Ara horský patří k méně nápadným, přesto však oblíbeným zástupcům arů. Také jeho domovinou je Jižní Amerika, setkat se můžete i s označením ara šedolící.
Pokud se dodržují všechna karanténní pravidla při koupi nového jedince do chovu a hygienické a výživové zásady chovu, nebývá s nemoci problém.
V chovech se ale mohou objevit některé nákazy jako např. chlamydióza, bakteriální infekce, mladí jedinci mohou být napadení ptačími neštovicemi, PDD - syndrom dilatace žláznatého žaludku, PBFD, nebo se chovatel může setkat u samice se zadrženým vejcem.
Ara horský je poměrně nenápadně zbarvený ara. Celkově je zelený, jen hlava a okraje křídel jsou modré, ocas hnědo-modrý. Jako jediný má šedé líce, což mu přisoudilo i druhý český název - ara šedolící. Dalším typickým znakem je šedý zobák, na špičce světlejší, a duhovka, která má žlutou barvu s červeným kroužkem okolo.
Obývá jak nížiny, tak oblasti až do 1500 m n. m.. Jejich areál výskytu se rozprostírá na území Brazílie, Bolívie a Peru, ale spíše v menších roztroušených populacích. Mnoho informací o jejich životě není k dispozici. Ve volné přírodě se pospolu vídají jen 2 - 3 jedinci při letu a společně s dalšími ary navštěvují jílové lizy.
Pokud se podaří sestavit pár, nebývá v chovu problém s agresí jako u jiných papoušků. Dokonce u nich lze chovat i více párů v dostatečně velké voliéře. Při hnízdění se využívají budky ve tvaru L, nebo kmenové budky. Samice snáší 3 - 4 vejce, které inkubuje přibližně 26 dní.
Základem pro chov jednoho páru by měla být vnitřní ubikace o minimální délce 3 - 4 m, v literatuře se udávají rozměry 4 x 3 x 2,1 m. Pokud má chovatel možnost vybudovat i výletovou voliéru, může být vnitřní ubikace menší a to 2 x 2 x 2,1 m a velikost venkovní proletové voliéry stačí 4 x 2 x 2,5 m.
Vše musí být sestavené z odolných materiálů a silnějšího pletiva, které odolá jejich silnému zobáku. Jako vybavení dobře poslouží silnější bidla a kmeny, umístěné tak, aby šly snadno vyměnit, což chovateli usnadní práci.
V přírodě se ara horský živí semeny, ořechy, ovocem, zelenými částmi rostlin a při odchovu mláďat si zpestří jídelníček i hmyzem.
V lidské péči je potřeba dávat pozor na obsah tuku v krmné dávce. Krmná dávka by se měla skládat z ovoce a zeleniny, dále pak ze směsi různých semen (lze zakoupit směs pro velké papoušky), z ořechů, zeleného krmení a okusu.
V hnízdním období a při odchovu mláďat se nabízí vařené vejce, vaječná míchanice nebo krmný hmyz. Nezbytný je grit a čerstvá voda.