Krátkosrstá britka je jedním z nejznámějších plemen koček. Již více než padesát let se těší značné oblibě nejen ve své domovině, ale také jinde na světě.
Má širokou, poměrně masivní hlavu s kratším čenichem, nikoliv však se „stopem“, jako je tomu u exotických a perských koček. Celková stavba těla je silná, podsaditá, avšak nesmí působit zavalitým či těžkopádným dojmem.
Nejstarší historie britských krátkosrstých koček možná spadá až do doby římské invaze. Následovala staletí poměrně uzavřeného vývoje polodivoce žijících domácích koček, žijících v ulicích měst či na venkovských usedlostech.
Teprve v 19. století se započalo s moderním chovem. Ke zdůraznění a upevnění žádoucích tělesných znaků byly k domácím britským kočkám přikříženy tehdy velice oblíbené perské kočky.
Roku 1871 byly krátkosrsté britky poprvé předvedeny na výstavě v Crystal Palace. Obě světové války populaci koček značně oslabily, k zachování plemene se tam muselo sáhnout i k využití typově vhodných kříženců či koček nejasného původu.
FIFe britky poprvé uznala roku 1960, nicméně standard plemene se ještě dvakrát významně upravoval - roku 1977 byly britské krátkosrsté kočky definitivním způsobem odlišeny od francouzských koček kartouzských, se kterými si jsou do určité míry podobné a o čtyři roky později došlo k uznání většího počtu barevných variant.
Za oblibou britských koček stojí nejen jejich atraktivní zevnějšek, ale i příjemná, vyrovnaná a společenská povaha.
Britské kočky jsou klidné, nekonfliktní povahy. Jsou spokojené i v čistě bytovém chovu, jejich další výhodou je poměrně nízký sklon k akrobatickým kouskům jako je šplhání po nábytku či závěsech. Přesto však i ony potřebují dostatek pozornosti, vhodné hračky a zejména škrabadla.
Britská kočka se dobře hodí i pro začínající chovatele. V mládí bývá velmi hravá a snadno si vytváří vazbu na nový domov a svou rodinu.
Během dospívání zpravidla přejde na klidnější životní rytmus. Britka má ráda tzv. „pasivní mazlení“ - neužije ji na příliš divoké projevy náklonnosti a rozpustilé hry, za to si ráda schrupne u vás na klíně či se přitulí během sledování televize.
Obvykle se snadno naučí na kočičí toaletu a dobře toleruje i běžnou manipulaci (česání, hygiena očí, uší a nosu atd.).
Díky své popularitě mají britské kočky i vlastní produktové řady, nabízené hned několika renomovanými výrobci suchých i konzervovaných krmiv.
Zvolíte-li kvalitní značku, máte jistotu, že vaše kočka dostává každý den vyváženou porci živin.
Ačkoliv jsou masové kapsičky a konzervy chuťově atraktivnější než granulky, neměly by tvořit hlavní složku stravu. Ideální je podávat je pouze pro zpestření, nebo trpí-li zvíře nechutenstvím.
Chcete-li podávat domácí stravu, vsaďte v první řadě na čisté maso (rybí, drůbeží, jehněčí nebo králičí).
Kočky chované v bytě by měly mít přístup k chemicky neošetřené trávě vhodné ke konzumaci (lze pěstovat ze semínek, nebo zakoupit již vzrostlou trávu v truhlíku). Pojídání trávy čistí trávicí trakt a působí jako prevence komplikací způsobených trichobezoáry (spolknutými chuchvalci chlupů).
Srst krátkosrstých britek by měla být hustá, s dobře vyvinutou podsadou. Krátké chlupy nesmí příliš přiléhat, struktura srsti má být tzv. „crisp“ na dotek, jemné textury.
Nejtypičtější a v minulosti také nejvíce ceněnou barvou je jednotně modrá, mohou být ale i bílé, lila, černé… Povoleny jsou také nejrůznější kresby a kombinace barev, například colorpoint, tabby nebo činčila.
Péče o britskou kočku nezabere mnoho času - postačí občasné kartáčování a tu a tam zkontrolovat stav drápků. Pozornost si zaslouží i jakýkoliv výtok z nosu, očí a uší.
Častým problémem britských koček bývá obezita. Toto plemeno má velký apetit a snadno tloustne. Na nadměrnou hmotnost se pak váže zvýšené opotřebení kloubů a zejména kardiovaskulární potíže.
Z dědičných onemocnění představuje riziko zejména polycystická choroba ledvin (PKD), hypertrofická kardiomyopatie (onemocnění srdce) a hemofilie B (porucha srážlivosti krve).