Dlouhosrstá varianta britské krátkosrsté kočky není příliš známá, avšak její obliba je stále na vzestupu.
Na pohled připomíná populární kočku perskou, ostatně peršanka byla jedním z plemen použitých pro její vyšlechtění.
Obě plemena si jsou podobná jak statnou a kompaktní tělesnou stavbou, tak i širokou, robustní hlavou a zkráceným nosem. Zásadní rozdíl v utváření obličejové partie hlavy však je, že u britských koček nesmí být patrný stop.
Britské kočky mají dlouhou historii, avšak moderní a dobře zaznamenaný chov se datuje až od 19. století.
K domácím anglickým kočkám byly pro upevnění a zvýraznění žádoucích znaků přikříženy právě výše zmíněné perské kočky, které do genofondu plemene vnesly recesivně děděnou dlouhosrstost.
Krátkosrstým rodičům se tak tu a tam narodilo kotě s dlouhou srstí, protože dlouhou srst má pouze jedinec, u kterého se potkají obě varianty recesivního „dlouhosrstého“ genu. Existují tedy krátkosrstí jedinci, kteří v sobě nesou i gen pro dlouhosrstost a ze spojení dvou takovýchto jedinců mohou přijít na svět dlouhosrstí potomci.
Tyto dlouhosrsté britské kočky bývaly po desetiletí neoficiální variantou a nebyly zařazovány do dalšího chovu, ani se neúčastnily oficiálních výstav.
Chovatelská organizace CFA (působící hlavně v USA) dlouhosrsté britky neuznává dosud, TICA i FIFe je však registrují jako plnohodnotné plemeno, i když FIFe teprve od roku 2017 (2016 prozatímně).
Stejně jako její krátkosrstá příbuzná, také dlouhosrstá britka oplývá příjemnou, nekonfliktní a přátelskou povahou.
Člověku projevuje náklonnost něžně a nevtíravě, vyhovuje jí poklidné životní tempo a má ráda svůj klid. Zejména mladé kočky však dokáží být i velmi hravé a skotačivé, do určité míry je lze i cvičit.
Díky klidné povaze britkám vyhovuje i čistě bytový chov, mají-li k dispozici dostatek prostoru, škrabadla, hračky atd.
Britská kočka se hodí i pro začátečníky. Ke svému majiteli snadno přilne a obvykle dobře toleruje i přítomnost jiných koček a ostatních zvířat včetně psů (nechovají-li se k ní nepřátelsky).
Zvažujete-li pořízení britky do rodiny s dětmi, vezměte v úvahu její relativně vysokou potřebu klidu a nerušeného odpočinku.
Britská dlouhosrstá kočka se obvykle snadno učí na kočičí toaletu a při důsledném přístupu dokáže respektovat i určité mantinely (např. zákaz chodit na kuchyňskou linku, do postele atd.).
Plánujete-li podávat kočce granule, můžete sáhnout i po produktech určených pro krátkosrsté britky, případně po výživě určené dlouhosrstým kočkám. Především však zohledněte věk a celkový zdravotní stav zvířete (např. kastrovaný senior, dospělý s citlivým zažíváním atd.). Bez porady s veterinárním lékařem však nikdy nepodávejte speciální veterinární dietu (proti močovým kamenům, šetřící ledviny, pro kočky s diabetem…), mohli byste kočce ublížit.
Preferujete-li domácí stravu, vsaďte především na čisté maso (rybí, drůbeží, jehněčí nebo králičí), mléčné výrobky podávejte velmi omezeně a pouze ty fermentované - živý jogurt, zakysanou smetanu atd.
Nezapomeňte také na přístup ke kočičí trávě. Její pojídání funguje jako účinná prevence komplikací způsobených trichobezoáry (spolknutými chuchvalci chlupů), kterými jsou právě dlouhosrsté kočky zvýšeně ohroženy.
Dlouhosrsté britky mají středně dlouhou srst s bohatou podsadou. V obličeji je srst krátká, od lící se prodlužuje. Žádoucí je bohatý límec.
Povoleny jsou stejné barevné varianty jako u krátkosrsté britky, tedy modrá, bílá, krémová či černá. Vyskytují se rovněž nejrůznější kresby a kombinace barev - colorpoint, tabby, činčila...
Důležitou součástí péče o britskou dlouhosrstou kočku je pravidelné kartáčování srsti, na které je vhodné zvíře zvykat již od útlého mládí.
Poklidně žijící britky poměrně snadno přibývají na váze, protože mají velký apetit a mohutnou tělesnou stavbu.
Obezita s sebou nese zvýšené riziko kardiovaskulárních potíží a nadměrně zatěžuje pohybový aparát, proto dbejte na adekvátní výživový stav vaší kočky.
Z geneticky vázaných chorob se věnuje pozornost především zejména polycystické chorobě ledvin (PKD), hemofilii B (onemocnění krve) a hypertrofické kardiomyopatii (HCM - zbytnění srdeční stěny).