Odchov amady modrolící Úvod: Na 6. speciální výstavě drobných exotů Nymburk 1998 bylo vystaveno mnoho zajímavých druhů především astrildo...
Úvod:
Na 6. speciální výstavě drobných exotů Nymburk 1998 bylo vystaveno mnoho zajímavých druhů především astrildovitých pěvců. Dověděl jsem se to z výstavního katalogu, který mi zaslal a odbornými poznámkami opatřil kolega Petr Malinský. V kleci č. 85 byl vystaven pár amad modrolících s odchovem a byl označen jako "nejzajímavější odchov roku". Vystavovatelem byl p. Jiří Vlasák z Lovčic, jehož adresu mi kolega Malinský také obstaral. Ještě touto cestou mu moc děkuji za ochotu.
Po amadách modrolících jsem v dobách, kdy jsem se věnoval výhradně drobným exotům, velice toužil, ale nepodařilo se mi je nikdy získat. Dovážely se tehdy opravdu ve velikém množství, jak jsem se o tom mohl několikrát přesvědčit přímo u holandských a belgických importérů, i jejich cena byla přijatelná, ale krátce, neměl jsem potřebné štěstí. Stále se o ně zajímám a v dosažitelné literatuře sleduji zprávy o odchovech. Docílit odchov totiž není snadné, neboť má specifické požadavky. Gratuluji kolegovi Vlasákovi k chovatelskému úspěchu a věřím, že se mu podaří vybudovat perspektivní chovný kmen, aby mohl tento ptačí druh dělat radost i jiným chovatelům. Kolega Vlasák mi zaslal článek o svých zkušenostech, který předkládám čtenářům zpravodaje FAUNA.
Předávám slovo kolegovi J. Vlasákovi:
Amady modrolící se mi velice líbily a proto jsem si před dvěma lety pořídil na výstavě v Nymburce 4 kusy. Pocházely z odchytu a měly to být dva páry, ale po přepeření jsem zjistil, že se jedná o 3,1. Po kratší době uhynul samec a samice. Zbyli mi dva samci a tak jsem začal shánět samici. Dověděl jsem se, že p. Skokan koupil od dovozce p. Laubeho několik párů a tam mi jednoho samce vyměnil za samici. Po svých zkušenostech jsem zjistil, že dovozci často sestavují pár tak, že dají dohromady vybarveného samce a mládě, které má být samice. Popis: samec - čelo, hrdlo a strany krku kobaltově modré, uzdička černá, ostatek vrchu těla zelený. Vrchní krovky ocasní šarlatově červené. Střed prsou a břicho šarlatově červené, ostatek spodiny oranžově žlutý. Krovky křídelní zelené, letky černé. Prostřední pera ocasní šarlatové, dvě z nich jsou prodloužená, na koncích silně zúžená, krajní jsou černohnědá s karmínovými okraji. Zobák je černý, nohy hnědé.
Někdy se mezi samečky vyskytnou jedinci se žlutým břichem. Jedná se o vzácnou mutaci vyskytující se i v přírodě (viz monografie Steinbacher-Wolters-Immelmann).
Samice - spodina je okrově žlutá, zelené zbarvení je kalnější, spíše žlutohnědé, hlava je kalně zelená. Prostřední pera ocasní nejsou prodloužená.
Mláďata jsou svrchu šedozelená, hlava je čistě šedá, spodina hnědavě bílá. Vrchní čelist zobáku je tmavá, spodní červenavě rohobarvá.
Výskyt: Amada modrolící obývá ostrovy Sumatra, Jáva, Borneo, Moluky. Žije skrytě v bambusových porostech a na okrajích pralesů. Živí se travními semeny, ale také rýží ap. Hnízda si staví v křovinách nebo v popínavých rostlinách vinoucích se po kmenech stromů nízko při zemi, ale i ve výškách až 20 m. Jako stavivo používá kořínky, rostliná vlákna a suché listí. Hnízdo má kulovitý tvar a po straně velký vletový otvor.
Sestavený pár amad modrolících jsem umístil do voliéry 150x150x150 cm (DxŠxV). Na její zadní stěnu jsem upevnil dubové větvičky s listím a silnější stonky slámy ze senegalského prosa a tím jsem vytvořil houštinku. Do této houštinky jsem zavěsil dvě hnízdní budky. Jedno o rozměrech 15x15x15 cm, druhou 25x15x15 cm. Obě měly kulatý vletový otvor o průměru 5 cm.
Ptáci zpočátku nejevili o hnízdění žádný zájem. Proto jsem sháněl v různé literatuře něco o chovu těchto amad. Dočetl jsem se, že někde v Německu bylo chováno více párů amad modrolících pohromadě. Pan Jüstel z Nymburka, který měl také pár těchto amad, mi ho půjčil, abychom je dali dohromady. Jakmile jsem páry pustil k sobě, okamžitě se začali samci honit po celé voliéře. Samice seděly každá na jiném konci voliéry. Když se situace neměnila, asi po dvou týdnech jsem pár p. Jüstla odchytil a vrátil jeho majiteli.
Po uplynutí dalších dvou týdnů začal mít můj pár o hnízdění zájem a v té větší budce začal stavět hnízdo. Jako stavivo použil slámu ze senegalského prosa, kterou si samec sám naštípal. Hnízdo bylo kulovité a bylo velmi těžké do něho nahlédnout. Za několik dalších dnů začala samice snášet. První snůška čítala 5 vajec, na kterých oba rodiče střídavě pilně seděli. Asi týden po nasednutí jsem vajíčka prohlédl a zjistil jsem, že jsou všechna oplozená. Za 14 dnů po nasednutí se vylíhlo pět mláďat, která oba rodiče dobře krmili. Nyní zahřívala mláďata většinou samice, samec jen ojediněle.
Ke krmení jsem dával v jedné misce bezpluchý oves a lesknici, ve druhé misce vaječnou míchanici a ve třetí naklíčený bezpluchý oves a lesknici. Míchanici jsem připravoval ze strouhaného piškotu, strouhané mrkve a vařeného vajíčka s nadrobno nasekaným žabincem-ptačincem, vše posypané vitaminy zn. VITAMIX EX-A. Naklíčené zrniny, bezpluchý oves a lesknici, jsem také posypal Vitamixem Ex-A.
Amady krmily především naklíčeným zrním a míchanicí. Přesto, že pár krmil mladé velmi dobře, vylétla z budky pouze 3 mláďata, která byla drobnější. Většinou se pohybovala po zemi, protože ještě neuměla dobře létat. Z těchto tří vylétlých mláďat zůstalo na živu pouze jedno, které bylo trochu silnější.
Týden po odstavení mláďat začal pár znovu hnízdit. Hnízdo si postavil ze stejného materiálu a v téže budce, jako při prvním hnízdění. Snůška čítala tentokát 6 vajec, která byla opět všechna oplozená. Za 14 dnů se vylíhlo pět mláďat o které rodiče velmi svědomitě pečovali a také dobře krmili. Z budky vylétla pouze tři mláďata. Dvě z pěti vylíhlých uhynula v budce. Tentokrát všechna tři vydržela až do úplného osamostatnění. Po skončeném hnízdění začal pár přepeřovat a odpočívat.
V chovné místnosti jsem udržoval trvale teplotu 28-30 st. C, protože rodiče zahřívají mladé jen velmi krátkou dobu. Mláďata jsem odstavoval tři týdny po vylétnutí z hnízda. Vyšší teploty vyhovovaly i amadinám nádherným.
Pozn.: Odchov amad modrolících v popisovaných podmínkách lze hodnotit jako mimořádný úspěch a štěstí chovatele Vlasáka. Věřím, že po zajištění potřebné teploty v hnízdě nebo v jeho bezprostřední blízkosti a rozšířením jídelníčku budou další odchovy probíhat plynule a bez ztrát.