V Evropě nejdéle známý papoušek, přinesly jej z Indie již útočné falangy Alexandra Velikého 300 let př. n. l. Je také nejrozšířenějším papouškem světa ‒ žije jak v Indii, tak v Africe.
Bylo popsáno více zeměpisných forem, v evropské praxi bývalo možné rozlišit jen dvě. Ptáci z Afriky měli tmavší zobáky, ale těch pocházejících z Indie byla převaha. V současnosti, kdy existuje větší počet uměle vyšlechtěných barevných mutací, neexistuje v chovech žádná čistokrevná forma.
Žijí v Evropě i volně v přírodě, například v Belgii.
Nejsou náchylní k žádným specifickým onemocněním. Mohou však chytit od venkovního ptactva různé parazity. Vhodné proto je, nechat tu a tam vyšetřit trus.
Celozelený pták asi o velikosti naší straky. Na spodině těla je o něco světlejší. Horní polovina zobáku je jasně červená, spodní tmavší. Od černé brady se táhne u samce dozadu přes krk černý a vzadu i růžový proužek, límec. Samice jej nemá. Samci se mnohdy vybarvují až druhým rokem života.
Nejsou nároční, jsou otužilí, zvyklí na naše podnebí. Přesto je většina chovatelů dává přes zimu do tepla. Za mrazu jim totiž mohou přimrznout nohy k pletivu. V současnosti se spíše šlechtí jeho barevné variace. V takovém případě musíte chovat v jedné voliéře jen jeden pár.
Lze jej chovat i ve větší kleci, obvykle jej však chovatelé drží jako ptáka voliér.
Základem je směs semen pro menší papoušky. To jsou semena jak olejnatá, tak semena moučného typu jako proso. Dále zkrmujeme ovoce, zeleninu, piškoty. Poskytneme také větve k okusu.