozně rád toulal. Byť to bylo jen po porodní bedně, později po celém bytě. Ono se říká, že to nejlepší nakonec, bylo to opravdu poslední štěně, tím náš porod skončil. Tento Ivo je dneska, pokud vím, "pan pes" v rodině na Žižkově.
Celý porod Líze trval od 5.50 hod. do 13.15 hod., to je 5 hodin 20 minut. Štěňata vážila celkem 4,55 kg (nevím, jak se do ní mohla vejít). Pokud vím, žádnému z těchto štěňat nezůstalo jméno od nás, všichni si je pojmenovali po svém.
Vynalézavost štěňat neznala mezí, všechny běžné rošťárny prováděli kolektivně, ale každé z nich mělo ještě navíc své vlastní "číslo". Ale o tom až někdy příště.