Mezi amazoňany je amazoňan žlutohlavý jedním z nejčastěji chovaných druhů. Jsou to velmi inteligentní a hraví papoušci, a tak jsou často pořizováni jako společníci. Dokáží se naučit imitovat lidskou řeči, případně i další zvuky a melodie.
Amazoňané při dobré péči, správné krmné dávce a vhodném chovatelském zařízení nebývají nemocní. Nicméně obecně se uvádí, že mohou být náchylnější ke střevním infekcím a obezitě. Mohou se u nich objevit nemoci jako např. psitakóza, PBFD, aspergilóza, případně škubaní díky stresovým faktorům z prostředí, kde žijí.
Amazoňan žlutohlavý je jasně zelený papoušek se žlutými znaky na hlavě (zastoupení žlutého zbarvení závisí na poddruhu). Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu není, a proto je nejlepším způsobem určení pohlaví test z DNA.
Aktuálně jsou uznávané 4 poddruhy:
amazoňan žlutohlavý zelený (Amazona ochrocephala nattereri) - Kolumbie, Ekvádor, Peru, Bolivie a Brazílie,
amazoňan žlutohlavý surinamský (Amazona ochrocephala ochrocephala) - Kolumbie, Venezuela, Trinidad, “Guianas” v Brazílii,
amazoňan žlutohlavý panamský (Amazona ochrocephala panamensis) - Panama až Kolumbie,
amazoňan žlutohlavý marajónský (Amazona ochrocephala xantholaema) - delta Amazonky v Brazílii.
Jako ostatní velcí papoušci, i amazoňané žlutohlaví by se měli chovat samostatně po párech. Při sestavování nového chovného páru je asi nejlepší varianta, kdy se do větší voliéry vypustí několik mladých jedinců a počká se, jak se sami spárují. Další možností je zakoupit již harmonizující pár.
Amazoňané žlutohlaví dospívají okolo čtvrtého roku. Harmonizujícímu páru se obvykle nabízí kmenová budka o rozměrech půdorysu 40 cm a výšce okolo 1 - 1,5 m. Samice obvykle snáší 3 vejce a inkubuje je 27 dní. Mláďata zůstávají v budce po dobu dvou měsíců a pak ji postupně začínají opouštět a rodiče je dále přikrmují ještě další měsíc. Po odstavu je lepší odstavit mláďata do odstavné voliéry.
Opět platí pravidlo, že čím více místa mu lze dopřát, tím lépe. Nejlepší možností jsou venkovní voliéry se zálety do temperovaného zimoviště. Venkovní ubikace by měla být sestavena z odolných materiálů - nejlépe z kovové konstrukce a silnějšího pletiva. Rozměry by se měli pohybovat minimálně okolo 4 m x 1,5 m x 2,5 m u venkovní části a 3 m x 1,5 m x 2,5 m u záletové.
Vybavení by mělo být bohaté - bidla, parkosy, provazy na šplhání, nádoba na koupání a pravidelně měněný okus. V zimním období by ve vnitřním prostoru neměla teplota klesnou pod 10°C. Pokud se chová doma jako jedináček - mazlíček, je třeba ho nechat prolétnout po místnosti a bude také vyžadovat více společnost majitele, se kterým naváže blízký vztah.
Krmná dávka by se měla skládat z ovoce a zeleniny (např. jablko, hruška, meruňka, švestka, mango, mrkev, červená řepa, paprika, rajče, brokolice, špenát či mangold atd.), dále ze směsi zrní, kterou lze již namíchanou zakoupit, a luštěnin.
Důležitý je také okus, např. větve ovocných stromů, bezu, vrby, jehličnanů, hlohu apod.. Potrava by měla být pestrá, a tak se doporučuje nabízet i sezónní bobuloviny a další sezónní plody (jeřabina, moruše, bez černý, šípky a další). V období toku a hnízdění se do krmné dávky zařazuje naklíčená směs zrní a vaječná míchanice, případně hmyz.
Každý den je potřeba čerstvá voda, pro dobré trávení grit a také je vhodné mít v ubikaci sépiovou kost.