Ara malý

O plemenu

Ara malý je velmi přizpůsobivý a to odpovídá i různým typům prostředí, které ve své domovině obývá - od nepřístupných tropických deštných pralesů, přes otevřené lesní oblasti až po savany a stává se, že za potravou zalétává i do zemědělských oblastí.

Zdraví / nemoci

V předchozím odstavci byla zmínka o obsahu tuku v krmné dávce. Jsou zaznamenané údaje, kdy strava chudá na tuky zapříčinila přerušení rozmnožování, nebo špatný vývoj odchovávaných mláďat. Správná a vyvážená strava je pro dobrou kondici a vývoj ptáka velmi důležitá.

Poměrně rozšířenou, vysoce infekční nemocí, která postihuje papoušky je PBFD - cirkoviróza papoušků. Další nemoc, která se může u arů objevit je chlamydioza, nebo bakteriální infekce, kterou se můžou nakazit ze zkažené vody, či potravy. Onemocnění PDD - dilatace žlaznatého žaludku, je infekční virové onemocnění, které se právě u arů poprvé popsalo, ale postihuje i další papoušky. Protože se zjišťuje pomocí biopsie žaludku či volete, většinou se diagnoza určí až po úmrtí papouška. Arové mohou trpět i vlivem působení stresových faktorů, nebo při psychickém strádání, což se často projevuje škubáním peří.

Popis a charakteristika

Areál rozšíření ary malého se rozkládá na severu Jižní Ameriky od Panamy, přes Kolumbii, Ekvádor, Peru a Bolívii až do Brazílie. Volně žijící skupinu lze najít i na Floridě.

Tento druh ary je převážně zelený. Při letu ale vyniká červené zbarvení v ohbí křídel a vnitřních křídelních krovkách. Čelo nad zobákem je hnědé, temeno kobaltově modré. Okolí očí a líce jsou holé, bílé s drobnými tmavými pírky, které tvoří na lících nenápadné linky.

Jejich hlasové projevy nejsou tak výrazné, jako to může být u jiných druhů arů. Patří mezi poměrně časté a oblíbené chovance a lidé si je pořizují i jako mazlíčky. Ochočení arové malí se dokáží naučit opakovat několik slov, ale velmi záleží na dispozicích každého jedince. Aru malého by si měl pořídit chovatel, který má již zkušenosti s papoušky.

Rozlišují se dva poddruhy: ara malý orinocký (Ara severus severus) a ara malý brazilský (ara severus castaneifrons). Ara malý orinocký je menší než ara malý brazilský.

Jak chovat

Pro úspěšných odchov arů malých je důležité sestavit harmonizující pár. Ptáci, kteří si spolu nesednou, mohou být vůči sobě agresivní.

V přírodě hnízdí ara malý v dutinách stromů, vhodné jsou proto použít kmenové budky, nebo klasické budky se základnou o rozměrech 25 - 30 cm a výšce okolo 100 cm. Samice snáší obvykle 2 - 3 vejce, na kterých sedí až 28 dní (některé literární zdroje se liší a uvádí se rozmezí od 25 do 28 dnů). Mláďata pak opouštějí dutinu až po 70 dnech a rodiče se o ně ještě nějaký čas starají do úplného odstavu. Přibližně ve 4 měsících by mělo být mládě již samostatné.

Nároky na prostor

Za předpokladu, že se bude moci proletět, lze jej chovat v obytném prostoru ve větší kleci, nebo v pokojové voliéře. Určitě je ale dobré dopřát mu dostatek prostoru ve venkovní proletové voliéře s temperovaným zimovištěm. 

Voliéra by měla být sestavena z odolných materiálů a náchylné části na zničení se doporučuje oplechovat. Množstvím a pravidelným měněním okusu lze docílit toho, že se papoušci nebudou tolik zabývat ničením vnitřního vybavení. Jelikož jsou to ptáci, kteří v přírodě většinu dne tráví v korunách stromů, doporučuje se výška voliéry minimálně 2 m. Proletová část by měla být dlouhá minimálně 3 - 4 m, ale platí pravidlo “čím větší, tím lepší”.

Potrava a krmení

V přírodě se arové malí živí především ovocem, semeny, fíky, různými bobulemi, ořechy a svůj jídelníček si zpestřují i nektarem.

Krmná dávka pro ary by se měla rozdělit na 2 - 3 dávky, které se podávají během dne. Při ranní dávce se většinou nabízí směs zeleniny a ovoce. Ptáci jsou vyhládlí a tak je možnost zkoušet i nové druhy, které budou ochotnější vyzkoušet. Čím barevnější směs, tím lépe ji ptáci budou přijímat. V druhé, případně i v třetí, dávce se podává směs semen a ořechů. Jsou již namíchané směsi pro střední a velké papoušky, které obsahují různé druhy ořechů, nebo i sušené ovoce. Velmi oblíbené jsou vlašské, lískové, pekanové ořechy, mandle, cedrová semena. Ořechy obsahují vyšší podíl tuků, což je pro ary velmi důležité. 

Pokud má chovatel možnost, může sbírat jedlé plody i v přírodě či na zahradě (jeřabiny, aronie, hložinky), nebo ozvláštnit krmnou dávku nasbíranými květy měsíčku, afrikánu a samozřejmně smetánky lékařské. Nemělo by se zapomínat na “naklíčenku” - směs naklíčeného zrní, která obsahuje mnoho prospěšných látek. 

Také například vaječnou míchanici, kterou lze zakoupit obohacenou o sušený hmyz a korýše, lze podávat jako zdroj bílkovin, který je třeba v období hnízdění a odchovu mláďat. Vaječná míchanice se podává jako doplněk potravy 1x týdně, v období odchovu mláďat každý den. Neměl by chybět grit, čerstvá voda a sépiová kost.