Králíkářská Evropa

Při podrobnějším pohledu na jednotlivá plemena a barevné rázy, lze mimo již uvedené skutečnosti konstatovat u jedněch srovnatelnou kvalitu se zahraničními vystavovateli u druhých značný propad. Belgičtí obři splnili očekávání a byli na úrovni v typu. Titul Evropský šampion získal chovatel Menčík. Bílý obr našich chovatelů zaostává v typu i srsti, podobně jako vystavení NOS. U FBA je vidět příliv importovaných zvířat stejně jako u FBdiv a titul EŠ získal chovatel Mouka, žel u žlutého rázu je ještě co zlepšovat v barvě, kde je vidět zazovitá obruba uší a u některých i pesík na zádi. Moravští modří nepřesvědčili a zejména různorodý pohled na barvu u jednotlivých vystavovatelů je až příliš patrný. FB žlutý - EŠ na kol. př. Hřídel. Slovinský modrý, kterého jsem viděl poprvé, připomínal modrošedého vídeňáka velikostí mezi Vmš a Čm. Králík šampaňský byl prezentován jedinou kolekcí a některá zvířata měla pěknou barvu a typický motýlek a velmi solidní uši. U králíků Vss je potěšitelné, že u nás chovaní králíci snesou i přísnější pohled zahraničního posuzovatele, žel úspěšní chovatelé klubu zústali za metou a titul EŠ získal př. Jedlička - nečlen klubu.

NVS tvar, typ i stříbřitost našich zvířat zaostala za zvířaty zahraničními, zejména proto, že je zde úzká chovatelská základna. Činčily velké jsem posuzoval a mohu konstatovat, že u nás chovaní králíci jsou na vysoké úrovni, jak v typu, srsti i barvě v porovnání se naši chovatelé více zaměřují na housenkování oproti typu zvířat zahraničních. Nejkvalitnější kolekci i jednotlivce předvedl př. Šíma a získal EŠ. Králíky meklenburský strakáč lze kvalitou srovnat se zahraničními, žel v kvalitě srsti jsme o kousek pozadu. Míšenští berani, které na našich výstavách snad ani nelze vidět, vystavili dvě kolekce průměrné kvality chovatelé ze SRN. U u nás velmi rozšířených Nb lze kladně hodnotit typičnost, ale srst hodně zaostávala za zvířaty zahraničními a proto byli tito i bodově níže hodnoceni. U anglických beranů lze konstatovat srovnatelnou kvalitu v typu u některých našich zvířat. Bílý venkovský (podobný u nás kdysi známý dánský bílý) vystaven v jedné kolekci moc nepřesvědčil a svým typem: úzké hlavy, měkčí uši, zřejmě u našich chovatelů oblibu nezíská. Vídeňští modří: v tomto plemeni byla obrovská konkurence, protože se zúčastnila kompletní Evropská špička. Z našich se líbila zvířata chovatelů př. Krále a Pozdníka, žel na EŠ nedosáhla. U vídeň. černých byla některá zvířata srovnatelná se zahraničními, EŠ nedosáhla. U vídeň. černých byl některá zvířata srovnatelná se zahraničními, EŠ získal př. Švíbek. Líbila se zejména barva a lesk. Z králíků Vs se líbila zvířata chovatelky Lakomé, kdy vynikal typ, tvar, ale srst byla o poznání horší než u zahraničních, přesto získala titul EŠ. Modrošedí vídeňáci byli pěkní v typu i barvě a z našich se líbili králíci př. Zuzky. U burbundských králíků se zlepšila barva (konečně to nejsou Nč s delším uchem) a kvalita se vyrovnává chovatelům ze Švýcarska a Rakouska, EŠ získal př. Hora. Hototští králíci v Brně vystavení značně zaostávali a vyjma první kolekce byli pod průměrem. U nás velmi rozšíření kaliforňáci byli v závěsu za jedinou kolekcí chovatele ze SRN, p. Sturm. Nitranští překvapili typem i barvou. Vídeňští bílí byli velmi poškozeni Švýcarským posuzovatelem Waltrem Baumgartnerem, kdy tento králíky typu Hylla, Zika (brojlerový králík) upřednostňoval a jeho výkon byl pro většinu návštěvníků nepochopitelný.

Mě samotnému bylo smutno. Přestože byli naši chovatelé takto "zesměšněni", líbili se králíci chovatelů Kubíčka, Zensta a Zrzavého. U KuV přetrvávají problémy ve tvaru i zbarvení a podle toho byli také hodnoceni níže. Novozéladští červení doplatili na nevyrovnanost kolekcí, přesto titul EŠ získal př. Koczai a také př. Vavrouch. Pět a půl kolekce králíka japonského se předvedla v průměrné kvalitě a i v zahraničí zřejmě bojují o svou přízeň chovatelů. V chovech tříbarevných strakáčů je příliš vidět úzká příbuzenská plemenitba našich chovatelů, proto lepší byli králíci ze zahraničí. Zaječí - již při "vyskladňování" zahraničních zvířat bylo jasné, kdo bude určovat kvalitu. Tito výrazně předčili v typu, tvaru (zádě téměř bez kostí) a také v barvě. O srsti nemluvím. Králíci duryňští vystaveni v průměrné kvalitě. Nad rámec vynikala kolekce chovatele Pavlíka, který také získal EŠ. Bílopesíkatí černí zaostávali za zvířaty ze zahraničí. U českých luštičů zaujala barva, žel jsou značné problémy v typu (úzké delší hlavy, měkčí uši), ale zejména v utváření zádí (až náběhy na sraž. záď). Siamští velcí překvapili a to proto, že jde o mladé plemeno.

Vysokou kvalitu drželi hlavně žlutí př. Řídkého. Zemplínští vystaveni ve čtyřech kolekcích byli jen průměrné kvality. Podobně jako naši ČA. U králíků českých strakáčů se ukázaly problémy již dlouhou dobu známé, hlavně ve tvaru a tříbodová srážka jasně ukazuje, že ČS nedělá jen kresba, ale také tvar a typ! To platí u všech barevných rázů. Přesto se našlo několik kvalitních jedinců a zvířata př. Odehnala byla solidní a tento získal titul EŠ, v havanovitých pak př. Martinec. Malý strakáč chovaný v zahraničí pak jasně ukázal, kde jdou přednosti těchto strakáčů, výborný typ, perfektní tvar i výborná kresba snad otevřela oči našim chovatelům ČS. Aljašky: i zde je jasný výrazný rozdíl v kvalitě zahraničních králíků, perfektní typ, tvar, vynikající srst a hlavně lesk, jsou pro nás zatím snem. Vyrovnanost kolekce chovatele K. Lubera ze SRN těmto vévodila. Podobně naše havany byli horší v typu, barvě, srsti i podsadě.

Pokračování příště