Ragdoll

O plemenu

Název tohoto plemene pochází z anglického výrazu pro hadr - „rag“ a panenku - „doll“. Přirovnání k hadrové panence odráží typickou reakci ragdollů na zvednutí ze země, totiž okamžité povolení svalstva, takže člověku skutečně na visí v rukou bezvládně jako hračka. 

Naproti tomu, pověsti přisuzující ragdollům zvýšenou odolnost vůči bolesti se nezakládají na pravdě a vznikly patrně díky velmi mírné a důvěřivé povaze této kočky.

Historie

U zrodu ragdollů stála poněkud kontroverzní chovatelka z Kalifornie, paní Anna Baker. V 60. letech 20. století začala formovat nové plemeno, založené na kočce její sousedky, Josefíně (Josephine). Podle některých pramenů šlo o bílou perskou kočku, jiné ji zase označují za angoru. Tak či tak, její potomci, které zplodila s birmě podobným kocourem neurčitého původu, se stali základem pro nové plemeno. Paní Baker si však svým chladným, obchodním přístupem a necitlivým zacházením s kočkami znepřátelila velkou část chovatelů. 

Větší zásluhy o rozvoj plemene se pak připisují manželům Daytonovým, kteří založili prosperující a kvalitní chov na páru koček Rosie a Buddy, který zakoupily od paní Anny.

Na starý kontinent se první ragdollové dostali počátkem 80. let, avšak východní blok si na jejich rozšíření musel počkat až na léta 90. Roku 1991 bylo také plemeno uznáno FIFe, roku 2005 byl standard rozšířen o další barevné varianty. 

Povaha

Ragdoll je vynikajícím společníkem. Miluje svou rodinu a o samotě strádá, trávíte-li většinu dne mimo domov, pořiďte mu proto aspoň kočičího kamaráda. Povaha ragdollů je velmi přátelská a otevřená, snadno navazují kontakt i s neznámými lidmi, proto se dobře hodí také pro felinoterapii. Na druhé straně někdy mohou na přílišnou důvěřivost doplatit. 

Díky mírné povaze a vrozené hravosti je toto plemeno vhodné i k dětem, kterým je oddaným a něžným kamarádem. Přesto je nezbytné, aby děti dokázaly respektovat, že ne vždy je kočka naladěna ke hře a příliš ji nerušily.

Ragdoll se většinou dobře snáší i se zvířaty jiného druhu, i když drobní hlodavci ho mohou poněkud pokoušet. 

Krmení

Díky své stále rostoucí oblibě si plemeno zasloužilo vlastní produktové řady od několika renomovaných výrobců krmiv. Výrobky jsou přizpůsobeny specifikům ragdollů, jako jsou vyšší nároky na výživu kůže a srsti, široký tvar čelistí nebo, jako u všech dlouhosrstých plemen, zvýšenému riziku tvorby trichobezoárů. 

Ačkoliv jsou pro většinu koček chuťově atraktivnější masové konzervy a kapsičky, kvůli zdraví zubů a dutiny ústní je vhodné podávat i granule. 

Vedle krmiva určeného danému plemeni lze sáhnout také po řadách přizpůsobených specifickým potřebám konkrétní kočky, například granule pro citlivé zažívání, pro kastráty nebo proti močovým kamenům různého původu. 

Srst a péče

Srst této velké kočky je středně dlouhá, rovná a přiměřeně bohatá. Příliš se necuchá ani neplstnatí, přesto je vhodné ji 1-2x týdně vykartáčovat.

Standard ragdolla uznává tři barevné typy - Pointed (jednobarevný s tmavými znaky na nose, uších, ocasu a končetinách, nesmí být přítomna bílá barva), Mitted (jako Pointed, navíc s bílou barvou na tlapkách a břiše, případně v obličeji) a Bicolor (více typů, základem jsou tmavé znaky na hlavě a ocase, bílé nohy, břicho a obrácené V v obličejové partii). 

Všechny tři typy se mohou vyskytovat v různých barvách, například seal (černohnědá), čokoládová, modrá, krémová, červená a lila. 

U všech barevných variet je povolená pouze modrá barva očí. 

Zdraví / nemoci

Ragdoll má zvýšené riziko dvou dědičných onemocnění - polycystické choroby ledvin a primární hypertrofické kardiomyopatie (HCM), což je onemocnění srdce, spočívající ve zbytnění srdeční stěny, které může vést až k úhynu.

Výchova a socializace

Pokud chováte sympatie ke psům a vyhovují vám některé jejich typické vlastnosti, budete s ragdollem spokojeni. Toto je kočka, které záleží na vašem názoru a která se bude snažit vás potěšit. Navíc je velmi inteligentní a chápavá, při vlídném přístupu jí lze pomocí pozitivní motivace naučit například přiběhnout na zavolání nebo dokonce aportovat. 

Stále je to však kočka, proto si její výchova žádá poněkud odlišný přístup než výcvik psa. Základní poučka zní „nic nelámejte přes koleno“. Pokud nemá váš ragdoll právě svůj den, nebo se mu zkrátka nechce, nic moc s tím nenaděláte. Nelze od něj tedy očekávat, že poslechne tak rychle a samozřejmě, jako vycvičený pes.