Americká hrubosrstá (drsnosrstá) kočka je unikátním plemenem odvozeným z amerických krátkosrstých koček.
Standard hrubosrstých koček se až na drobné odchylky shoduje se standardem amerických krátkosrstých koček. Jde také o statné, podsadité zvíře s kulatou hlavou, avšak hrubosrsté kočky mají oproti krátkosrstým vyšší lícní kosti a silnější osvalení. Bývají také o něco těžší.
První drsnosrsté kotě přišlo na svět roku 1966 na farmě ve státě New York v USA. Jeho rodiči byly dvě krátkosrsté kočky.
Čas spolu s dalším šlechtěním ukázal, že jde o dominantní mutaci (Wh), tedy k výskytu znaku (hrubé a zvlněné srsti) stačí výskyt pouze jedné mutované alely (formy genu). Z tohoto důvodu je zřejmé, že ke vzniku mutace muselo dojít právě u onoho prvního kotěte.
Hrubosrstý kocourek vzbudil zájem místní chovatelky, která započala s chovem těchto unikátních koček. Díky dominantnímu charakteru znaku se hrubosrsté kočky poměrně snadno šlechtily - ze spojení hrubosrsté a krátkosrsté kočky byla přibližně polovina vrhu hrubosrstá, navíc se ukázalo, že vloha pro hrubou srst není spojena s žádnou zdravotní komplikací a je tedy možné pářit spolu dva hrubosrsté jedince.
Jedinci s genem Wh v homozygotním stavu (oba geny s mutací, tj. Wh Wh) mají výraznější strukturu srsti, i u koček se stejným genetickým základem se však míra zvlnění či struktura srsti může odlišovat. Také v průběhu života se srst hrubosrstých koček mění, roli hrají i cyklické změny počasí (zvláště chodí-li zvíře ven).
Již roku 1967 plemeno předběžně uznala převážně americká organizace CFA, roku 1978 si „American wirehaired“, jak je v originále nazýván, vysloužil uznání plnohodnotné. FIFe plemeno neuznává, ostatně mimo USA se vyskytuje výjimečně.
Oproti svým krátkosrstým příbuzným jsou hrubosrsté kočky klidnější povahy, jejich vlídný a tolerantní přístup k dětem i ostatním zvířatům je vysoce ceněnou vlastností.
Americká hrubosrstá kočka je klidná a vyrovnaná, přesto si ráda pohraje a potřebuje mít dostatek zaměstnání. Je mazlivá má ráda společnost, dobře však zvládá i samotu, zvláště dělá-li jí společnost další kočičí kamarád, případně i přátelský pes přiměřené velikosti.
Vyrovnaná a přátelská hrubosrstá kočka obvykle bez problémů toleruje každodenní manipulaci i péči o zevnějšek. Přesto je vhodné zvykat ji již od kotěte na kartáčování či kontrolu uší a další úkony.
Díky své vysoké inteligenci a vstřícné povaze se americká hrubosrstá kočka snadno cvičí. Hravou formou jí naučíte přijít na zavolání, donést míček či oblíbenou hračku nebo třeba zatáhnout závěs. Zvládají také chůzi na vodítku.
Obvyklým krmením u zájmových chovatelů jsou granule, dále pak měkké masové kapsičky, paštiky a jiné dobroty. Na trhu je velmi pestrá nabídka produktů, jejichž kvalita je různá. Výběru značky i konkrétního produktu proto věnujte potřebné množství času, prostudujte složení či se poraďte s odborníkem. Zvolené krmení příliš často neměňte.
Vhodná je také domácí strava, která by měla obsahovat čisté maso (jehněčí, králičí, hovězí, případně drůbeží, pokud ho kočka dobře snáší), vhodná je však i rostlinná složka a balastní látky (vláknina). Zatímco maso můžeme krmit i syrové, přílohu podáváme vždy vařenou, kvůli lepší stravitelnosti. Maso by však mělo tvořit hlavní složku jídelníčku.
Mléčné výrobky podáváme občasně, nejlépe ty fermentované (jogurty, zakysanou smetanu atd.).
Srst hrubosrstých koček je kratší střední délky, zvlněná či kadeřavá a především drsné, hrubé struktury.
Díky své hustotě může vytvářet prstýnky, zvláště u koček s oběma „hrubosrstými“ geny. Celkově jde o srst velmi bohatou, poskytující dobrou ochranu před nepřízní počasí.
Barevná škála je velmi široká, podobně jako u amerických krátkosrstých koček - může být např. černá, bílá, modrá, narezlá, krémová či vícebarevná, vyskytují se také různé typy kreseb, případně kouřové a stříbřité variety.
Péče o americkou hrubosrstou kočku patří k méně náročným - postačí kartáčování dle potřeby a kontrola stavu uší, drápků a dutiny ústní.
Americké hrubosrsté kočky jsou houževnaté a dlouhověké plemeno bez významných genetických predispozic.
Potíže mohou dělat močové kameny (struvity i oxaláty), zvláště rizikovou skupinou jsou kastrovaní kocouři.
Vhodná je také péče o dutinu ústní. Pravidelné stomatologické kontroly umožní včasné odstranění zubního kamene a zaléčení zánětu. Rozvinutý zánět dásní a parodontóza mohou kočku dokonce ohrozit na životě.
Z dědičných onemocnění stojí za pozornost polycystická choroba ledvin (PKD), na kterou se chovní jedinci obvykle testují, aby nedocházelo k jejímu přenosu do dalších generací.