Ara ararauna

O plemenu

Ara ararauna je bezpochyby nejznámějším arou a jedním z nejznámějších papoušků vůbec. Je také velmi častým chovancem zoologických zahrad i chovatelů a to nejen ve voliérách ale i jako domácí mazlíček, což má ovšem mnohá úskalí. 

Má stále velký areál rozšíření a v červené knize ohrožených druhů je veden jako „málo dotčený“, ale s klesajícím trendem v populaci.

Zdraví / nemoci

U mladých arů je potřeba, aby měli přístup k bidlům různého průměru pro zdárný vývoj nohou a aby byli v kontaktu s ostatními příslušníky jejich druhu. To ostatně platí pro všechny druhy papoušků. Rád bych na tomto místě spíše zmínil vysoký výskyt psychických poruch jedinců držených po jednom v domácnosti jako ochočení jedinci fixovaní na člověka. Jejich zanedbávání může vyústit v závažné sebepoškozování a následné množství veterinárních problémů.

Popis a charakteristika

Domovinou araraun je většina severní a centrální části Jižní Ameriky. Preferuje lesy různých typů. Pokud je v lokalitě zdroj vody, může svým výskytem zasáhnout i do polopouštních oblastí. Důležité jsou pro něj vzrostlé stromy s dutinami, ve kterých hnízdí.

Pro typické zbarvení tohoto druhu je výstižným slovenské pojmenování ara modrožltá, kdy žlutá barva pokrývá ventrální stranu těla a modrá dorsální. Základní barvy jsou doplněny černou bradou, zeleným čelem a holými tvářemi s několika řadami černých peříček. Zobák má ararauna černý a nohy šedé. Pohlaví jsou vizuálně těžko rozlišitelná. Nejjednodušším a nejjistějším způsobem je vyšetření DNA z krve nebo vytrženého pera.

Jak chovat

Arové ararauna patří mezi největší papoušky vůbec. Hlasové projevy mají velmi výrazné, což je třeba zohlednit při začátku chovu. Ačkoliv je v dnešní době jedním z cenově nejdostupnějších velkých papoušků, není vhodným druhem pro začátečníky. Jeho vysoká inteligence a fixace na člověka se odráží v nutnosti neustálého přísunu podnětů a velké časové náročnosti chovance srovnatelné se psem. Pokud se pták chovaný v kleci nudí, nastávají těžko řešitelné psychické poruchy projevující se agresivitou, křikem nebo fyzickým sebepoškozováním. Jiné je to při voliérovém chovu v párech.

Pro dobrou kvalitu opeření je důležité ve slunných dnech ary sprchovat.

Odchov araraun je považován za nejsnadnější ze všech druhů arů, ale zdaleka není samozřejmostí. Základem je výběr vhodného partnera a obsazení velké hnízdní budky, ve které může za podklad sloužit třeba štěpka. Snůšku tvoří dvě až čtyři vejce, na kterých sedí pouze samice, zatímco samec ji krmí. Inkubace trvá 23 – 27 dní a následně se o mláďata starají oba rodiče až do osamostatnění. Budku opouští zhruba po třech měsících od vylíhnutí a pohlavní dospělosti dosáhnou ve třech až čtyřech letech. Při nákupu ručně dokrmeného ptáka dávejte pozor na to, zda je plně odstaven. Někteří chovatelé prodávají příliš mladá zvířata. Zajímavostí odchovu araraun je, že pravidelné odchovy se daří dokonce u jednoho páru chovaného v paneláku na severní Moravě.

Ke kroužkování mláďat používáme kroužek o průměru 14,0 mm.

U tohoto druhu se popisuje pět mutací. Jsou to lutino, silver, olive, blue & white a yellow opaline. Cena těchto jedinců je samozřejmě mnohem vyšší než přírodně zbarvených. Bohužel existují i naprosto bezcenní mezidruhoví kříženci, jakožto výsledek touhy chovatelů po senzacích.

Nároky na prostor

Prostor, ve kterém jsou arové chováni, musí odpovídat jejich velikosti a síle jejich zobáku. V praxi to znamená celokovovou voliéru se silným pletivem pro pár o velikosti minimálně 5 x 2 x 3 metry. V případě klece se udává 1,5 x 1 x 2 metry s nutností každodenního vypouštění, což čím dál tím častěji řeší někteří chovatelé tzv. volným létáním. Nezbytný je také vytápěný zálet připojený k voliéře.

Potrava a krmení

Základem krmné dávky araraun je, aby byla co možná nejpestřejší. Jejich metabolismus je přizpůsoben k příjmu vysokoenergetické potravy, a proto jim také nečiní problém velké množství nejrůznějších ořechů (kromě buráků) a vysoký podíl slunečnice ve směsi semen. Dotaci takto vysokoenergetickým krmivem je ale potřeba zvažovat v souvislosti s možnostmi pohybu papouška. 

Mimo období rozmnožování s možností proletu může například jeden ara dostat 6 – 8 ořechů velikosti vlašského. Další složkou potravy, která by měla tvořit zhruba polovinu celkového množství je ovoce a zelenina. Oblíbené jsou třeba pomeranče, hrozny nebo granátová jablka, ale zkusit můžete prakticky cokoliv, kromě avokáda, které je pro všechny papoušky smrtelně jedovaté. 

V období rozmnožování je potřeba nabízet párům naklíčená semena, protože obsahují vyšší množství vitaminu E podporujícího rozmnožování. V průběhu celého roku podle aktuální nabídky v přírodě nabízíme bobule jeřabin, hlohu, černého bezu nebo na jaře květy ovocných stromů, v létě nezralé klasy kukuřice apod.