Burmilla

O plemenu

Burmilla je středně velká kočka harmonických proporcí a výborné fyzické kondice. Tato elegantní šelmička na první pohled zaujme exotickým zevnějškem.

Má lehce zakulacenou lebku s jemně prohnutým nosíkem a silnou bradou. Uši jsou spíše větší, široké a mírně zakulacené, oči mají burmilly velké, mírně šikmo posazené. Nejvíce ceněná bývá zelená barva duhovek. 

Historie

U zrodu tohoto noblesního plemene stálo neplánované zkřížení peršanky (činčily) s barmskou kočkou. Roku 1981 měla baronka Miranda Bickford-Smith, chovatelka barmských koček, ve svém sídle nadějnou, lila kočičku jménem Bambino, kterou zamkla do pokoje, aby jí ochránila před nežádoucí pozorností kocoura perské činčily, který patřil jejímu manželovi. 

Traduje se, že obě kočičky naříkaly před dveřmi tak usedavě, až se jich zželelo barončině hospodyni a dveře jim odemkla. Jiná verze příběhu zase tvrdí, že kocour Jemari využil nepozornosti uklízečky a mezi dveřmi jí proklouzl

Ať to bylo jakkoliv, toho roku spatřila světlo světa neobyčejně krásná koťata - krátkosrstá a štíhlá po matce, stříbřitě zbarvená po otci, s podmanivým, lehce orientálním výrazem. Název byl nasnadě - burmese (barmská kočka)+ perská chinchilla= burmilla. 

Přičteme-li i hravou, přátelskou a mazlivou povahu, není divu, že se baronce kříženci zalíbili natolik, že spolu s dalšími odborníky (např. genetikem R. Robinsonem) začala se šlechtěním nového plemene.

Díky úsilí baronky, doktora Robinsona, dánské chovatelky Birgit Nehammer a dalších nadšenců, došlo k poměrně rychlému ustálení plemene, takže již roku 1995 mohlo být uznáno FIFe.

Povaha

Za rostoucí oblibou burmill stojí nejen jejich exteriér, ale i mazlivá, vyrovnaná a hravá povaha.

Burmilly milují společnost a nejspokojenější jsou, chováte-li je spolu s další kočkou. I tak se však hodí především pro lidi, kteří netráví příliš mnoho času mimo domov - jsou velice přátelské a potřebují intenzivní kontakt s člověkem. 

Lze je doporučit i do rodiny s dětmi, protože jsou velmi tolerantní a nereagují agresivně. Jejich dobrota by však neměla být zneužívána - je třeba odlišit občasnou neohrabanost dětských ruček a nepřiměřené obtěžování nebo dokonce hrubost. 

Výchova a socializace

Máte-li dostatek času, můžete si burmillu (nebo radši dvě) pořídit i jako naprostý začátečník. 

Jsou to velmi učenlivá a hravá zvířata, vytvářející si úzkou vazbu na svou rodinu. Socializují se snadno a obvykle dobře snášejí i soužití se zvířaty jiného druhu. 

Při trpělivém, laskavém a hravém přístupu je možné burmilly i cvičit nebo učit různé triky a dovednosti.

Krmení

Základní volbou je rozhodnutí, zda krmit domácí stravou nebo granulemi. 

Nespornou výhodou granulí je, že, zvolíte-li kvalitní značku (může vám poradit veterinář či zkušený chovatel), máte jistotu, že vaše kočka dostává každý den vše co potřebuje, aniž se musíte její výživou příliš zaobírat.

Mějte však na paměti, že i když jsou masové kapsičky a konzervy pro kočky obvykle chutnější než granulky, neměly by tvořit hlavní složku jídelníčku. Mohou však být vítaným zpestřením či odměnou. 

Chcete-li podávat domácí stravu, vsaďte na kvalitní, čisté maso. Vyhněte se raději vepřovému - je nejrizikovější z hlediska přenosu chorob a také bývá příliš tučné.

Mléčné výrobky se doporučují pouze pro březí a kojící kočky, a to ve fermentované podobě - živé jogurty, zakysaná smetana atd. 

Srst a péče

Srst burmill má být krátká, avšak co možná hustá, s bohatou podsadou. Textura je hedvábná a mírně nadýchaná, srst však nesmí příliš odstávat. 

Typickým a jediným povoleným zbarvením je stříbřitě bílý základ, může být stínování či závoj, případně s tipingem. 

Péče o zevnějšek burmilly nezabere mnoho času - zhruba jednou týdně je dobré vykartáčovat srst, příležitostně je vhodná také kontrola stavu drápků a čistoty očí a uší. Shledáte-li, že je něco v nepořádku, v závislosti na vašich zkušenostech řešte buď sami (zastřižení drápků, čištění uší), nebo konzultujte s veterinářem.

Zdraví / nemoci

Jinak poměrně zdravé burmilly mohou být postiženy nežádoucím dědictvím po barmských kočkách - hypokalemickou periodickou polymyopatií (BHP) - geneticky vázaným onemocněním projevujícím se svalovou slabostí a epizodně také bolestí svalů. Naštěstí je již dostupné genetické vyšetření, které zabrání přenosu choroby do další generace.