Dotaz: "Co dělat, když při líhnutí vypnou proud?"

S problémy nouzové situace v povědomí, stejně tak jako s otázkou denního chlazení vajec během inkubace, jsme se pokusili dát dohromady informace z výzkumu a vlastní zkušenosti a návrhy.

Z výzkumu prováděného mnoho let skupinou vědců pod vedením H. Lundyho vyplývá, že pro vývoj embrya ve vejci lze rozlišit 5 teplotních zón. Každá je charakterizována rozdílným efektem na vývoj embrya. Zóny nemají ostré hranice. Do určité míry se překrývají, neboť teplotní rozpětí závisí na době, po kterou je embryo vystaveno určitým podmínkám a na stáří embrya.

Obvykle byla většina vědeckých výzkumů týkajících se inkubace založena na práci s líhněmi s cirkulujícím vzduchem (uvnitř líhně nejsou teplotní rozdíly). Za výzkumný materiál sloužila slepičí vejce.

Charakteristika jednotlivých zón:

1. Zóna přehřátí (nad 40,5 st. C)

Při konstantní teplotě nad 40,5 st. C nelze očekávat vylíhnutí žádného embrya. Následek krátkodobého vystavení vajíčka vysoké teplotě však nemusí být nutně smrtelný. Embrya do 6 dní jsou zvláště citlivá, starší embrya jsou tolerantnější. Např. embrya do stáří 5 dní mohou být usmrcena po několikahodinovém vystavení teplotě 41 st. C, ale starší zárodky mohou přežít působení teploty až 43,5 st. C po několik hodin.

2. Zóna možného líhnutí (35-40,5 st. C)

V rozmězí 35-40,5 st. C je možný vývoj embrya. Optimum (pro slepice) je 37,8 st. C. Při nižších a vyšších teplotách vzrůstá pravděpodobnost vývoje deformovaných a špatně vyvinutých kuřat. Nad 40,5 st. C žádné embryo nepřežije.

Stálá teplota pod optimem zpomalí vývoj a zvýší úmrtnost. Je opět evidentní, že mladší zárodky jsou vnímavější k nepřetržité nižší teplotě než starší embrya. (Dokonce může být i prospěšné po 16 dnech inkubace snížit teplotu o 2 st. C). Zdůrazňuji slovo "nepřetržitě", neboť důsledek krátkého snížení teploty je odlišný.

3. Zóna nepřiměřeného vývoje (27-35 st. C)

Při teplotách nad 27 st. C se vajíčka začnou vyvíjet. Vývoj je ale nerovnoměrný, některé části zárodku se vyvíjí rychleji než jiné a některé orgány se nevyvinou vůbec. Při konstantní teplotě pod 35 st. C není pravděpodobné, že by některé embryo přežilo až do vylíhnutí. Obvykle je srdce zvětšené a vývoj hlavy mnohem pokročilejší než vývoj trupu a končetin. Teplota u dolní hranice tohoto rozmezí se někdy označuje jako fyziologická nula - prahová teplota pro vývoj embrya. Bohužel různé orgány mají rozdílné prahové hodnoty teploty v důsledku určité samostatnosti.

4. Zóna přerušeného vývoje (-2 st. C-27 st. C)

Pod 27 st. C se neodehrává žádný vývoj zárodku. Před započetím inkubace by měla být vejce skladována v tomto teplotním rozmezí (nejlépe okolo 15 st. C).

5. Zóna chladového poškození (pod -2 st. C)

Pod tímto prahem se začnou vytvářet ve vajíčku krystalky ledu, které mohou trvale poškodit vnitřní struktury. Vajíčka mohou po určitou dobu ležet v teplotách blízkých bodu mrazu bez poškození.

Předchozí rozbor nám dává představu o tom, co se může stát s ptačím zárodkem drženým nepřetržitě nebo po dlouhou dobu v určitém teplotním rozmezí. Samozřejmě, že inkubace při kterékoli jiné teplotě než optimální je z praktického hlediska méně zajímavá. Tyto informace nám však pomohou lépe pochopit, co by se mohlo stát, kdyby se vejce náhodně přehřála nebo podchladila.

Dřívější vědecké informace jsou především výsledkem pokusů týkajících se přerušovaného podchlazování vajec. Je evidentní, že v raných fázích inkubace podchlazení vajec pod hodnotu fyziologické nuly (řekněme 25 st. C) poškodí vejce méně než podchlazení při teplotách nad touto hodnotou. Embrya do stáří 7 dní mohou přežít podchlazení při teplotě blízké bodu mrazu po dobu 24 hodin i více bez poškození. Podchlazení opožďuje líhnutí, ale ne o stejnou dobu jako byla doba podchlazení. Zdá se, že zárodek je schopný se do určité míry s nižší teplotou vyrovnat. Čím starší je embryo, tím větší je pravděpodobnost smrti z podchlazení pod 27 st. C.

Další experimenty se zaměřily na podchlazování vajec na teploty, při nichž dochází k nerovnoměrnému vývoji. Ve všech těchto pokusech byla zaznamenána zvýšená líhnivost o 2-25 % a v případě kachen a hus dokonce ještě vyšší. Není však jisté, zda to bylo způsobeno podchlazením samotným nebo také změnami vlhkosti či hladiny CO2.

Závěry těchto informací mají několik praktických důsledků:

1. Chlazení vajec po krátkou dobu (asi 30-40 minut) v pravidelných intervalech (řekněme 1krát za 24 hodin), v kterémkoli stadiu inkubace nemá žádný škodlivý efekt a je naopak prospěšné.

2. Pokud je pravděpodobné, že chlazení bude delší (déle než 2 hodiny), další způsob zacházení závisí na stadiu vývoje. Pokud byla vejce čerstvě dána do líhně, doporučuje se je rychle ochladit na 5-20 st. C a udržovat je v tomto rozmezí - nejlépe v chladničce. Takto mohou být vejce uchována i 14 dní. Větší ztráty lze očekávat, pokud k ochlazení došlo v pozdější fázi inkubace. Např. vážné ochlazení vajec krátce před líhnutím může způsobit smrt zárodků. Je důležité učinit kroky k zamezení ztrát tepla. Necháme inkubátor zavřený a pokud je to možné, zvýšíme teplotu v místnosti. Metabolické teploty od zárodků je udrží v potřebné teplotě poměrně dlouhou dobu.

3. Vyhněte se delšímu udržování vajec v raných fázích inkubace v zóně nerovnoměrného vývoje (27-35 st. C), jinak dojde s větší pravděpodobností k smrti nebo abnormálnímu vývoji.

4. Vyhněte se přehřátí v kterékoli části vývoje, zvláště pak v časných fázích inkubace. Pamatujte, že teplota odečtená z teploměru není táž, jako teplota embrya při ochlazení nebo ohřívání. Teplota vajec se opožďuje oproti teplotě vzduchu. Např. ochlazením vajec slepic jejich přemístěním z líhně do místnosti o teplotě 20 st. C na 30-40 minut se sníží teplota uvnitř vajec pouze o 3-5 st. C. Menší či větší vejce než slepičí reagují rychleji nebo pomaleji.

Existuje jen málo informací o vlivu chlazení na vejce jiných druhů. Ochlazování kachních a husích vajec v pravidelných intervalech je prospěšné. Naše vlastní zkušenosti toto potvrzují a známe případy značného ochlazení vajec na dlouhou dobu bez poškození. Je zde viditelná analogie přírodních procesů pravidelného ochlazování vajec. Většina druhů ptáků opouští hnízdo na krátkou dobu k nakrmení. Je možné, že ochlazení a opětovné zahřívání stimuluje zárodky k růstu. Divoce žijící druhy mohou být více citlivé na podnět ochlazení. Určitě zde nejsou žádné důkazy, že by krátké ochlazení bylo škodlivé.

Doufáme, že toto vysvětlení umožní chovatelům ptáků odhadnout míru poškození při nehodách. Určitě by mělo zmírnit obavy z ochlazení při ručním otáčení vajec nebo jejich kontrole.