Donský sphynx je mladé bezsrsté plemeno střední velikosti, s dobrým osvalením a překvapivou silou i rychlostí. Hlava má tvar tupého klínu, lícní kosti jsou výrazné, čelo ploché. Tvar hlavy harmonuje s velkými, vysoko nasazenými ušními boltci.
Nejvíce cenění jsou zcela bezsrstí jedinci, u kterých vyniká volná kůže. Žádoucí jsou horizontální vrásky na čele a vertikální záhyby po těle, především na krku a bedrech.
Toto exoticky vypadající plemeno dostalo svůj název podle ruského města Rostov na Donu, ve kterém se počala psát jeho historie. Roku 1987 zde chovatelka Elena Kovaleva objevila téměř bezsrsté kotě, o kterém se nejprve domnívala, že trpí nějakou kožní chorobou. Kůže se však jevila zcela klidná a zdravá a navzdory pokračující lysivosti kotě rostlo a prospívalo.
Elena brzy pochopila, že před sebou nemá nemocného jedince, ale důsledek genetické mutace. Rozhodla se využít situace a začala pracovat na vyšlechtění a ustálení nového plemene.
Během šlechtitelských prací, včetně zpětného křížení, vyšlo najevo, že mutace způsobující ztrátu srsti u donských sphynxů je zcela jiná, než u známějších a starších sphynxů kanadských. Zatímco bezsrstost kanadských koček se dědí recesivně, chybějící srst u donských sphynxů je založena dominantně, tedy je jednodušší získat bezsrstá koťata.
O rychlém úspěchu donských sphynxů svědčí i jejich poměrně bleskové uznání významnými chovatelskými organizacemi -jako první roku 1997 (tedy deset let po narození zakládajícího kotěte) World Cat Federation (WCF), o osm let později následovala The International Cat Association (TICA).
FIFe uznala donské sphynxe roku 2011, do roku 2016 byli řazeni do kategorie 3, nyní spadají do kategorie 4, spolu se siamskými a orientálními kočkami.
Právě křížením donských sphynxů se siamkami a orientálkami vzniklo i další ruské bezsrsté plemeno, peterbald.
Donští sphynxové vynikají empatií a příchylností k lidem. Jsou velmi hraví a vyžadují poměrně hodně pozornosti a kontaktu. Cítí-li se opomíjeni, mohou se domáhat zájmu poněkud nežádoucím způsobem - hlučným mňoukáním a „zpěvem“ nebo i ničením věcí.
Při dostatečné péči jsou však příjemnými a šarmantními společníky, většina donů se také dobře snáší jak s ostatními kočkami, tak i se zvířaty jiného druhu.
Díky úzké vazbě na člověka a přirozené inteligenci se poměrně dobře cvičí, mívají však i svou hlavu - když se jim nechce, nebudou poslouchat ani předvádět triky. Toto je třeba respektovat a nevyvíjet na ně nátlak, naopak dobře funguje hravá forma cvičení a pozitivní motivace.
Jak si řekneme níže, donský sphynx je plemeno poměrně náročné na péči o zevnějšek, je proto velmi vhodné zvykat ho již od mládí na koupele, otírání, čištění uší a další nezbytnou manipulaci.
Pokud nemáte čas či chuť kočičí stravu příliš „řešit“, vsaďte na kvalitní (superprémiové) granule, založené především na vysokém obsahu čistého masa, nejlépe zcela bez obilovin. Vhodnou značku a produktovou řadu vám může poradit zkušený chovatel, případně veterinární lékař.
Oblíbeným a chutným doplňkem jídelníčku jsou také konzervy, paštiky a kapsičky, i u nich však dbejte na kvalitu a vhodné složení a pamatujte, že nejsou určeny k výlučnému krmení.
Z domácí stravy lze doporučit v první řadě čisté maso, zejména rybí, hovězí nebo jehněčí. Vhodné je i drůbeží maso, některé kočky však na něj mohou mít alergii, projevující se obvykle průjmem.
Zkrmujeme-li maso za syrova, vždy ho necháme projít hlubokým mrazem, abychom eliminovali riziko přenosu patogenů.
Ačkoliv jde o bezsrsté plemeno, vedle nejvíce ceněných „hairless“ se vyskytují i tzv. „flock“, s několik mm kratičkou srstí po celém těle a „brush“, s lehce zvlněnou, poměrně hrubou srstí (anglicky brush=kartáč).
Přípustné jsou všechny barvy a jejich kombinace, důraz se klade také na zdraví a správný vzhled kůže. Musí být dostatečně volná, pružná a s vráskami a záhyby.
Ze specifického vzhledu donů také vyplývá zvýšená potřeba péče - kůže produkuje velké množství mazu, je proto zapotřebí kočku poměrně často koupat a/nebo otírat vlhkým ručníkem. Důslednou a pečlivou péči potřebují také uši, které se mazem zanáší a hrozí záněty.
Z dědičných onemocnění se u donů vyskytuje polycystická choroba ledvin (PKD) a hypokalémie (nedostatek draselných iontů v séru). Na obě choroby jsou dostupné genetické testy.
Vedle zmíněného rizika ušních zánětů je donský sphynx zvýšeně ohrožen kožními nádory. Je proto nutné dbát na pečlivou ochranu před sluncem.