Alexandr dlouhoocasý

O plemenu

Zřídkakdy chovaný druh papouška pocházejícího z jihovýchodní, tropické Asie. Je sice popsáno až pět různých forem, ale ty se liší jen minimálně. 

Lze důvodně předpokládat, že v Evropě došlo k jejich promísení. Původně se dováželi jen zřídkakdy a dovozci měli problémy ptáky udržet naživu. Odmítali potravu, a byli dokonce krmeni uměle, ve snaze udržet je naživu. První světový odchov v zajetí se podařil až v roce 1974.

Zdraví / nemoci

Literatura se zmiňuje o jejich náchylnosti k napadení škrkavkami. Vhodné proto je pravidelně nechat vyšetřit trus na jejich přítomnost.

Popis a charakteristika

V těle jsou to ptáci asi velikosti hrdličky, jejich postava je dlouhá a štíhlá. Mají dlouhý, shora modrý ocas. Celkově jsou zelení, na spodině těla světlejší. Odlišuje je kresba na hlavě. Čelo a temeno zelené. Od kořene zobáku až po týl se táhne pruh růžové barvy, pod ním pruh černé barvy ve tvaru úhledného vousu. 

Zobák samce je červený, samice černý.

Jak chovat

Jsou zřejmě málo přizpůsobiví na nové prostředí. Chce to citlivé oko zkušeného chovatele, které dokáže odhalit, co ptákům vadí, čeho se bojí. 

Vysoké procento mláďat z evropských chovů bylo dokrmeno uměle, což může být na jednu stranu výhodné, protože jsou již adaptováni na umělé prostředí, na druhé straně stojí otázka, jak se budou umět sami starat o mláďata.

Nároky na prostor

Ptáky držíme nejméně v menších voliérách.

Potrava a krmení

Po uvyknutí přijímají sice obvyklou směs pro střední papoušky, ale přirozenější pro ně jsou všemožné bobule, ovoce a ořechy, kterými se živí v přírodě. 

Při uvykání na nové prostředí může pomoci, dělá-li jim společnost alexandr malý, který žere vše. Bude fungovat jako učitel.