Amazoňan vějířový

O plemenu

Tento amazoňan se oproti ostatním poněkud vymyká. Na venek se zřetelně odlišuje výraznějším zbarvením a především nápadným vějířem temně červených per, který zdobí jeho týlní a krční partie. O jeho odlišnosti od ostatních amazoňanů vypovídá i fakt, že je řazen do zvláštního rodu - Deroptyus.

Zdraví / nemoci

Tito papoušci trpí, především pokud jde o jedince pocházející z volné přírody, na papillomaviry. Toto onemocnění se projevuje výrůstky v okolí kloaky a v dutině ústní, přítomností krve ve výkalech a záněty trávicího ústrojí.

Obecně se ale jedná o houževnaté ptáky.

Popis a charakteristika

Amazoňan vějířový, nebo také papoušek vějířový, je jediným zástupcem rodu Deroptyus. Jeho vzhled je na amazoňana velmi neobvyklý. Podlouhlá pera na krku dokáže zvednout a vytvořit tak iluzi červeného, modře lemovaného vějíře. Výrazně tak zvětšuje svou velikost a pravděpodobně tak činí v rozrušení a ohrožení, kdy zastrašuje nepřítele.

Žijí na území, které se táhne od severní Brazílie až po jihovýchodní Kolumbii a severovýchodní Peru. V přírodě se zdržuje v párech nebo malých skupinkách. Obývá nížinné deštné pralesy, kde v korunách stromů vyhledává potravu. 

Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu není, a tak se doporučuje určení pohlaví pomocí testu DNA, případně endoskopického vyšetření.

Jak chovat

Chov těchto papoušků je obtížnější a jsou k němu zapotřebí již nasbírané chovatelské zkušenosti. Amazoňan vějířový je velmi vybíravý pokud jde o partnera. V ideálním případě chovatel sestavuje chovné páry samovolně z několika mladých jedinců, což ale není úplně jednoduché, protože nabídky na mláďata se neobjevují často. Další možností je zakoupení již harmonizujícího páru.

Jedná se o teritoriální ptáky a v období hnízdění se agrese může projevovat i vůči chovateli. V případě, že stojí několik voliér vedle sebe, je určitě lepší mít mezi jednotlivými voliérami dvojité pletivo. Nedochází pak k napadání a zraněním.

V hnízdním období se používá kmenová budka, ve které je několik vletových otvorů. Samci bývají agresivní, a tak je třeba poskytnout samici možnost rychle zmizet.

Samice snáší 2 - 3 vejce, které inkubuje přibližně 24 - 25 dní. Mláďata opouští hnízdní dutinu ve věku 10 týdnů.

Nároky na prostor

Nároky na prostor jsou u papoušků vějířových větší. Jak je uvedeno výše, u samců se může projevit agresivní chování. Venkovní voliéra by měla být proto prostorná, dlouhá alespoň 4 - 5 m. Dále by měla členitá, osázená rostlinami, případně vybavena i dutými parkosy, do kterých se submisivnější jedinec může schovat. V zimovišti by neměla teplota klesnou pod 10°C.

Potrava a krmení

V přírodě se živí především plody rostliny kvajávy, plody rostliny ingy, semeny, ořechy, bobulemi či pupeny. Krmná dávka by se tak měla skládat především z ovoce a zeleniny, ze směsi semen, kterou lze již namíchanou zakoupit, různých bobulovin, zeleného krmení a okusu.

Z ovoce a zeleniny se nejlépe hodí jablko, hruška, švestka, meruňka, fík, mango, granátové jablko, mrkev, hrachové lusky a nebo cuketa. Dnešní obchody mají pestrou nabídku a tak je možné nabízet opravdu různorodou škálu druhů ovoce a zeleniny. 

Bobuloviny a další plody jako jsou jeřabiny a šípky, mají také velmi rádi a výhodou je, že si je chovatel může i sám vypěstovat na zahradě, nebo nasbírat v přírodě. Musí se ale brát na zřetel, z jakého místa se plody sbírají, aby neobsahovaly i pesticidy a další škodlivé látky. 

U zeleného krmení se mohou zkrmovat různé části rostlin. Vhodnými druhy jsou smetánka lékařská (květ, list i kořen), mléč zelinný, žabinec ptačinec, jitrocel, dále květy měsíčku, karafiátu, pažitky, bezu černého, nebo také růže. 

Větve ovocných stromů, bezu či jehličnatých stromů se používají jako okus, a krom zpestření potravy je to také prostředek na ukrácení dlouhé chvíle a zlepšení welfare. V období hnízdění se přidává vaječná míchanice, kvůli zvýšené potřebě bílkovin. Neustále by měl být přítomen grit a také čerstvá voda.