Je to nejmohutnější druh celého rodu, který žije na poměrně malém území jihočínské provincie S-čchuan. Je to hornatá země, vlastně takový apendix Himálaje, táhnoucí se až k Čínskému moři.
Kdysi se pražská zoo domnívala, že je jediná v zemi, kdo je vlastní. Byl to omyl, protože byli i v soukromých chovech. Nicméně vždy jako rarita. Přesto je najdeme v našich chovech dodnes.
Vyšetřovat trus, zda nejsou napadeni střevními parazity, a častěji dezinfikovat misky na vodu a krmení.
Ptáci jsou dobře rozlišitelní od dalších druhů svého rodu. Jsou svrchu zelení, na křídlech světlejší. Hlava a spodina těla jsou šedé. Čelo a pásek k oku je černý. Od brady přes spodní část lící se táhne dozadu černý pás připomínající vous.
Dospělého samce lze od samice bezpečně odlišit, protože má horní čelist zobáku jasně červenou, samice černou.
Ptáci vyžadují větší voliéru s vnitřním prostorem. Nejsou citliví na chlad, ale potřebují rozdíl teplot a úkryt před nepříznivým počasím. Měla by být kovová, dřevěnou spolehlivě rozeberou.
K hnízdění nejlépe takzvanou stromovou budku. Jejich skutečný život v přírodě je jen málo znám. Krajina jejich domova, plná horských srázů je jen málo přístupná.
Ptáci vyžadují větší voliéru s vnitřním prostorem, anebo přes léto část voliéry pod střechou.
Základem je směs semen pro velké papoušky a dále ovoce, zelenina a větve k okusu. Takových rozštípou velké množství.