Ara kaninda

O plemenu

Ara kaninda, v minulosti řazen jako poddruh ary ararauny, je kriticky ohroženým velkým papouškem. V přírodě se vyskytuje pouze na území zvaném Los Llanos de Moxos (Bolívie). 

V zoologických zahradách a zájmových chovech se mu naštěstí daří dobře a jeho chov je na vzestupu. 

Zdraví / nemoci

Je u nich znám vyšší výskyt onemocnění PDD - tzv. syndrom dilatace žláznatého žaludku.

Popis a charakteristika

Pro kanindy jsou typické opeřené modré líce, modré čelo (ara ararauna má zelené), užší zobák a drobnější velikost, možná i proto se ara kaninda někdy zaměňoval s mláďaty ary ararauny.

Tento papoušek nemá na první pohled znatelný pohlavní dimorfismus, a proto je vždy lepší nechat si pohlaví určit pomocí DNA, nicméně velikost papouška může napovědět, protože samci bývají větší.

Ara kaninda obývá poměrně malé území v Bolívii - nížinu Beni, kde se vyskytuje především v záplavových oblastech. Jedná se o kriticky ohroženého endemita. Jeho počty v přírodě se podle posledních výzkumů odhadují pouze okolo 250 jedinců.

Jsou to velmi inteligentní společníci, kteří potřebují dostatek zaměstnání. Pokud se chovají v domácnosti jako mazlíčci, majitel jim musí věnovat dostatek svého času a nabízet jim také enrichment, díky kterému se zaměstnají a nebudou psychicky strádat. Dnes je také velmi oblíbené volnoletectví.

Jak chovat

Nejvhodnější je chov po jednotlivých párech. Skupinový chov by mohl dělat neplechu a ptáci by mohli projevovat agresivní chování. Tento způsob je vhodný pouze u mladých zvířat, které chceme nechat přirozeně zapárovat. 

V literatuře se uvádí, že pohlavní dospělost nastává okolo 4 - 6 roku, ale jsou chovatelé, kteří mají oplozené snůšky již u tříletých ptáků. Samice snáší 1 - 3 vejce a inkubuje je 26 dní. Přibližně ve věku 3 měsíců mláďata opouští budku a k úplnému osamostatnění dochází mezi 6. a 9. měsícem.

V přírodě si k hnízdění vybírají palmové dutiny, v chovu jim tedy lze nabídnout jak prkenné, tak kmenové budky. Rozměry hnízdní budky by se měly pohybovat okolo 60 cm v průměru a 100 cm výšky.

Nároky na prostor

Jelikož se jedná o velkého aru, musí tomu odpovídat i prostor. V našich podmínkách je potřeba myslet i na vybudování vnitřních voliér/zimovišť. 

Výška by se měla pohybovat minimálně okolo 2 - 3 metrů. Proletová voliéra by měla mít v ideálním případě délku 4 - 5 m. Vnitřní voliéru je pak možné udělat skromnější, dlouhou cca 3 m. 

Při budování se musí brát v potaz síla zobáku a to, že jsou schopni přeštípnout i slabší pletivo. Vždy je potřeba voliéry stavět z odolných a silných materiálů. I vnitřní vybavení by mělo být bohaté s řadou bidel, která se dají snadno obměňovat, protože je určitě budou ptáci ničit.

Potrava a krmení

Kvalitní a vyvážené krmení je pro úspěšný chov velmi důležité. Krmná dávka ary kanindy by se měla rozdělit na dvě až tři dávky během dne. V ranních hodinách se nabízí hlavně ovoce a zelenina. 

Na míchanice je vhodné ovoce pěstované u nás (jablka, hrušky, meruňky, broskve, rybíz atd.), tak i exotické (papája, kvajáva, fíky, granátové jablko, physalis, mango a podobné) a ze zeleniny jsou u papoušků oblíbené čili papričky, hrášek, fazolky, červená řepa, dýně, cuketa, okurka a také různé druhy salátů. Avokádo se zkrmovat nesmí, je pro papoušky jedovaté! 

V poledne či odpoledne pak směs semen a ořechů pro velké papoušky. Jako zdroj bílkovin lze použít např. luštěniny nebo vařené vejce. Vejce (vaječnou míchanici) lze nabízet také při odchovu mláďat a to každý den v dostatečném množství. Nemělo by se opomíjet také zelené krmení a pravidelně jej nabízet i ve formě okusu. 

Pro zpestření lze v sezóně nabízet listy nebo květy např. těchto rostlin - pampeliška, jitrocel, ptačinec, kopřivy, květy afrikánu. V obchodech lze zakoupit i granulované krmivo pro papoušky, nemělo by ale být hlavní složkou krmné dávky. Grit a čerstvá voda nesmí chybět.