Soužití ptáků
Soužití ptáků Ačkoliv zcela jistě každý chovatel dělá pro své miláčky co je v jeho silách, a nemusí se vždy jednat jen o exotické ptactvo,...
Ačkoliv zcela jistě každý chovatel dělá pro své miláčky co je v jeho silách, a nemusí se vždy jednat jen o exotické ptactvo, dostane se někdy do situace, že mu přes veškerou snahu něco uhyne a on pak musí uhynulý kus doplnit novým, aby měl znovu celý pár a nebo při nesouladu obou jednoho vyměnit. Zvláště zůstane-li nám kus osvědčený a my chceme zachovat jeho potomstvo. Pokud se jedná o ptáky mladé, bývají potíže s výměnou nebo náhradou menší a po menším odhánění jednoho druhým se vše v krátké době uklidní. Vyměnění ptáci se brzy tak snáší, že sedají a nocují společně vedle sebe. Snažíme-li se však znovu spárovat lichého ptáka ze staršího chovného páru, je tu určité riziko. Někdy dojde okamžitě po vpuštění nového partnera k jeho napadení a my musíme rychle zasáhnout, abychom o něho nepřišli. Zvláště staří samci jsou k novým a mladším samicím velmi agresívní a náš zásah bývá nezbytný. Jsou známy i případy opačné, kdy starší samice napadla mladšího samečka. Pak je dobré, nechat nový kus asi 1-2 týdny ve vedlejší voliéře, aby si na sebe zvykli. Mnohdy ale ani to nepomůže, a my musíme hledat nové řešení, zpravidla nový kus. Jsou ale i případy, že po vpuštění se ptáci spojí i když se předtím nikdy neviděli. Mě se jednou stalo, že asi za 10 min. po vpuštění nového samečka penanta začal samici krmit i když byla o pět let starší a v krátké době zahnízdili. Pokud je to možné, raději kupuji starší samice nebo mladší samečky u všech druhů. Starší samice se podle mě lépe přizpůsobí chování mladšího samečka, než opačně, ale rozhodně to není pravidlem, měl jsem za 30 let i případy opačné.
Zrovna letos jsem sehnal a sestavil pár penantů, kde je samice mladší než samec, což dělám, jak jsem psal, dost zřídka. Ke všemu jsem porušil svůj osvědčený postup a vpustil samičku k samci, jindy to dělávám obráceně. Jeví se mi to lepší, protože samec mnohdy respektuje samici jako "domácí" a bývá mírnější. Ani to však není žádným pravidlem. Podle předpokladů začal samec samici honit a tak jsem hlídkoval u voliéry. Nezaútočil na ni nijak ostře, ale pomalu a vytrvale. V proletové části mu snadno unikala a s přibývajícím časem útoků ubývalo. Horší to bylo, když jsem je večer zahnal do zimoviště, což od podzimu dělám. V létě jsou v proletu i v noci. V tomto menším prostoru neměla tolik místa a po chvíli skončila udýchaná na zemi. Znovu jsem musel zasahovat a samce "usměrnit", což si nechtěl nechat líbit. To trvalo asi měsíc. Venku si ji už nevšímal, ale uvnitř ji honil každý den. Při jednom takovém honění mi došla trpělivost, otevřel jsem voliéru a dal mu výchovnou lekci čepicí, kterou nosím. Samozřejmě jsem ho jen lehce plácl, abych mu něco neudělal. Ten si pak sedl na bidlo a očkem mě pozoroval. Od té doby se mé čepice bojí a když samici začne honit, stačí ji sundat z hlavy a je klid, sedí v rohu, samice si k němu může klidně přisednout a nocují vedle sebe až do rána. Jsem zvědav, jaký vliv bude mít tato lekce v létě na hnízdění.
