Kanadský sphynx

O plemenu

Kanadský sphynx je asi nejznámější bezsrstá kočka. Má střední velikost, štíhlou siluetu a harmonické proporce. Vedle absence srsti poutá pozornost klínovitá hlava s poměrně velkými ušními boltci a dlouhý, štíhlý ocas. 

Od donského sphynxe se odlišuje především menším počtem kožních záhybů a vrásek, širšími lícními kostmi a celkově kratší obličejovou partií. 

Historie

Bezsrsté kočky se tu a tam objevovaly po staletí, velké úctě se těšily například u Aztéků. Dlouhou dobu jim však nebyla věnována systematická pozornost.

Moderní historie sphynxů se začala psát až ve druhé polovině 20. století v Severní Americe. Praotcem kanadských bezsrstých koček byl černý lysý kocourek Prune, který se narodil roku 1966 v Ontariu. Když dospěl, byl spářen se svou matkou (tzv. zpětné křížení) a z tohoto spojení přišlo na svět sedm koťat, z toho čtyři bezsrsté. Bohužel, mnoho samic z této linie trpělo podivnými a uspokojivě nediagnostikovanými záchvaty křečí, z nichž některé vedly dokonce k úhynu. Právě tyto zdravotní komplikace nakonec přispěly ke zpoždění uznání plemene sphynx chovatelskou organizací CFA, která se v 70. letech začala o plemeno zajímat. 

Většina dnes chovaných sphynxů je však potomkem dvou bezsrstých koček, které byly postupně nalezeny koncem 70. let v ulicích Toronta. Vedle samic pojmenovaných Paloma a Punkie byl nalezen ještě sameček Bambi, ten však byl záhy kastrována do chovu sphynxů tak nezasáhl. 

Další bezsrstá kočka, Jezabell, se objevila v americké Minnesotě a ojedinělé případy narození neosrstěných koťat se tu a tam vyskytovaly i jinde v Severní Americe.

Mutace způsobující bezsrstost kanadských sphynxů je totiž recesivní, jejími nositeli tedy mohou být normálně osrstěné kočky a teprve při spáření dvou takovýchto nositelů je 25% pravděpodobnost narození lysého kotěte. Toto je zásadní rozdíl oproti euroasijským bezsrstým kočkám (donský sphynx a z něj vyšlechtěný peterbald), jejichž mutace pro ztrátu srsti je děděná dominantně (k redukci až ztrátě srsti vede již jedna kopie „lysého genu“).

Nízký počet výchozích jedinců spolu s recesivitou genu pro bezsrstost vedl k vysoké úrovní inbreedingu (příbuzenské plemenitby), což způsobovalo četné zdravotní komplikace. K omezení tohoto jevu bylo povoleno meziplemenné křížení s evropskými a americkými krátkosrstými kočkami, v minulosti se křížilo také s devon rexem.

FIFe plemeno definitivně uznala roku 2002. V současné době je populace sphynxů stabilní a po zdravotní stránce vyrovnaná, přesto jde stále o poměrně vzácné plemeno.

Povaha

Sphynxové vynikají laskavou povahou a téměř psí příchylností k lidem. Rádi si hrají a vyžadují hodně pozornosti. Nehodí se proto pro vytížené majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, naopak výborně si rozumí s dětmi a dokáží se přizpůsobit i seniorům.

Sphynx samotou vysloveně trpí a i když přítomnost další kočky (ideálně stejného plemene) trochu pomáhá, kontakt s lidskou rodinou je pro něj nenahraditelný. 

Výchova a socializace

Díky dobrému vztahu k lidem se sphynx poměrně dobře zvyká na určité mantinely (že něco nebo někam nesmí atd.) a s využitím pozitivní motivace ho lze naučit přiběhnout na zavolání či donést hračku. 

Soužití s další kočkou nebo i jiným zvířetem obvykle nebývá problém, je-li i sphynxův protějšek přátelsky naladěn. 

Krmení

Volbě krmení věnujte náležitou péči - prostudujte si složení a případně se poraďte se zkušeným chovatelem či veterinářem. Krmivo příliš často neměňte, kočce nějakou dobu trvá, než si na nové jídlo zvykne.

Vedle suchého krmiva (granulí) jsou oblíbeným zpestřením také konzervy, paštiky a kapsičky. I u nich dbejte na kvalitu a pamatujte, že nejsou určeny k výlučnému krmení.

Hlavní složku domácí stravy tvoří syrové nebo vařené maso. Syrové maso však vždy napřed necháme projít hlubokým mrazem, abychom eliminovali riziko parazitární nákazy. 

Za syrova nikdy nepodáváme maso z divočáka, kvůli riziku aujeszkyho choroby. Maso domácích vepřů by v našich podmínkách mělo být bezpečné, avšak pro jistotu se jeho zkrmování za syrova také nedoporučuje. 

Srst a péče

Díky recesivnímu charakteru mutace se nevyskytují osrstěné a poloosrstěné varianty, jako je tomu u donských sphynxů. Zejména na periferních oblastech těla se však může vyskytnout jemné „chmýří“, které však nesmí být příliš husté ani tvořit souvislou vrstvu.

Přípustné jsou všechny barvy a jejich kombinace, barva očí musí harmonovat s barvou kůže. 

Péče o bezsrstou kočku má svá specifika. Jejich kůže produkuje velké množství mazu a je citlivá na sluneční záření. Proto je zapotřebí kočku čas od času vykoupat a v případě pobytu na slunci ji namazat ochranným krémem s vysokým faktorem. Zvýšenou péči potřebují také uši a oči, které mají tendence k podráždění až zánětům.

Zdraví / nemoci

Z geneticky vázaných onemocnění se u sphynx vyskytují především polycystická choroba ledvin (PKD) a primární nedostatek draselných iontů v séru, projevující se svalovou slabostí a poruchami hybnosti (hypokalémie). 

Přenosu do dalších generací však dokáží zabránit genetické testy chovných jedinců.

Vedle výše zmíněných očních a ušních onemocnění je sphynx zvýšeně ohrožen také nádory kůže. Jakýkoliv podezřelý nález na kůži by proto měl být konzultován s veterinárním lékařem, ideálně se specialistou na dermatologii a/nebo medicínu koček.