Zvonohlíci - cizokrajní zpěváci V chovech cizokrajného ptactva se často objevují afričtí zvonohlíci. Chovatelé, kteří je již chovali, se k...
V chovech cizokrajného ptactva se často objevují afričtí zvonohlíci. Chovatelé, kteří je již chovali, se k nim stále vracejí pro jejich nenáročnost, pohyblivou bystrost a zpěv. Tito milí zpěváčci však mají, pokud se to tak tá říci, jednu nectnost: v době hnízdění jsou hašteřiví vůči svým druhům. Po vyhnízdění však žijí v hejnu a jsou snášenliví i s jinými druhy ptáků. Je obdivuhodné, jak v době hnízdění dokáží srdnatě hájit hnízdo, ale zvyknou si i na jiné druhy ptáků v kleci a v těchto podmínkách i hnízdí. Všichni se až na malé výjimky poměrně dobře ochočí.
Já jsem choval např. zvonohlíky šedé v kleci velikosti 100x50x50 společně s dalími ptáky, kde zcela pravidelně hnízdili a vyváděli mladé. Bylo zajímavé, že v blízkosti hnízda snesli přítomnost jen určitých druhů ptáků spíše větší velikosti.
Zvonohlíků je několik druhů, např. zvonohlík tlustozobý, Hartlaubův, mozambický, šedý, angolský, bělohrdlý, bělobrvý, žlutobřichý a další. V našich chovech cizokrajného ptactva uvidíme pravidelně zvonohlíka Hartlaubova, mozambického a šedého. S těmito druhy nohlíci jsou velmi blízkými kanáru divokému a zvonohlíku zahradnímu. Snadno se s ním kříží, jakož i s jinými druhy.
Sameček zvonohlíka Hartlaubova má temeno hlavy šedé a kostřec žlutý. Horní krovky ocasní má šedohnědé, ostatní vrch těla olivově zelený, čelo a nadoční pásek jsou žluté. Spodina je žlutá, křídlo a ocas černohnědé. Zobák rohově hnědý, nohy černohnědé. Samička je zbarvená stejně, ale všechny barvy jsou matnější. Je 10-12 cm dlouhý, křídlo asi 6,6 cm a ocas 4,5 cm dlouhý. Jeho vlastí jsou travnaté stepi s nízkou keřovou a stromovou vegetací v západní Africe.
Sameček Zvonohlíka mozambického je zbarven podobně jako předešlý druh, avšak temeno hlavy je olivově zelené jako hřbet. Uzdička je výrazně černá. Zbarvení samičky je rovněž matnější. Jeho vlastí jsou travnaté stepi s nízkou a nesouvislou vegetací v jihovýchodní Africe, na západě až po Kongo. Je 10-12 cm dlouhý.
Oba druhy zvonohlíků potřebují stejné podmínky pro chov i rozmnožování. Snadno hnízdí a spolehlivě vychovávají mladé ve velkých klecích nebo voliérách. Hnízdo si stavějí otevřené, podobně jako Kanár. Jako stavivo berou trávu a seno, raději šak stříhanou cupaninu z jutových pytlů a sisálových vláken, na výstelku používají nejraději peříčka. Hnízdo staví samička, také sama sedí. Jsou však také samečci, kteří alespoň někdy na krátkou dobu samičky vystřídají. Snůška je 4 vajíčka, doba zahřívání je 13 dnů. Vylíhlá mláďata těchto zvonohlíků jsou pokrytá bílým chmýřím. Mláďata opouštějí hnízdo za 18 až 22 dnů a jsou asi 14 dnů samečkem dokrmována. Mláďata krmí naklíčeným zrním, vaječnou míchanicí, rozstříhanými moučnými červy a čerstvými mravenčími kuklami. Měl jsem zvonohlíky, kteří brali i sušené mravenčí kukly buď celé, nebo jen jejich obsah.
Zvonohlíky krmíme různými druhy prosa, senegalským prosem, mohárem, čumízou, lesknicí, řepkou, nigrem, mákem, přidáváme drcený semenec, někteří jej berou i celý. Dále dáváme semena salátu, olše a břízy, žabinec, salát, smetánku (pampelišku). Někteří jedinci uvítají pupeny ovocných stromů a nezralé klasy jitrocele. Velice rádi se koupají. Na zimu příliš citliví nejsou.
Dalším, velmi často chovaným druhem je Zvonohlík šedý, ačkoliv je jeho zbarvení poměrně skromné. Je šedý, pod bříškem špinavě bílý. Samička se těžko rozeznává od samečka, bývá tmavší a má více osténků na břiše a hrudi. Je asi 10-11 cm dlouhý. Jeho domovem jsou travnaté stepi na západě a severu východní Afriky. Hnízdí zde na stromech i v nízkém křoví. Hnízdo si staví malé, vystýlá jemnými travinami, snáší 3-5 vajíček. Po 13 až 15 dnech se líhnou mláďata, která jsou pokrytá černým chmýřím. Mláďata jsou krmena starými z volete a ozývají se cvrčivým hlasem. Zvonohlíci se živí zralými i nezralými semeny a pupeny, v době hnízdění sbírají také hmyz. Jsou dobrými zpěváky. Zpívají po celý den a téměř po celý rok. V době hnízdění jsou v páru a po vyvedení mláďat se shlukují v malá hejna. Mláďata opouštějí hnízdo asi po 20 dnech a jsou ještě asi 10 dnů rodiči dokrmována.
Zvonohlík šedý hnízdí poměrně spolehlivě nejen ve voliéře, ale i v kleci. Úspěch bývá zaručen zvláště když se ptáci naučí brát měkký žír, mravenčí kukly i moučné červy. Hnízdo staví volně na větvičce nebo v drátěném hnízdě, podobně jako kanáři. Je malé a otevřené. Jako stavivo se nejlépe hodí kokosové nebo sisálové vlákno a lesní tráva. Ke krmení podáváme všechny druhy prosa, čumízu, mohár, lesknici a něco málo loupaného ovsa. Rádi berou také niger a mák, semeno salátu, olše a břízy. Důležité je dávat také naklíčené nebo nezralé proso, čumízu, mohár a nezralé jitrocelové klásky, to vše zvláště u jedinců, kteří neberou měkký žír, mravenčí kukly a moučné červy. Na doplnění můžeme podávat zelené krmivo, jako žabinec, salát, pampelišku.
Zvonohlík šedý se poměrně dobře kříží s kanárem. Po dovozu bývají zvonohlíci dosti choulostiví, ale když si zvyknou, jsou vytrvalí a proti zimě dosti otužilí. Zajímavý zvyk mají dovezení ptáci, kteří stále přivírají oči, což dělá dojem, že mají nějakou oční chorobu. Příčina není dosud známa. Chovatel však nemusí mít obavu, protože se o chorobu nejedná. Po čase to přestanou ptáci úplně dělat.
Závěrem lze říci, že zvonohlíci jsou pro chovatele velmi zajímaví. Zvláštní pozornost potřebují jedinci čerstvě dovezení. V té době jim dopřejeme dostatek klidu a zvýšenou teplotu. Po uvyknutí na nové prostředí, teplotu a různost krmiva budou vytrvalí a odolní. Zvláště je důležitá adaptace na prostředí a společnost ostatních ptáků. Zvonohlíci jsou dobří a vytrvalí zpěváci, kteří každého návštěvníka upoutají svojí živostí a nevšedním chováním.