Tento druh amazonků je v Evropě nejdéle známý, avšak nikoliv v chovech. Dovážel se do Evropy jen sporadicky a v malých počtech. U nás byl sice vystavován již v roce 1880, ale jinak byl neznámý.
Pravidelnější dovozy se začaly uskutečňovat až v druhé polovině minulého století. Protože jejich cena byla vysoká, chovatelé se jim začali více věnovat a měli úspěch.
U nás zaznamenal prvoodchov Z. Pichlík v roce 1979. Tento druh má v Jižní Americe nejrozsáhlejší území rozšíření. Od Střední Ameriky přes celou Amazonii až po oddělené území na jihovýchodě Brazílie.
Nutnost pravidelného koupání. Ve vnitřních prostorách pozor na průvan.
Záda, křídla, břicho a ocas jsou zelené, hlava a prsa modrošedé, spodní krovky ocasní červené. Na příuší okrouhlá černá skvrna. Zobák tmavý. Jsou popisovány tři zeměpisné formy, které se však liší minimálně.
Nelze vyloučit existenci kříženců jednotlivých forem v evropských chovech.
Ačkoliv jsou to ptáci z korun stromů, zaletují pro potravu až do polních kultur, kde mají působit značné škody. Jde především o kukuřici. Žerou především semena, dužinu plodů jen v omezené míře, pokud vůbec.
Protože vyžadují především teplo, nelze k nim přistupovat stejně jako k australským druhům papoušků. Amazonci nejsou mistři dálkových letů, proto je můžeme držet i v menších prostorách.
Krmení podávat na vyvýšených místech, neradi slétávají na zem. Hnízdí v dutinách stromů, i v chovech upřednostňují kmenové budky. Samec i samice jsou stejně zbarvení. Samice má však mít barvy matnější. K určení pohlaví je nutné odborné vyšetření. Držíme je po párech.
Nemají zvýšené nároky na prostor. Je možné držet je i ve velké kleci, alespoň o délce jednoho metru.
Základem je směs semen pro velké papoušky. Není to však stejná směs, jakou se živí v přírodě. Slunečnice, semenec, různé odrůdy prosa, lesknice, loupaný oves. Krájená kořenová zelenina a ovoce. Různé druhy ořechů a bobule. Větve k okusu.