Asijská kočka

O plemenu

Asijské kočky tvoří skupinu několika typů, lišících se především zbarvením a kresbou srsti. Podle barvy a vzoru srsti se pak označují jako Asijská jednobarevná (Self), Asijská kouřová (Smoke), Asijská žíhaná (Tabby) a Asijská stínovaná (Shaded). Existuje také varianta s delší srstí, nazývaná Tiffanie. 

Jsou to středně velké, štíhlé, avšak svalnaté a kompaktní kočky. Hlava má tvar krátkého tupého klínu, který podtrhují poměrně široce posazené ušní boltce. Oči jsou velké a lesklé, v různých odstínech modré, zelené a žluté (jantarové). 
 

Historie

Skupina asijských koček se začala formovat počátkem 80. let 20. století ve Velké Británii. U zrodu této zajímavé plemenné skupiny stálo nechtěné spáření lila barmské kočky a perského kocourka typu činčila. Z tohoto spojení se roku 1981 narodila čtyři koťátka, jejichž atraktivní vzhled i příjemné povahové vlastnosti vedly k nápadu na vytvoření nového plemene. 

Šlechtitelský program byl veden ve spolupráci s britskou chovatelskou organizací GCCF. Záměrem chovatelů byla kočka barmské tělesné stavby, avšak s pestřejší paletou barev a vzorů. Recesivně děděná dlouhá srst po perském „praotci“ pak dala vzniknout také výše zmíněné polodlouhosrsté variantě - Tiffanie. 

Roku 2003 bylo všech pět variant asijských koček plně uznáno GCCF (mohou získat titul šampiona), z velkých mezinárodních organizací je však dodnes uznává pouze WCF. 

Povaha

Asijské kočky jsou velice společenské a družné, nemají rády delší samotu. Rády si hrají a potřebují dostatek prostoru a podnětů, aby uspokojily svůj temperament a zvědavost.

Ačkoliv je nelze označit za hlučné, rády si „povídají“- když jim věnujete pozornost, často vám začnou zpěvavě vykládat celé dlouhé historie.

Asiatky jsou poměrně sebevědomé kočky s vlastním názorem, avšak vlídné a přátelské povahy.

Výchova a socializace

I když jsou velmi inteligentní, kvůli jejich nezávislé povaze nelze očekávat nějaké větší úspěchy na poli výcviku. Poměrně dobře se učí přinášet hračky nebo jiné kousky, které se jim podají jako hra. 

Ve vztahu k ostatním kočkám jsou přátelské a družné, problém může nastat, narazí-li na podobně sebevědomý protějšek. 

I když jsou asijské kočky přátelské, příliš se nehodí ke zcela malým dětem, jejichž neohrabaná pozornost je může obtěžovat. S většími dětmi si naopak rozumí výborně.

Krmení

Při zachování určitého standardu je v zásadě lhostejné, zda budete krmit granulemi či domácí stravou. Mnoho chovatelů také obě možnosti kombinuje. 

Tak či tak je vždy vhodné dodržovat určitá pravidla.

Při výběru granulí a konzerviček především čtěte složení. Hlavní surovinou by mělo být čisté maso (zpozorněte nad formulací „ostatní výrobky živočišného původu“ - může skrývat ledacos), vhodné je i přiměřené množství vlákniny. Naopak obiloviny by se měly vyskytovat pouze ve velmi omezené míře. Přidaná sůl (NaCl) je nežádoucí. 

Nemáte-li dostatečnou povědomost o výživě koček, konzultujte svou volbu se zkušeným chovatelem nebo na veterinární klinice.

Kvalita surovin hraje klíčovou roli i při přípravě domácí stravy – základem by opět mělo být čisté maso, naopak mléčné výrobky (nejlépe fermentované) by kočka měla dostávat pouze výjimečně, například v období březosti a laktace.

Srst a péče

Srst asijských koček je jemná, hedvábné textury a ne příliš hustá. Jak již bylo zmíněno, existuje krátkosrstá a polodlouhosrstá varieta. 

V obou případech je však struktura srsti obdobná, výhodou asijských koček je, že poměrně málo línají.

Spektrum povolených barev a vzorů je poměrně pestré - oblíbená je černá, čokoládová, modrá, lila, skořicová, krémová nebo meruňková. Zbarvení může být jednotné, kouřové, stínované nebo s tabby-kresbou. 

Péče o zevnějšek asijské kočky není nijak zvlášť náročná. Vedle pravidelného kartáčování lze doporučit také pravidelnou kontrolu drápků, uší a ústní dutiny. 

Zdraví / nemoci

Příbuznost s barmskými kočkami přinesla asiatkám zvýšené riziko dvou dědičných chorob - Hypokalemické periodické polymyopatie (BHP), což je primárně (tj. bez jiné vyvolávající příčiny) snížená hladina draselných iontů v séru. Příznakem onemocnění je především svalová slabost a epizodně také bolestivost.

Dalším onemocněním typickým pro barmy a příbuzná plemena je GM2 gangliosidosa. Onemocnění spočívá v hromadění nežádoucích látek v lysozomech (buněčných organelách), což se navenek projevuje řadou neurologických příznaků, od třesu přes poruchy hybnosti a koordinace. 

Dnes máme naštěstí k dispozici genetické testy, které dokáží zabránit přenosu onemocnění do dalších generací.