Alexandr růžový vousatý
Alexandr růžový vousatý Nikdy bych nevěřil, že se u mne ve voliéře objeví některý z druhu alexandrů, zejména, když jsem při návštěvách u c...
Nikdy bych nevěřil, že se u mne ve voliéře objeví některý z druhu alexandrů, zejména, když jsem při návštěvách u chovatelů viděl, co někteří jedinci dokáží. Prokousané pletivo, díry ve voliérách dřevěných i zděných, rozkousané budky, krmítka ap., rovněž jejich hlasový projev mi nesvědčil. Až jednou se přihodilo něco, co můj názor přiměřeně změnilo. Při návštěvě chovatele v Maletíně jsem obdivoval velkou letní voliéru s přístřeškem, kde bylo ve společenství agapornisů růžohrdlých možno vidět dva samečky alexandrů růžových vousatých.
Tito větší ptáci nejenže menším agapornisům neubližovali, ale naopak respektovali jejich teritorium, zvláště tam, kde byly zavěšeny budky. Při pohledu na voliéru mi došlo, že ji tito krasavci - alexandři vůbec nepoškozovali. Když mi navíc chovatel sdělil, že to měl být pár, ale po přepeření bylo všechno jinak, rozhodl jsem se a požádal o přenechání jednoho z alexnadrů. Tak se také stalo a u mne ve sklep. voliéře poletoval první alexandr. Zanedlouho se mi podařilo sehnat samičku, sice nepřepeřenou, ale jak se pozdějí ukázalo, chovatel se nemýlil. Ptáci k sobě přilnuli a když jsem začátkem nového roku viděl, že samec krmí samici, která také začala navštěvovat kmenovou budku, byl jsem přesvědčen, že je všechno v nejlepším pořádku, ale nebylo tomu tak.
Budka měla dno pouze z linolea a samice, když zpřeházela výplň v budce a narazila na zmíněné dno, budku opustila. Krátce nato snesla při posedu na pletivě. Zoufale jsem se vrhl na literaturu, kde jsem vyčetl, že dno musí být ze dřeva, aby samice mohla vyhloubit alespoň mělký důlek. Proto jsem do zmíněné budky vložil dno z 4 cm silného smrkového dřeva. Samice tuto změnu zaregistrovala a budku začala opět navštěvovat. Toho roku však k hnízdění nedošlo, ačkoliv se ptáci ještě několikrát krmili. V průběhu léta jsem sehnal další chovný pár alex. růž. vousatých, kterým byla k disp. protilehlá voliéra. Alexandři mě překvapili svým klidným chovnáním a za celý den se ozvali pouze individuelně. Dokonce i po přidání dalších dvou párů se chovali vzorně, s výjimkou, kdy mi při krmení ulétl jeden kus a volně poletoval mezi voliérami. Po odchycení a návratu do svého se ptáci velmi brzy zklidnili. Nevzrušovali se ani při poklízení a to ani když začali hnízdit.
Menší problémy nastaly, když vylétla mláďata a začala divoce poletovat po voliéře. I tato situace neměla dlouhého trvání a brzy se stabilizovala. Když jsem dokončil další voliéry a obsadil je dalšími pap. mnohobarvými a amaz. modročelými, ujistili mě tito alex. růž. vousatí, že nejsou všichni stejní a při zachování určitých pravidel, (plné mezistěny), pokud je nemáme - nechovat alexandry vedle sebe ap., můžeme je chovat i v místnosti ve více párech, nebo ve společnosti jiných druhů. Závěrem bych chtěl dodat, že ani po stránce krmení s nimi není problém, proto mohu tento druh vřele doporučit. V budoucnu se chci věnovat dalším druhů alexandrů a jak se mi povede, dám vědět někdy příště.
